Homeopatie je u nás relativně mladá léčebná metoda, přestože začátkem dvacátého století byla na našem území běžně rozšířena. Socialistická éra však téměř veškeré kořeny homeopatie zpřetrhala a tak se u nás homeopatie objevuje opět až v devadesátých letech minulého století vpodstatě na zelené louce. Neboť je homeopatie metoda velmi náročná a její studium zabere řadu let, je její rozšiřování velmi pomalé.

U nás bohužel neexistuje zatím žádná jednotná organizace, která by združovala homeopaty a současně dohlížela na jejich odbornou úroveň tak, jak to v lékařském světě činí lékařská komora. Přestože existuje několik homeopatických společností a jedna z nich má v názvu slovo komora, všechny tyto společnosti jsou v podstatě rovnocené a na ostatních nezávislé a každá tato společnost sdružuje vlastní okruh homeopatů. Tato situace je na jednu stranu výhodná, neboť umožňuje větší pluralitu v homeopatickém světě (protože každá skupina zastává mírně odlišné názory a většinou má i vlastní školy), na druhou stranu však provozuje homeopatii i množství lidí, kteří mají velmi omezené homeopatické vzdělání a často kazí homeopatii její jméno.

Homeopatii provozují jak lékaři tak nelékaři a v těchto obou skupinách není velký rozdíl, pokud skutečně provozují celostní - konstituční homeopatii. Homeopatická diagnostika a způsob léčby je tak velmi odlišný, že s konvenční medicínou nemá mnoho společného. Mezi špičkami světové homeopatie jsou zastoupeni jak lékaři tak nelékaři. V některých případech jsou lékařské znalosti užitečné, pokud se jedná o život ohrožující akutní případy. Pokud je v takovýchto případech homeopat nelékař, je vhodné, aby na pacienta současně dohlížel doktor. Klasické lékařské vzdělání však může být i určitou překážkou, neboť konvenční medicína má zcela jiný způsob uvažování než homeopatie a pokud lékař prošel klasické lékařské vzdělání, pak mu může trvat déle než se zbaví vžitého způsobu uvažování.

Pro homeopatii jsou však důležité i další obory lidské vzdělanosti a to zejména psychologie, antropologie, filosofie, znalosti jiných kultur a jejich léčebné systémy, znalosti historie, kultury, umění, botaniky, chemie ale i dalších věd. Mnozí lékaři (a samozřejmě i řada nelékařů) praktikují bohužel velmi povrchní homeopatickou léčbu a i u chronických případů předepisují léky jen na základě několika symptomů, nebo doporučují užívat kombinované homeopatické preparáty. Taková léčba někdy může mít dočasný efekt, avšak není schopná zasáhnout hlubší příčinu nemoci a není příliš odlišná od klasické alopatie.

V rámci Evropské unie je na homeopatii pohlíženo velmi odlišně. Například ve Švédsku mohou homeopatii provozovat jen nelékaři, naopak v Itálii ji mohou provozovat jen lékaři.