Založená v červnu 1999 jako politická strana “Celoukrajinské uskupení “Baťkivščina”. Už na úvodní sjezdu byla předsedkyní zvolena Julia Tymošenko.

“Baťkivščina” má 135 tisíc členů. Z bývalého mediálního impéria zůstaly Julii Tymošenko již jen “Večernyje věsti” a “Slovo Baťkivščiny”. Určitý vliv má strana na vysílání televizní stanice “JUTAR”.

V parlamentních volbách v roce 2002 vystupuje jako nejsilnější člen volebního bloku “Volební blok Julie Tymošenko”, tvořený 4 stranami: “Baťkivščinou”, “Soborem”, Ukrajinskou republikánskou stranou a Ukrajinskou sociálně-demokratickou stranou. Kromě toho ještě dříve s Ukrajinskou republikánskou stranou splynula Ukrajinská křesťansko demokratická strana a s “Baťkivščinou” Ukrajinská konzervativní republikánská strana.

Ustanovující sjezd Komunistické strany Ukrajiny se uskutečnil v srpnu 1993 v Doněcku. KPU se prohlásila za nástupkyni Komunistické strany Ukrajiny zrušené v srpnu 1991. Teprve poté, co se ve svých ustavujících dokumentech vzdala tohoto následnictví, byla KPU v říjnu 1993 zaregistrována Ministerstvem spravedlnosti Ukrajiny. V novém parlamentu v roce 1994 získala KPU již 92 poslaneckých mandátů. Po dalších parlamentních volbách v roce 1998, ve kterých pro ni hlasovalo 24,65 % voličů, KPU disponovala celkem 123 mandáty. Nejsilnější voličskou základnu má KPU tradičně na východě a na jihu. V roce 1998 pro komunisty hlasovalo v Luhanské oblasti 45,98 % voličů, v Sevastopolu pak 45,99 %. Nejnižší podporu strana měla na západě, v Ivano-Frankivské oblasti 3,0 %, ve Lvovské pak 4 % z odevzdaných hlasů.

Předseda KPU Petro Symonenko kandidoval v prezidentských volbách v roce 1999, kde v prvním kole získal 22,25 % a ve druhém kole 37,80 %. Celkově obsadil druhé místo.

Po vytvoření parlamentní většiny ztratila KPU veškeré funkce v parlamentu.

Údaje o členské základně nemáme k dispozici. Strana vydává vlastní deník “Komunist” (roční náklad 5 mil.výtisků) a 24 regionálních tiskovin.

Občanské politické hnutí, nazvané jako “Lidové hnutí Ukrajiny za přestavbu” vzniklo z početných demokratických proudů, vytvořených na platformě Společnosti spisovatelů Ukrajiny. Ustavující sjezd “Lidového hnutí Ukrajiny za přestavbu” se uskutečnil v září 1989 v Kyjevě. V parlamentních volbách v roce 1990 získalo hnutí dostatek hlasů, aby mohlo v Nejvyšší radě vytvořit frakci “Lidová rada”. Během druhého sjezdu v říjnu 1990 byl stanoven hlavní cíl hnutí, a to nezávislost Ukrajiny a z názvu byl vyškrtnut dodatek “za přestavbu”. Předsedou byl zvolen Ivan Drač. V roce 1992 se uskutečnil třetí sjezd strany, při kterém byl již jedním ze spolupředsedů zvolen Vjačeslav Čornovil, který se později stal předsedou NRU již jako politické strany.

Ve volbách v roce 1998 získal Ruch 9,4 % a stal se nejsilnější politickou stranou na Ukrajině po KPU.

Na počátku roku 1999 se ve straně výrazně projevily odštěpenecké tendence a část členů strany zvolila Jurije Kostenka novým předsedou strany. V březnu byl ovšem ve funkci předsedy znovu potvrzen V. Čornovil a současně byl schválen politický blok Ruchu se stranou “Reformy a pořádek”. Část členů pak vytvořila vlastní politickou stranu nazvanou jako “Ukrajinské lidové hnutí” (viz níže).

Po tragické smrti Vjačeslava Čornovila byl na 10. sjezdu strany v květnu 1999 zvolen předsedou strany bývalý ministr zahraničí Hennadij Udovenka.

Členskou základnu tvoří 45 tisíc osob. Při předvolební kampani se NRU jako součást bloku “Naše Ukrajina” bude opírat o 19 tištěných periodik s měsíčním nákladem od 2 do 20 tisíc výtisků a 3 elektronická média.

Politická strana založená 25. listopadu 2000 s deklarovaným cílem dosáhnout sjednocení Lidového hnutí Ukrajiny (NRU) a Ukrajinského lidového hnutí (UNR). V čele strany stojí bývalý gubernátor Ternopilské oblasti Bohdan Bojko, Heorhij Filipčuk a Eduard Kreč.

V komentářích ukrajinských novinářů je strana spojována s administrací prezidenta a s finančními prostředky Vadima Rabinoviče. Jejím cílem je získat část elektorátu pravicových stran a zejména obou ruchů (NRU i UNR).

Údaje o členské základně nejsou k dispozici.

Už od počátku ve straně působili významní politici a úředníci: V. Pustovojtenko, I. Plušč, J. Kušnarjov, Z. Kulik, V. Juščenko.

Během parlamentních voleb v roce 1998 NDP získala 5,01 % hlasů. Nejvíce to bylo ve Vynnycké (12,4 %) a v Mykolajivské oblasti (10,5 %). V parlamentu strana vytvořila svou vlastní frakci, podle velikosti druhou za KPU (měla 87 členů). I přes svou sílu nezískala strana v parlamentu výrazné funkce. Až na začátku roku 2000 v procesu formování “většiny” se předsedou parlamentu stal člen NDP Ivan Plušč.

Při prezidentských volbách v roce 1999 strana podporovala prezidenta Leonida Kučmu a NDP iniciovala vytvoření bloku “Naše volba – Leonid Kučma”, jehož koordinátorem se stal místopředseda NDP J. Kušnarjov.

Ovšem po volbách ztratila strana téměř jakýkoliv vliv a prosazuje se jen díky některým svým členům, kteří obsadili významné funkce – vice-premiérem se stal Jurij Jechanurov, ministrem dopravy Valerij Pustovojtenko, předsedou parlamentu Ivan Plušč.

Do voleb půjde NDP jako část bloku “Za jednotnou Ukrajinu”.

Členská základna strany se pohybuje okolo 200 tisíc osob. Strana vydává noviny “Ukrajina i svit” a dalších 5 regionálních tiskovin.

Ustavující sjezd strany se uskutečnil 20. dubna 1996 v Kyjevě, který také odsouhlasil hlavní cíl strany: budování právního státu, realizace práva pracujících na řízení státu a výstavba státu v zájmu lidí, kteří se společně podílejí na užitečné práci.

Srpnové plénum strany odsoudilo prezidenta Kučmu a předsedu Nejvyšší rady, kteří “prosazovali antinárodní Ústavu Ukrajiny”.

Předsedkyní strany je Natalie Vitrenko.

Údaje o členské základně chybí. Strana disponuje vlastním měsíčníkem “Dosvytni ohni” vycházející v nákladu 300 000 výtisků měsíčně.

Socialistická strana Ukrajiny byla založena 26. 10. 1991 po zákazu KSU. SSU také sama sebe prohlásila za pokračovatele a nositele myšlenek zrušené komunistické strany.

Do obnovení KSU byli socialisté nejsilnější levicovou stranou na Ukrajině a její předseda Olexandr Moroz byl také v roce 1994 zvolen předsedou parlamentu a ve své funkci zůstal do roku 1998. Značnou část členské základny strany tvořili bývalí členové KSU. Po obnovení KSU také mnoho z těchto členů odevzdalo stranickou legitimaci a vrátili se zpět ke komunistické straně.

Postupně se pozice strany přesouvaly od levicových k levocentristickým. V roce 1998 vytvořila SSU se Zemědělskou stranou blok “Za pravdu, za lid, za Ukrajinu” a v předvolebním programu se objevila teze o “reformách pro lid”. Blok získal ve volbách 8,55 % odevzdaných hlasů.

Socialistická strana Ukrajiny se v současnosti pohybuje v ostré opozici vůči prezidentovi Leonidovi Kučmovi. Problémem strany je, že její předseda, Olexandr Moroz, je jedinou výraznou osobností strany.

Strana má 60 tisíc členů. Využívá vlastní noviny “Tovariš”, časopis “Vybir”. Všechny regionální organizace (kromě Ivano-Frankivské) mají vlastní týdeník.

Sociálně-demokratická strana Ukrajiny vznikla už v roce 1990. Strana se od počátku své existence pokoušela o sjednocování demokratických sil. Postupně se spojila se Spojenou sociálně-demokratickou stranou Ukrajiny, Stranou demokratického obrození Ukrajiny, Stranou lidských práv a Ukrajinskou stranou spravedlnosti.

Ve volbách v roce 1998 strana jen těsně překročila 4 % hranici a v parlamentu vytvořila vlivnou frakci. Její význam ještě stoupl po té, co její předseda Viktor Medvečuk obsadil křeslo místopředsedy parlamentu, o které ovšem přišel v prosinci 2001.

SDPU(o) je pokládána za nejlépe organizovanou politickou stranou. Voličskou základnou má především v Zakarpatské a Chersonské oblasti.

SDPU(o) má přibližně 300 000 členů. Disponuje vlivem na televizní vysílání stanic “Inter”, “1+1”, “STB”, “TET”; periodika “Kyjevske vědomosti”, “Deň”, “2000”; vydává vlastní týdeník “Naša hazeta +”.

Strana vznikla v květnu 1999 a ihned po svém vzniku se významnou měrou podílela na vítězství prezidenta Kučmy při prezidentských volbách. Ve velmi krátké době strana vytvořila základní organizace ve všech oblastech, prakticky v každém okresu.

Demokratický svaz stál u organizace celoukrajinského referenda. Nejvýznamnější osobnost Olexandr Volkov bude kandidovat ve většinovém volebním okruhu. Předsedou strany se stal bývalý tajemník Rady národní obrany a bezpečnosti Volodymir Horbulin.

Demokratický svaz má 95 tisíc členů. Strana, resp. Olexandr Volkov, má určitý vliv na televizní kanál “Gravis” a první program státní televize. Ovládá časopis “Politika i Kultura”, “Prezident” a noviny “Prezidentskyj vestnik”. Strana vydává svoje vlastní noviny “Demokratyčnyj sojuz”.

Tato politická strana vznikla až v únoru 2000. Iniciátoři se snažili reagovat na tu skutečnost, že v ukrajinském parlamentu je takřka polovina poslanců nějak spojena s podnikáním a podnikatelé jako takoví nebyli nikde politicky organizováni.

Od roku 1992 ovšem působil Ukrajinský svaz průmyslníků a podnikatelů, jehož cílem mělo být prosazování zájmů svých členů. Později se svaz přeměnil právě na stranu.

Strana průmyslníků a podnikatelů je spojená s osobou jejího předsedy a současného premiéra Anatolije Kinacha, který v roce 1998 získal poslanecký mandát na kandidátce NDP.

Voleb se strana účastní jako člen volebního bloku “Za jednotnou Ukrajinu”.

Strana “Reformy a pořádek” vznikla v říjnu 1997. Od počátku svého vzniku se profilovala jako uskupení řídících pracovníků všech úrovní, kteří jsou přesvědčení, že je možné normálně žít, vyplácet mzdy, nezávislý a suverénní stát. Na ustavujícím sjezdu byl předsedou zvolen bývalý první vice-premiér Ukrajiny Viktor Pynzenyk. Cílem strany je podle jejích dokumentů uskutečnění myšlenek sociálně-ekonomických a politických reforem na Ukrajině, vybudování demokratické společnosti, důraz na právní stát a sociálně-tržní ekonomiku.

V roce 1998 získala strana celkem 3,13 % hlasů a do parlamentu se nedostala. Šest jejích kandidátů ovšem získalo poslanecký mandát ve většinových volebních okruzích.V parlamentu byla za účasti členů strany založena frakce”Reformy-kongres”, která se stala nástupkyní poslanecké skupiny “Reformy” z předcházejícího parlamentu.

Už v roce 1998 prezentovala strana svůj cíl sjednocení proreformních a národnostně orientovaných politických subjektů a v prosinci 1998 podepsali předsedové stran PRP Viktor Pynzenyk a UNR Vjačeslav Čornovil dohodu o vytvoření společného bloku. Během roku 1999 se strana spojila s Demokratickou stranou, Liberální stranou Ukrajiny a částí Národně-demokratické strany.

Při prezidentských volbách v roce 1999 strana při neúčasti Viktora Juščenka podporovala Hennadije Udovenka.

Na konci roku byla podepsáno prohlášení mezi PRP, UNR a Kongresem ukrajinských nacionalistů o vzájemné politické spolupráci. Tyto tři strany se staly základem Bloku národních sil. Blok aktivně podporoval vládu Viktora Juščenka a je součástí předvolebního bloku “Naše Ukrajina”.

Pracovní strana Ukrajiny vznikla až po parlamentních volbách v roce 1998. Zakládající sjezd se uskutečnil až v červnu 1999. Předsedou strany byl zvolen Michailo Syrota.

Již před parlamentními volbami vznikl předvolební blok “Trudova Ukrajina”, který si kladl za cíl získat část levicového a protestního elektorátu. Součástí bloku byly Ukrajinská strana spravedlnosti, Občanský kongres Ukrajiny, Organizace veteránů Ukrajiny, Svaz Černobyl a další a současně byli na kandidátku zapsáni významní podnikatelé jako Viktor Pinčuk, Sergij Osyka, Andrij Derkač. Celkově ovšem blok získal pouhých 3,06 %, i když například v Doněcké oblasti to bylo 14,81 %, v Luhaňské 5,53 %.

Přes volební neúspěch strany se v parlamentu v dubnu 1999 vytvořila poslanecká skupina “Trudova Ukrajina”, která se okamžitě stala početnou a vlivnou skupinou v parlamentu. Během roku ovšem rozpory uvnitř skupiny vedly k odchodu Michaila Syroty a několika dalších poslanců.

V dubnu 2000 na základě poslanecké skupiny “Trudova Ukrajina” vznikla politická strana “Trudova Ukrajina” a jejím předsedou se stal Michailo Syrota, později ho nahradil Serhij Tihipko.

Voleb se strana účastní jako člen bloku “Za jednotnou Ukrajinu”.

Počet členů strany se pohybuje okolo 13 tisíc. Strana vydává vlastní periodikum “Trudova Ukrajina” a “Trudova Ukrajina v Krymu”, určitý vliv má na vysílání televizních stanic “ISTV” a “STB”.

Historie strany sahá až do roku 1987, kdy byla vytvořena Ukrajinská ekologická asociace “Zelený svět” a první zakládající sjezd strany se uskutečnil už v září roku 1990. Oficiálně byla strana zaregistrována v květnu následujícího roku.

V březnu 1998 při parlamentních volbách získala strana 5,43 % hlasů a vytvořila v parlamentu vlastní frakci. Během těchto voleb na sebe strana upozornila zejména velmi dobře organizovanou volební kampaní. Podporu voličů strana zaznamenala takřka ve všech regionech.

Během prezidentských voleb v roce 1999 strana nominovala vlastního kandidáta, předsedu stranu Vitalije Kononova, který ve volbách neuspěl.

Strana zelených je poznamenána vnitřními rozpory a nedokáže se významněji prosadit v celoukrajinském kontextu. Během událostí okolo vytvoření parlamentní většiny nezískala ani jednu významnou funkci v ukrajinské exekutivě.

Počet členů strany se pohybuje okolo 50 tisíc. Strana má vlastní časopis “Zelenyj svit”.

V parlamentu strana vytvořila vlastní frakci a během prezidentských voleb nominovala vlastního kandidáta, předsedu strany Jurije Kostenka, který získal 2,17 % hlasů.

Členská základna dosahuje 46 tisíc členů. UNR vydává vlastní celostátní noviny “RUCH” a přibližně 30 regionálních periodik. Do voleb jde UNR jako součást bloku “Naše Ukrajina”.

Založení Zemědělské strany Ukrajiny bylo oznámeno na její ustavující konferenci 25. ledna 1992 v Chersonu. Předsedou strany se stal Serhij Dovhaň.

Základní cíl, který si strana stanovila bylo provádět politiku, která bude postavena na výstavbě agrárně-průmyslového komplexu Ukrajiny jako základu obnovení suverénního státu. Při prezidentských volbách v roce 1994 strana postavila svého vlastního kandidáta – Olexandra Tkačenka, který se ale vzdal kandidatury ve prospěch Leonida Kravčuka.

V listopadu 1997 provedla Zemědělská strana Ukrajiny společně se Socialistickou stranou Ukrajiny společný sjezd, při kterém byla podepsána smlouva o spolupráci a vytvoření předvolebního bloku “Za pravdu, za lid, za Ukrajinu!”. Ve volbách tento blok obsadil třetí místo a získal 8,56 % hlasů. Největší podporu voličů zaznamenal blok v Čerkasské (25,96 %), Poltavské (21,30 %) a Chmelnické (21,26 %) hlasů. Nejméně pak v Sevastopolu (1,56 %) a ve Lvovské oblasti (1,63 %). V Nejvyšší radě pak obě strany vytvořily společnou frakci “Levé centrum”, která sdružovala 34 poslanců. V říjnu 1998 už ale Zemědělská strana vytváří vlastní frakci o 15 poslancích a v červenci byl jeden z lídrů strany Olexandr Tkačenko zvolen předsedou Nejvyšší rady.

Před prezidentskými volbami strana nominovala opět Olexandra Tkačenka, který se stal členem Kanivské čtyřky. V říjnu 1999 odvolal Olexandr Tkačenko svoji kandidaturu nejprve ve prospěch Jevhenije Marčuka a později Petra Symonenka.

Po vytvoření parlamentní většiny v únoru 2000 byli členové strany odvoláni ze všech řídících funkcí v parlamentu a poslanecká frakce strany byla pro nedostatek členů rozpuštěna. Část z členů strany, včetně jejího předsedy Serhije Dovhana se stala členy nově vzniklé poslanecké skupiny “Solidarita”.

Strana disponuje členskou základnou o velikosti 90 tisíc členů. Využívá noviny “Seljanska zorja”.