Je čtvrtek 15. listopadu, v kalendáři je Leopold a u mikrofonu Libor Vykoupil. Před 100 lety se v bavorském Jettingenu narodil Claus Schenk von Stauffenberg, který se do dějin vepsal jako ten, jenž ukázal, že Německo neznamená jen Hitlera.
Přišel na svět ve šlechtické rodině vrchního dvorního maršálka Alfreda Stauffenberga a jeho manželky Karoliny, rozené hraběnky Üxküll-Gyllenband. Mezi jeho předky z matčiny strany bylo možno počítat i reformátora pruské válečné moci v napoleonském období, generála Augusta, hraběte Neithardta von Gneisenaua. Po rodičích byl Claus Stauffenberg po celý život hluboce věřící katolík. Po předčasné maturitě vstoupil v r. 1926 mladý muž tradičně do svazku 17. jízdního pluku v Bamberku, absolvoval dvouletou pěchotní školu v Drážďanech a stal se vojákem z povolání. V té době byl stoupencem Adolfa Hitlera, o kterém se domníval, že může Německo vyvést z krize. Jako příslušník reichswehru byl výcvikovým důstojníkem oddílů SA a posléze pomáhal převzít tajné sklady zbraní SA pro pravidelnou armádu. Působil krátce v armádní jezdecké škole v Hannoveru, ale pak byl vyslán na další studia, která ukončil absolvováním akademie generálního štábu v předvečer války.
Na obsazení Československa se podílel jako člen generálního štábu pod generálem Hoepnerem, ale do Polska už vstoupil jako výkonný důstojník pancéřové divize. V této době nastává jeho pomalý přerod v odpůrce nacismu. První impuls dostal za protižidovské kampaně vrcholící křišťálovou nocí v listopadu 1938. Stauffenbergové nebyli antisemity a s židovskými rodinami je pojilo nejen přátelství, ale i příbuzenské vztahy. Na frontě se Stauffenbergovi nelíbilo, jak se zachází s příslušníky poražených národů, neboť měl zafixován kodex důstojnické cti. Jak může Německo stanout v čele nové Evropy, když všude vyvolá jen nenávist? Pobyt na východní frontě Stauffenberga zcela změnil. Nemá-li Německo zahynout, musí se přerodit. Oním osvobozujícím činem pak musí být smrt Vůdce.
Od r. 1943 byl Stauffenberg zapojen do skupiny důstojníků, kteří se několikrát neúspěšně pokusili Hitlera zabít. Sám Stauffenberg byl v únoru 1943 převelen na hroutící se africkou frontu a tam málem přišel o život. Po útoku britské stíhačky ztratil oko, celou pravici a dva prsty na levé ruce. Doma měl manželku a pět dětí, mohl tedy být propuštěn do zálohy, ale pak by neměl příležitost pokusit se o atentát na Hitlera. Zůstal tedy po vyléčení v hodnosti plukovníka ve štábních funkcích. Dokonce si svými třemi zbylými prsty dokázal sám uvázat motýlka.
Nakonec jeho chvíle přišla 20. července 1944 ve Wolfsschanze. Bomba explodovala pod stolem ve 12:42, ale masivní deska způsobila, že ze čtyřiadvaceti přítomných pouze čtyři zahynuli. Hitler utrpěl protržení ušních bubínků a jeho kalhoty byly na cucky, jinak si ale odnesl jen povrchní šrámy. Pokus o vojenský převrat, který v odpoledních hodinách probíhal v Berlíně, ztroskotal na odporu posádky hlavního města i na nerozhodnosti spiklenců. Ještě ten den byl ve 22:30 Stauffenberg zatčen a brzy nato jako spiklenec a vlastizrádce popraven. Následovalo jej na dvě stě vysokých šarží wehrmachtu a celkem 4 980 dalších osob. Hitler získal 250 dnů, ale promarnil je. Stauffenbergův čin dal světu jasně najevo, že existuje i jiné Německo. Hezký den!
