Dva lidovečtí politici, Martin Bursík a Jan Kasal, jsou kromě jiných špatných věcí osobně odpovědní za vítězství ODS v senátních volbách.

Když byly známy výsledky prvního kola senátních voleb, po němž vedla ODS v drtivé většině ze sedmadvaceti obvodů, každému mohlo být jasné, že druhé kolo se bude konat buďto v atmosféře luxovské, kterou charakterizuje spojenectví všech demokratických stran proti ODS, anebo v atmosféře klausovské, podle které každý, kdo stojí proti ODS, je Paroubek, sociální demokrat, anebo komunista, což je hnusné – a přesně v tomto pořadí.

Jiří Paroubek snad až příliš horlivě skočil po příležitosti obnovit dobré vztahy se dvěma demokratickými parlamentními stranami, asi s vědomím, že přese všechnu propagandistickou omáčku mají obě k sociální demokracii ideově blíže než k Hradu či k ODS. Nadšeně hovořil o tom, že podpoří každého protikandidáta ODS, věda, že podporuje mnoho kandidátů KDU-ČSL a dva zelené. Myslil po evropsku, že mu to nemohou orientálně neoplatit.

Zmýlil se proto, že Martin Bursík svou strategií v senátních volbách sledoval především cíl zlikvidovat všechny kandidáty menších stran. Jejich případný úspěch by totiž znamenal mimo jiné zdroj nemalých finančních příjmů pro konkurenty, jež právě zamýšlí likvidovat. Úspěch kandidátky Strany otevřené společnosti Soni Paukrtové tak musí brát jako strašnou ránu, neboť strana, kterou chtěl pohltit, má zajištěnu existenci na dalších celých šest let. Aspoň, že se může radovat z prohry Táni Fischerové, k níž se jí snažil dopomoci seč mohl, i když jen tak, aby to nebylo úplně veřejně viditelné, a tudíž všeobecně trapné. Zaplatil za ni prohrou svého jediného kandidáta v druhém kole, což je cena, kterou platil rád. Zde je na místě připomenout, že před dvěma lety Jan Beránek jako předseda Strany zelených zvolil úplně odlišnou strategii – navzdory tuhému odporu podstatné části vlastní strany prosadil, že Strana zelených bude kandidovat v jediném obvodě. A v něm také uspěla. Bursíkův účet v letošních senátních volbách je dvacet kandidátů, ale žádný senátor.

Kdyby Jan Kasal a Martin Bursík udělali to, co by nepochybně na jejich místě udělal Josef Lux, to znamená varovali před senátní většinou ODS, hlavním tématem druhého kola senátních voleb by se stala právě tato hrozba. ODS by určitě prohrála v Opavě a v Sokolově, v třebíčském obvodě by zřejmě nejsympatičtějšího kandidáta ODS asi porazil komunista, Petr Pithart nemusel plakat úlevou, a také výhry zelených kandidátů na Praze 2 a 10 by byly pravděpodobné. ODS by neměla v Senátu většinu jednoho hlasu.

Mlčení obou lidovců znamenalo odmítnutí Luxova a Havlova dědictví a tiché spojenectví s Klausem. Co to znamená v jejich vlastních stranách? U skutečných lidovců nelze ani hádat. Vznikne tu nejspíše situace, v níž se sociologie i politická filosofie budou muset sklonit před osobností příštího vůdce a jeho psychologií.

Ve Straně zelených si nelze nevšimnout zdánlivě okrajového a celostátními médii zcela přehlédnutého detailu. Jedinou beze sporu úspěšnou osobností Strany zelených v posledních volbách byla Jana Drápalová, už v minulém období jediná zelená starostka městské části ve statutárním městě. Ve svém Novém Lískovci, brněnské čtvrti, jehož rozhodnou většinu tvoří sídliště, na němž zásadním a nesporným způsobem, a navíc zcela v duchu radikálních ekologických ideálů, vylepšila kvalitu života podstatné části lidí, rozdrtila ODS tak, že se svou nezávislou kandidátkou poeticky nazvanou Tři oříšky pro Lískovec získala přes padesát procent mandátů. Ještě jednou opakuji, že rozhodnou část její čtvrti tvoří anonymní sídliště. Především její osobnosti brněnští zelení vděčí za svůj velkolepý úspěch a město Brno za to, že v něm nyní zřejmě vznikne koalice ČSSD, zelených a nezávislých liberálů, podporovaná komunisty.

Je to původní Beránkův projekt a jeho nezamýšlené uskutečnění na celostátní úrovni předčasnými volbami stále není vyloučeno.