Jiří Ješ
Robert Tachyma
Teodor Marjanovič
Ivan Hoffman
Vladimír Mlynář
Jindra Klímová
Epicentrum
Petra Procházková
Jaromír Štětina
Petr Jančárek
Eva Klausnerová
Antonín Přidal
Bohumil Pečinka
Na hraně
Alena Červenková
Lucie Vopálenská
Jura Kavan
Jaroslav Jírů
Jan Jůn
Zbyněk Petráček
Alexandr Mitrofanov
Petr Nováček
Václav Burian
čestné uznání týmu
zpravodajství ČT
Milan Maryška
Jiří Reichl
Jindřich Frýda
Jan Urban
Sabina Slonková
Jiří Kubík
Jiří Loewy
Jana Lorencová
Luboš Palata
Soňa Čechová
Barbora Šámalová
Michal Kubal
František Šulc
Jana Klusáková
čestné uznání Klubu Domino - DTA
Jiří hanák
Josef Klíma
Tomáš Němeček
Adam Černý
Jiří Franěk
Václav Souček
Kdo byl Ferdinand Peroutka?

Kdo byl Ferdinand Peroutka?

Ferdinand Peroutka zahájil novinářskou činnost v časopise ČAS. Roku 1919 spoluzakládal a redigoval Tribunu. Patřil mezi nejmladší Pátečníky, kteří se scházeli u Karla Čapka a jejich hostem byl i T. G. Masaryk. Od roku 1924 vyl šéfredaktorem týdeníku Přítomnost a úvodníkářem Lidových novin. Napsal několik knih, z nichž nejznámější a nejvýznamnější je BUDOVÁNÍ STÁTU.

V době, kdy byl vězněn v koncentračním táboře, se ho K. H. Frank pokoušel zlomit ke spolupráci v kolaborantské Přítomnosti. Peroutka však odmítl a zůstával až do osvobození ve vězení, tj. do dubna 1945.

Po druhé světové válce se stal poslancem Prozatímního Národního shromáždění a současně se vrátil do Lidových novin, které změnily název na SVOBODNÉ NOVINY a také do svého týdeníku Přítomnost, který změnil titul na DNEŠEK. Ve všech novinách pranýřoval komunistické totalitní praktiky v ČSR.

Po komunistickém puči v roce 1948 odešel Peroutka do exilu nejprve do Londýna a později do New Yorku. Když bylo v roce 1950 založeno Rádio Svobodná Evropa, stal se prvním ředitelem československého oddělení. V zahraničí napsal několik knih, z nichž nejznámější je do mnoha jazyků přeložený Demokratický manifest, v němž bojoval za záchranu demokracie a humanity. Kromě publicistických prací napsal také dva romány Oblak a valčík, a Pozdější život Panny.

Ferdinand Peroutka má nezastupitelné místo v dějinách československé žurnalistiky a stal se za 65 let aktivní činnosti jedinečnou osobností naší publicistické historie. Právem ho lze nazvat K. H. Borovským dvacátého století. Zemřel 20.dubna 1978 v New Yorku. Až po listopadu 1989 nastal čas k návratu, zásluhou jeho ženy Slávky byla přemístěna urna s jeho ostatky na Vyšehradský hřbitov, kde odpočívá vedle významných osobností našeho národa. V Památníku Karla Čapka na Strži u Staré Hutě na Dobříšsku byla otevřena expozice o Peroutkově životě a díle a zároveň upraven pokojík, který mu v letním sídle manželů Čapkových byl trvale k dispozici.

V roce 2006 Sdružení Novinářská cena Ferdinanda Peroutky získalo svou registrací statut neziskové organizace-občanského sdružení s názvem Sdružení Ferdinanda Peroutky.