Stránka o fraktuře

Stránka je určena zájemcům o frakturu, kurent, německý jazyk a staré tisky hledajícím k tomuto tématu základní informace. Na stránce najdete mimo potřebných informací na českém internetu jedinečné ukázky fraktury, kurentem psané básně nejznámějších německých klasiků ve formatu pdf a fonty fraktury a kurentu ke stáhnutí.

Výraz "fractur" (latinsky "zlom") říká, že ze starověku (antiky) pocházející kulaté linie písmen doznaly zlomů. Tento jev začal již začátkém 13. století, stejně jako byly goticky zlomeny kulaté románské oblouky. V písárnách severní Francie tak vzniklo první gotické písmo. Toto vysoké, útlé písmo napodobil Johannes Gutenberg ještě jako první západní písmo pro tisk ve své 42řádkové bibli z roku 1455. Kolem roku 1470 se objevuje na německé půdě druhá skupina lomených písem: Schwabacher; pravděpodobně je pojmenována podle místa Schwabach u Norimberku. Martin Luther, který svým překladem bible přispěl ke vzniku jednotného německého psaného jazyka, jí prostřednictvím písma ze Schwabachu dal výtečnou podobu.

Již roku 1517 vstupuje na světlo dějin vlastní fraktura. K jejím nejrannějším uživatelům patří Albrecht Dürer. Svými krásnými písmeny rychle získává přátele v prostoru německého jazyka, ale i v sousední východní a jihovýchodní Evropě stejně jako ve skandinávii nachází silné rozšíření. Až do 20. století jsou nyní ze začátku všechny, později většina německých textů sázena ve fraktuře. To jí vynáší jméno "německé písmo".

Pravděpodobně je označení "německé písmo" italského původu. Každopádně je možné doložit výraz "lettera tedesca" již koncem 15. století v severní Itálii. Bylo tím myšleno pro německé texty obvyklé lomené písmo (Schwabacher potažmo Fraktura). Tehdy byla také vytvořena humanistická antikva, jako vědomý protiklad k německému písmu.

počet návštěv od září 2003:

Navštivte prosím přepracovanou a doplněnou verzi této stránky!!!

Až do 16. století byla většina textů zaznamenávána pomocí takzvaného gotického písma. Tento typ písma se ve 12. století vyvinul z karolínské minuskule. V pozdním a vrcholném středověku byl ve formě různých variant široce rozšířen a tvořil tudíž většinou předlohu pro tištěná písmena. Mezi různé formy gotického písma vstoupily v 16. století dva nové typy písma: fraktura a antikva. Fraktura vzešla z jedné varianty gotického písma, takzvané bastardy potažmo z její zvláštní formy švabachu (Schwabacher Schrift). Tvoří také základ pro psané německé písmo. (Wilhelm Schmidt: Geschichte der deutschen Sprache, Wiss. Verl.-Ges., 1996 str. 279)

Rukou psaným ekvivalentem je kurent, později Sütterlin. Charakteristickým znakem je existence dvou speciálních znaků: dlouhého a ostrého s. Znichž se druhé zachovalo až do dnešních dnů. Fraktura byla v Německu zrušena až 1. září 1941 výnosem říšského ministersva výchovy. Nejvíce se o to "zasloužili" Bormann, který o nímluvil mluvil jako o "Schwabacher Judenletter", a Hitler.

Abeceda

detail	detail
Učebnice jazyka německého pro jazykové školy Alois Jokl 1940	detail

abeceda ve formatu pdf, kleiner Fraktur-Knigge, S-Regeln

Sazby

Asi od roku 1900 se začala písmům dávat jména a to většinou podle jména navrhovatele (Koch-Fraktur podle Rudolfa Kocha), podle slévárny, kde se písma odlévala (Gursch-Fraktur), nebo podle nějaké významné osobnosti (Kleist-Fraktur podle Heinrich(a) von Kleist).

Ukázky

detail Titulní list Bible kralické z roku 1582

detail První díl písní evangelických

detail Büchlin für die Kinder deutsch lesen zu lernen, německý slabikář tištěný roku 1607 na kralické tvrzi

detail Obnovené zřízení zemské z roku 1628

detail

detail

detail

detail

detail

detail

Ukázky kurentu v pdf

	Vaterunser	Ave Maria	Das Lied der Deutschen	Die Harfe	Lieder
	Erlkönig	Lorelei	Junge Leiden	Das Mädchen aus der Fremde	An die Freude
	Meiner toten Mutter	Thomas Evangelium	Pariodická soustava prvků ve fraktuře verze html

Schillerův rukopis

Jedná se o poznámky k Dramatu "Schiff". Protože přepis rukopisu, který vlastním (Schillers Werke, Otto Güntter, Georg Witkowski), byl upraven tak, aby odpovídal novějšímu pravopisu, pokusil jsem se jej opravit tak, aby větší měrou odpovídal Schillerem napsanému textu. Nejsem si jist, zda se mi to vždy podařilo, zejmena pokud se týká psaní ß a ss.

detail přepis

detail přepis

detail přepis

detail přepis

detail přepis

detail přepis

detail přepis

detail

detail

Der in der Luft gehangene Brief Ein Buch neuer, warhaftiger und trauri- ger Warnungsbericht von dem am 29. Win- termonat 1721 zu Wenkenburg in der Luft gehangenen Brief, welchen Gott hat sehen lassen vor und in der Stadt, also daß Niemand weiß, worauf oder warum er han- get, ist mit goldenen Buchstaben geschrieben und von Gott durch den Engel gesandt. Wer Lust hat, ihn abzuschreiben, zu dem neiget er sich, wer aber nicht Lust hat, ihn abzuschreiben, vor dem flieht er in die Luft. Erstlich heißt es in diesem Brief: Ich gebiete euch; daß ihr am Sonntag nicht arbeiten sollt sondern mit Andacht fleißig in die Kirchen gehet und fleißig betet und unter meinem Angesicht euch nicht schmücket. Zum andern sollet ihr keine fremden Haare oder Perüken tragen, noch Hoffahrt damit treiben. Von euern Reichthümern sollet ihr den Armen auch mittheilen und glauben, daß dieser Brief von Gottes eigener Hand geschrieben

detail

ist und von Jesu Christo uns ist aufgesetzt, auf daß ihr nicht thut wie das unvernünf- tige Vieh. Ihr habt sechs Tage in der Woche, eure Arbeit zu verrichten, aber den Sonntag sollet mir heiligen. Wollet ihr mir es aber nicht thun, so will ich Krieg, Pestilenz und Hugersnoth auf Erden schicken und mit vielen Plagen euch strafen, auf daß ihr´s hart empfindet. Zum dritten gebiete ich euch: daß ihr am Samstag nicht zu spät arbeitet und am Sonntag früh wieder in die Kirche gehet, ein Jeder, er sei jung oder alt, in wachender Andacht seine Sünden bekenne, auf daß sie euch vergeben werden. Zum vierten: Begehret nicht Gold oder Silber, treibet nicht Betrug mit keinen Sachen, noch Hoffahrt, noch Fleischeslust und Begierden, sondern gedenket, daß ich Alles gemacht habe und wieder zerschmeißen kann. Keiner rede dem Andern Böses nach und freue sich nicht, wenn sein Nächster arm wird, sondern habe Mitleiden mit demselben. Ihr Kinder, ehret euren Vater und Mutter, wer das

detail

nicht glaubt und nicht haltet, der sei verlo- ren und verdammt. Jesus hat das mit seiner eigenen Hand geschrieben, wer es widerspricht und von mir absteht, der soll meine Hülfe nicht zu erwarten haben. Der den Brief hat und nicht offenbaret, der sei verflucht von der herrrlichen Kirche Gottes und von meiner all- mächtigen Hand verlassen. Dieser Brief wird einem Jeden gegeben abzuschreiben und sol- ten eurer Sünden so viele sein als Sand am Meer und Gras auf dem Felde, so sol- len sie euch vergeben werden, so ihr es glaubt und haltet, was dieser Brief euch sagt. Ich werde euch am jüngsten Tage fragen und ihr werdet mir von euren Sünden wegen nicht ein Wort können antworten. Wer diesen Brief hat zu Haus, dem wird kein Wetter erschießen oder Donner erschlagen, vor Feu- er und Wasser wird er bewahrt und sicher sein. Welche Person den Brief hat und bei sich trägt und den Menschenkindern offenbar- ret, der soll einen fröhlichen Abschied von dieser Welt nehmen und empfangen.

detail

Haltet meinen Befehl, den ich euch gegeben durch den Diener, welchen ich gesandt habe. Ich ein Apostel, noch für euch gegeben zu Wenkenburg, wie in der Luft gehangenen Brief den 29. Wintermonat 1721. Der Mensch betrachtet doch, was sich hier zugetragen, Gott hat es so geführt und das ist seine Hand, er wolle, daß wir nicht seine Strafen müßen tragen. Ach Herr, behüte selbst die Stadt und unser Land, ach laß uns diese Ruh´ noch lange Zeit genießen und diesen Gnadenstrom be- ständig auf uns fließen.

Poznámky

Pro lepší čitelnost se místo dvou m či n psala čára nad písmenem:

- nebo ~ nad samohláskou stojí místo následujícího <m> nebo <n> Stojí-li takový znak nad <m> nebo <n> označuje většinou zdvojení souhlásky. Tento způsob psaní se částečně udržel až do současnosti. Řídčeji nahrazuje jinou následující souhlásku nebo předcházející <e> v sousedních slabikách.

' nad nebo po samohlásce zastupuje, především ve starší Frnhd., <r>, např.:já, wase', nad nebo po souhlásce spojení -er, např." w', vns', v'altet, od' (Wilhelm Schmidt: Geschichte der deutschen Sprache, Wiss. Verl.-Ges., 1996 str. 284)

Přehláska jako znak vznikla z kurentem nadepsanoho malého "e": Dříve se psalo za samohlásku, kterou bylo třeba přehlasovat.

vzniklo z ligatury a Proto se německy nazývá také Eszett [estset].

Při psaní Frakturou či kurentem je bezpodmínečně nutné psát odpovídajícím tj. tradičním, předreformním (platným před 1.8.1998), německým pravopisem, ať už se to týká psaní "ostrého s", dělení slov, psaní kompozit, psaní ä/e nebo velkých písmen.

Zuk-ker nikoli Zu-cker, bak-ken nikoli ba-cken, Mei-ster nikoli Meis-ter.

Dělení t se týká následující německá mnemotechnická pomůcka:
Trenne nie t, denn es tut beiden weh.
česky: Nikdy nerozděluj t, protože to bolí obě.

Baßstimme nikoliv Bassstimme či Bass-Stimme, Schiffahrt nikoliv Schifffahrt nebo Schiff-Fahrt.

Podle tradičního pravopisu zůstaly u dvouslovných kompozit, u nichž první slovo končilo stejnou souhláskou jako druhé začínalo, zachovány všechny tři souhlásky v případě, že následovala další (čtvrtá) souhláska. Např.: Schifffracht, Sauerstoffflasche, Auspuffflamme. Upozorňuji na to proto, že i někteří Němci si myslí, že to nebylo možné ani dříve. Podle reformovaného pravopisu, který stejně jako většina Němců neuznávám, se v tomto případě upřednostňuje tvar s pomlčkou a velkým počátečním písmenem následující části kompozita: Schiff-Fracht, Sauerstoff-Flasche, Auspuff-Flamme.

behende nikoliv behände, Quentchen nikoliv Quäntchen, plazieren, numerieren nikoli platzieren, nummerieren.

V dřívějších dobách se (často) místo dnešního t psalo th: Werth, Reichthum, Gluth, athmen, thun, Muth, Thron, Noth, Theil. Nejdéle se to udrželo u těchto sedmi slov: Thal, Thon, Thor, Thran, Thräne, Thür, jakož i u slov od těchto odvozených.

Pravopis českých textů

V českých textech často neodpovída pravopis a výslovnost, některá písmena jsou nahrazena jinými a sice:

• g stojí za j
• j stojí za í
• w stojí za v
• g s hackem místo g
• dlouhé s na začátku a vně slabik (stejně jako v němčině)
• kulaté s na konci slabik (stejně jako v němčině)
• uprostře slova dvě dlouhá s místo š
• upozorňuji: "s" jako předložka je vždy kulaté

Ligatury

Ligatura je těsným spojením dvou až tří písmen v jeden znak v kmeni slova. V antikvě se dnes používají tyto ligatury: ff, fi, fl částečně ft, ch, ck. Ligatura se nepoužívá mezi kmenem slova a koncovkou (výjimkou je fi) a na spoji slov v kompozitu. Ve fraktuře bylo ovšem ligatur mnohem více: ch, ck, ff, fi, fl, ft, ll, sch, si, ss, st, tt, sz, tz. Ligatura sz se dnes pokládá za jeden znak.

Pravidla psaní , a

reprezentuje neznělé s vyslovované [z] (langes s) se píše:

• na začátku slabiky: singen, sie, sagen
• uprostřed slova jako znělé s [z] mezi samohláskami: Rose, lesen, Reise
• vždy ve spojení, sp, st, sch, [Sp, St, S], pokud se ve kmeni nepíše ß nebo ss
• pokud stojí jen zdánlivě na konci slabiky, když vypadlo následující nepřízvučné e: Pilsner: Pilsen; erwiesne: erwiesene
• vždy v latinské předponě abs-,kdy toto s už není vnímáno jako konec slabiky
• s ohledem na výslovnost v některých cizích slovech před samohláskou, ačkoli je původem koncovým s předcházející slabiky.

Kulaté, koncové s (Schluß-s) reprezentuje znělé s vyslovované [s] a píše se:

• na konci slabik a slov: das, was, als, bis, Hausnummer, Glastür
• před k, n, w: Humoreske, Muskel, Oswald
• v koncovce: -as, -is, -nis, -us
• jako "spojovací s" (Binde-s, Fugen-s)
• v některých německých slovech přes dnešní odpovídající tvar s ss: des › dessen, wes › wessen, indes › indessen

Pokud se při skloňování změní výslovnost, změní se na dlouhé s. Např: Haus › des Hau es, die Häu er, Glas › des Gla es, die Glä er

ss (Doppel-s) se píše:

• mezi dvěma samohláskami z nichž první je krátká
• pokud vypadlo nepřízvučné koncové "e": ich küss', ich lass'

Pokud je třeba slovo rozdělit, děje se tak takto: Mes-ser, fas-sen, Was-ser, wis-sen, Kis-sen, mes-sen, fres-sen, Gas-se, Tas-se, las-sen. Obě s zůstávají dlouhá.

ß (Scharf-s, Eszett) se píše:

• po dlouhé samohlásce či dvouhlásce: Straße, beißen, heißen, schießen, bloß, Maß, groß, fließen, Spieß, Fuß
• na konci všech slovních kmenů, které se uprostřed slova píší s ß nebo ss
• v předponě miß-
• ve spojce "daß", aby se odlišilo od "das"

Pokud je potřeba rozdelit slovo obsahující ß, děje se tak takto: Stra-ße, bei-ßen, hei-ßen.

Nevýhodou je, že se píše po krátké i dlouhé samohlásce, a nemůže tudíž indikovat její délku. Tento problém se pokusil vyřešit Dr. Joh. Christ. Aug. Heyse novým pravidlem, podle kterého se na konci slabiky místo ss nepsalo ß ale s. Přes opakovaná doporučení i dalších lidí se toto pravidlo neprosadilo.

"ß" se nepíše ve slovech s příponou -as, -is, -nis, us, ačkoli by se tam logicky psát mělo a ještě koncem 19. stol se tam také psalo: Atlaß < des Atlasses, Kürbiß < des Kürbisses, Verzeichniß < des Verzeichnisses, Zeugniß < des Zeugnisses, Geheimniß < des Geheimnisses, Verhältniß < des Verhältnisses, Bündniß < des Bündnisses, Indeß < Indessen. Rovněžtak se psalo: weß, deß, deßhalb, weßwegen deßwegen. Důkazem toho jsou, kromě historických tisků, genitivy: wessen a dessen. Stejně jako se do "pravopisné" reformy roku 1998 psalo: Exzeß, Prozeß, Kompromiß, Kompaß, Kongreß, Fitneß.

Fonty

	uložit
	uložit
	uložit
	uložit
	uložit
	uložit
	uložit
	uložit
	uložit
	uložit
	náhled v pdf
	uložit
	uložit
	uložit
	náhled v pdf
	uložit
	uložit
	uložit
	uložit
	uložit
	uložit
	uložit
	uložit

Odkazy

Své dotazy, názory a připomínky zasílejte na: