|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|
Clanky
Dr. Jiri Jilik se narodil se 16.11.1945 v Praze, odkud se vsak rodina v jeho sesti letech odstehovala do otcova rodiste, do Kunovic. Jeho mladi a dospivani silne ovlivnila skutecnost, ze se narodil v rodine regionalniho spisovatele Fanka Jilika (1914-1994), ktery profesi umelecky knihvazac byl znamy predevsim jako autor romanu a povidek ze slovackeho venkova. Jiri vystudoval brnenskou pedagogickou fakultu a postgradualne muzeologii na fakulte filozoficke. Velky vyznam v jeho zivote sehral pobyt ve Vlcnove, kde cela 70.leta pusobil jako ucitel na mistni zakladni devitilete skole. V roce 1971 se stal predsedou mistni Osvetove besedy, ktera byla poradatelem jizdy kralu. S malym kolektivem stejne citicich a myslicich pratel zacal budovat jizdu kralu jako festival. Na pocatku 70.let stal u zrodu Vlcnovjanu, zalozil detsky soubor Sohajek, psal a reziroval porady pro vlcnovske slavnosti. Co ale bylo pro jeho osobni vyvoj nejdulezitejsi, ve Vlcnove mel moznost poznat lidovy zivot v jakemsi mikrosvete. Jako ucitel se hodne stykal s lidmi, byl zvan do rodin, do bud na vino, na zabijacky, do hospody, mel moznost pracovat s mladymi lidmi, zaznamenavat pisnicky a lidova vypraveni, sbiral povesti. To vse bylo jakesi vertikalni poznavani Slovacka - v jedne dedine deset let a do hloubky. Ucitelovani ve Vlcnove pro Jiriho Jilika skoncilo v roce 1979. V temze roce se ujal vedeni redakce okresnich novin Slovacka jiskra. I zde okamzite zanechaval svou stopu. Noviny se pod jeho vedenim staly v obdobi novinarske nesvobody ctivym mediem. Jeho sloupky, fejetony, obrazky z regionu a povidky si nasly na Uherskohradistsku, Uherskobrodsku sve ctenare a maji je diky jemu dodnes. Jiz od zacatku osmdesatych let byl Jilik spolecne se svym otcem Fankem Jilikem clenem redakcni rady casopisu Malovany kraj. Jeho zivotni prostor se tak rozsiroval na cele Slovacko. "Je to nadherny kraj. Jiste jsou na pohled peknejsi krajiny, ale Slovacko ma dusi. Ta duse kazdym okamzikem promlouva lidovou pisni. Navic - Slovacko si uvedomuje kontinuitu, a prostrednictvim ritualu a zvyku si ji neustale pripomina a vyjevuje ji i okoli. Clovek by nemel zpretrhat predivo, ktere jej pouta s predchozimi generacemi. Proto miluji Slovacko, nebot je to hodnoverny kraj," rika se zaujetim.
Za tricet pet let plodneho zivota napsal a vydal Jiri Jilik radu knih, jmenujme alespon knihy pro deti Povidani z kolovratku, Pet statecnych, Dobrodruzstvi v klastere velehradskem ci Vlcnovske vypravenky. Jako publicista napsal stovky clanku - jen v knihovne B.B.Buchlovana v Uh. Hradisti jich maji bibliograficky zaznamenano vice nez osm set. V roce 2003 Jiri Jilik obdrzel prestizni novinarskou cenu v soutezi Media na pomoc pamatkam. Z jeho posledni tvorby je treba jmenovat knihu Rebelove proti vsednosti, v niz souborne uverejnil nektere ze svych publikovanych obrazku ze Slovacka, a knizku Zitkovske bohyne, ktera letos hned po svem vydani zaznamenala velky ctenarsky ohlas. Prosadil se i jako scenarista filmu hranych (Petka s hvezdickou, Poklad rytire Miloty, televizni inscenace Jizda kralu), animovanych (Jak si Jakub naposledy vystrelil, Permonik z kremnickej bane), ci televiznich dokumentu (Marsov). V kabelove televizi MIK moderuje vlastni porad Slovacka knihovnicka, v nemz predstavuje regionalni knizni produkci. Je obdivuhodne, co vsechno Jiri dokaze stihnout. Jiri oslavuje sedesatku, a cim je starsi, tim jsou i jeho plany smelejsi. Kdo Jiriho Jilika dobre zna, vi, ze je celou svou dusi nezmernym zivotnim optimistou, a tento optimismus siri zcela prirozene kolem sebe. Vzdy se snazi otvirat nam oci, a videt vice, jako treba ve sve reportazi z Hornacka, kterou publikoval v knize Rebelove proti vsednosti. "Muj potlesk v tuto chvili patri nejen Mickum, ale i Miskerikum, Sachum, Hrbacum, Kucerum, Trnum, Peskum a vsem dalsim, ktere ani neznam, a sklanim se pred nimi v hluboke ucte. Nebot prave v techto rodinach si nejdele ze vsech zachovali schopnost pretvaret vsedni a tvrdou realitu zivota do zavratne krasnych metafor, do basnivych vizi. Onu schopnost si podrzeli prave proto, ze neopustili svoje koreny." Kdyz letos 3.zari Jiri Jilik "zapaloval" v selskem dvore u Strmenskych v Kudlovicich poradem Zpivani s temi, co mam rad svoje sedesatiny, znovu jsem si uvedomil, jak velky je jeho lidsky zaber. Sjelo se nas hodne ze vsech koncin Slovacka, i odjinud. Pro vsechny z nas je Jirka kamaradem, vsechny nas oslovuje a ovlivnuje svou silou sve osobnosti, svymi myslenkami. A jak jej vnimali nekteri z hostu? Publicista, fotograf a folklorista Miroslav Potyka: "Jiri Jilik je clovek renesancni, pokud pod timto atributem rozumime hluboky vztah k rade (v jeho pripade predevsim kulturnich) fenomenu a take nepovrchni vedomosti. U Jiriho je to predevsim folklorni tradice se vsim vsudy, ale take vytvarne umeni, literatura, divadlo, film atd. Ve vsech techto oblastech se orientuje a co je asi nejdulezitejsi, dokaze si ziskat pratelstvi mnoha osob a osobnosti, ktere onu krasu kolem nas vytvareji. Proto o nich pak muze zasvecene psat, proto muze sefovat novinam, vest nakladatelstvi nebo Filmove studio. Vsechna zamestnani se mu stala konickem, dokonce i puvodni ucitelovani ve Vlcnove se mu libilo a mozna prave tam se rodil bytostny vztah k lidove kulture. Prozil jsem s Jirim (i diky jeho organizacnim schopnostem) mnohe a vzdycky mi bylo dobre. Ze u toho vetsinou nechybela sklenka dobreho vina, muzika a zpev, to je celkem pochopitelne. Ale i pracovni setkani byla vzdy prijemna a plodna. Tesim se, ze tomu tak bude i nadale..." Ve vyctu jeho kamaradu samozrejme nemuze chybet Bretonec Misko Eveno, ktery Jirimu neopakovatelne ilustruje jeho knihy. Na otazku, za co Jirimu Jilikovi vdeci, Misko odpovedel: "To, ze jsem potkal Jiriho, bylo pro me velkym stestim. Je to dobry kumpan. Jemu vdecim za to, ze jsem poznal Slovacko, zamiloval si tento kraj, jeho lidi, zvyky a pisne." Tesim se, a urcite nejenom ja, ze Jiri Jilik bude silit jako strom i po sedesatce. My vsichni, kteri mame to stesti, byt jeho kamarady, mu prejme, necht jsou jeho oci dal jasnozrive a srdce velke, necht mu inspirace neskrbli a muza dal pousti zilou. Tam pod Chriby, na jeho chatce na Trnavkach v Buchlovicich uprostred jablonoveho sadu, ho nebudeme rusit. On nas urcite vyrusi sam, kdekoli na Slovacku, pri svych vypravach za lidmi, jejich tradicemi, s lidovou pisni na rtech. Jako vzdycky predtim zbystreme zrak a mysl. Bude to urcite stat za to. FOTO: 1. Jiri Jilik 2. Jiri Jilik se svym pritelem bretonskym malirem Moarchem Evenem na jizde kralu ve Vlcnove v roce 2003. Foto Miroslav Potyka Diskuze ke clankuClanek zatim nikdo nekomentoval. Budte prvni! |
|
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
