Meteorologické stanice

Meteorologické stanice jsou hlavními prostředky světového pozorovacího systému, sloužícího k získávání meteorologických dat v celosvětovém měřítku. Práce na těchto stanicích spočívá v soustavném sledování počasí a jeho změn. Mimo to se v zájmu srovnatelnosti konají meteorologická pozorování v určitých časových okamžicích (termínech pozorování). Tyto termíny jsou stanoveny podle účelů, kterým meteorologická pozorování slouží.

Třídění meteorologických stanic

Meteorologické stanice se třídí podle různých hledisek:

• Podle odborného zaměření se rozlišují stanice synoptické, klimatologické, letecké, zemědělsko - meteorologické a se speciálním zaměřením.
• Podle charakteru získávání dat se dělí na přízemní, aerologické.
• Podle umístění se rozlišují stanice pozemní, námořní a na letadlech.
• Podle poměru meteorologických pozorovatelů k meteorologickým stanicím se třídí na stanice profesionální a dobrovolnické.
• Podle stupně součinnosti s člověkem jsou stanice automatické a s lidskou obsluhou.

Synoptické stanice

Úkolem synoptických stanic je pořizovat meteorologická data pro účely synoptické meteorologie, jejímž hlavním cílem je diagnóza a předpověď počasí. Termíny pozorování se rozlišují na hlavní (00, 06, 12, 18 hodin UTC) a vedlejší (03, 09, 15, 21 hodin UTC). Produktem těchto pozorování jsou zprávy SYNOP, které v zakódované formě obsahují naměřené hodnoty meteorologických prvků a stav počasí (další informace o zprávách SYNOP). Na synoptických stanicích se měří směr a rychlost větru včetně maximálních nárazů, atmosférický tlak, teplota a vlhkost vzduchu, přízemní teplota, maximální a minimální teplota v daném dni, teploty půdy v různých hloubkách a spadlé srážky. Pozoruje se zde stav a průběh počasí, množství a druh oblačnosti a tlakové tendence.

Klimatologické stanice

Úkolem klimatologických stanic je provádět meteorologická pozorování pro potřeby klimatologie. V ČR se klimatologické stanice dělí na základní (všechna pozorování podle úplného programu) a srážkoměrné (měří se pouze množství spadaných srážek). Na základních stanicích se měří v 7, 14 a 21 hodin místního času, na srážkoměrných pouze v 7 hodin místního času. Produktem klimatologických pozorování jsou zprávy INTER. Na základních klimatologických stanicích se měří teplota, vlhkost, přízemní teplota, denní maximální a minimální teplota, teploty půdy v hloubkách 5, 10, 20, 50, 100 cm pod povrchem, směr a rychlost větru, sluneční svit a pozoruje se stav počasí oblačnost.

Přízemní a aerologické stanice

Většina stanic patří mezi přízemní stanice, na kterých se provádějí měření a pozorování v přízemní vrstvě atmosféry. Stanice aerologické provádějí měření v těch částech zemského ovzduší, které nepřiléhají k povrchu a nejsou proto dostupné pro měření stanicemi pozemními. K aerologickým měřením se nejčastěji používají radiosondy a radiolokátory.
Radiosondy měří teplotu,vlhkost, tlak vzduchu, směr a rychlost větru, stav ozónu aj., a to alespoň do výšky 25 km. Nosičem radiosond je nejčastěji radiosondážní balón, který je naplněn vodíkem. Zpočátku vystupuje rychlostí 300 metrů za minutu, později asi 400 metrů za minutu. Jeho měření do výšky 30 km trvá přibližně 80 minut. V ČR se radiosondy vypouštějí v Praze - Libuši (v 00, 06, 12, 18 hodin UTC) a v Prostějově (v 00, 12 hodin UTC).
Radiolokátory (radary) umožňují zkoumat jevy v atmosféře nad dálku bez přímého kontaktu. Využívá se jich jak ke zjišťování polohy a k průběžnému sledování pohybu jednotlivých oblačných systémů, tak ke studiu jejich vnitřní struktury a vývoje. Vysílač radaru vysílá v podobě krátkých pulsů do určitého směru svazek elektromagnetických vln s vlnovou délkou přibližně 3 cm, které jsou podrazu od vodních kapiček nebo krystalků tvořících sledovaný oblak zachycovány přijímací anténou radaru. V ČR jsou 2 takovéto radiolokátory. První je v Brdech na vrcholu Praha, druhý na střední Moravě v obci Skalky u Protinova.

Hlavní stránka encyklopedie  »