Historie nadace
Více než stoletá historie současné Olivovy dětské léčebny o.p.s. je od prvopočátku úzce spojena s Olivovou nadací (původní název nadace byl Nadání dětského vychovávajícího ústavu Aloise a Luisy Olivových) a Magistrátem hlavního města Prahy. Po celou dobu své existence ústav sloužil dětem. V počátcích převažoval charakter služeb sociálních a v pozdějších letech zdravotních. Olivova dětská léčebna se řadí mezi nejstarší ústavy v českých zemích. Dříve byly založeny pouze: Ústav pro hluchoněmé (v roce 1786), Soukromý ústav pro slepé v Praze na Hradčanech (v roce 1807), Klárův slepecký ústav v Praze (v roce 1832), Vychovatelna pro děti v Libni (v roce 1883) a Azylový ústav Palata v Praze (v roce 1885). Za celou dobu prošly ústavem desetitisíce dětí, které zde nalezly domov či v pozdějších letech zdravotní péči.
Vznik nadace a ústavu
V roce 1890 předložili manželé Olivovi Pražské obci návrh na vybudování ústavu pro ochranu zanedbané a opuštěné mládeže, vydané nebezpečí mravní a fyzické zkázy. Tuto nabídku učinili Olivovi při příležitosti sňatku arcikněžny Marie Valerie. Podle jejich návrhu měla Pražská obec provést výběr pozemků a postavit ústav. Olivovi se zavázali přispět částkou 50-ti tisíc zlatých a založit nadaci k vydržování ústavu. Pražská obec tuto nabídku po úvaze přijala. V roce 1895 byla proto založena Olivova nadace, která měla za úkol vybudovat vychovatelnu pro opuštěné a zanedbané děti. Kromě toho bylo dalším jejím posláním zajištění provozu ústavu a výchova chovanců. Za přispění města Prahy byla zahájena v roce 1895 stavba dvoupatrového ústavu a později hospodářského dvora a infekční nemocnice. Tuto stavbu projektoval známý pražský architekt J. Fialka a stavební práce vedl stavitel V. Kaura. Za jeden a půl roku v roce 1896 byl dostavěn a společně nadací manželů Aloise a Luisy Olivových a Magistrátu hlavního města Prahy založen Dětský vychovávací ústav - vychovatelna manželů Olivových.
Léta 1896 - 1926
Dne 18. října 1896 byla vychovatelna otevřena. Byla postavena pro 120 dětí (80 dívek a 40 chlapců) a přijímány byly zásadně děti do 10 let věku. Prvním ředitelem se stal Leopold Pek, který stál u jejího zrodu a podílel se i na návrzích uspořádání stavby.
Provoz vychovatelny se od počátku řídil stanovami s podrobně stanovenými právy i povinnostmi, a to jak chovanců, tak i zaměstnanců. Na krytí výdajů spojených s péčí o chovance bylo zakoupeno 27,5 ha orné půdy a 11 ha lesa. Tyto pozemky obhospodařoval statek, který byl součástí vychovatelny a s pomocí chovanců ji zásoboval potravinami. Pozemky se podle smlouvy nesměly prodat a nesmělo se na nich ani stavět vyjma zařízení přímo sloužícího potřebám vychovatelny. V 70-tých letech (viz následující kapitola) bylo na části těchto pozemků vystavěno sídliště Olivovna. Finanční prostředky na krytí provozních výdajů byly získávány z výnosů pěti domů v Praze, které byly v majetku Olivovy nadace. Jednalo se o domy Na Příkopech 573 a 967 (později č. 3 a 5), v Olivově ulici č. 1097, v Divadelní ulici č. 1032 a ve Vltavské ulici č. 207. Zbytek nákladů na provoz hradil Magistrát hl. města Prahy ze svého rozpočtu.
V prvních letech trvání ústavu byly děti přijímány bezplatně, později na chovance přispívali příbuzní nebo domovské obce. Bezprostředním představeným ústavu byl ředitel, který zajišťoval pedagogické i hospodářské vedení. Podle stanov mohl být ředitelem pouze pedagogicky vzdělaný a ženatý muž. To proto, že manželka ředitele zastávala automaticky místo matky a hospodyně ústavu.
Součástí vychovatelny byla i ústavní škola, která byla trojtřídní, smíšená a soukromá s právem veřejnosti. Byl zde ustaven učitelský sbor (učitel pro vyšší třídu, dvě učitelky literní a jedna učitelka industriální). Školu vedl ředitel ústavu a řídila se až na malé odchylky osnovami veřejných škol. Hlavní prázdniny začínaly dětem dnem narození Aloise Olivy (t.j.11. července). Chovanky, které zůstaly v ústavu po skončení školní docházky, navštěvovaly tzv. pokračovací kurz. V jeho osnovách bylo náboženství, mravouka, základy zdravotnictví, opatrování a vedení malých dětí a domácí hospodářství. Nadaným dětem bylo umožněno dále studovat. Děti měly ve vychovatelně kromě škol (mateřské a základní) i kulturní a duchovní zázemí.
Z několika ústavů tohoto typu, které byly v naší zemi založeny, zaujímá Vychovatelna manželů Olivových přední místo, a to z několika důvodů: především proto, že budova ústavu byly projektována a stavěna právě pro tento účel a bylo zde využito, jak při stavbě, tak i v provozu ústavu, všech zahraničních i domácích zkušeností z tehdejší doby. Největším kladem vychovatelny však byl fakt, že kromě materiálního zabezpečení byl kladen velký důraz na duchovní rozměr výchovy dětí. Chovanci, kteří opouštěli ústav, byli připraveni na život i po stránce morální a citové, což ještě dnes některé současné obdobné ústavy zcela nezvládají. Vždyť těch několik málo ještě žijících chovanců, které se Olivově nadaci po obnovení činnosti v devadesátých letech podařilo vypátrat, vzpomínají na vychovatelnu jako na domov a nikoliv jako na "nějaký ústav", kterým v často pohnuté historii svého života prošli.
Dalším šťastným krokem při založení ústavu byl výběr místa. Ústav byl a stále je obklopen parkem, zahradou, lesem a poli. Přitom je umístěn nejen dnes již na okraji města Říčan, které bylo před válkou okresním městem, ale i v těsné blízkosti hl. města Prahy (příměstskou dopravou je to do centra Prahy necelých 30 minut jízdy). Díky tomuto kroku má dnes Olivova dětská léčebna všechny výhody ústavu umístěného ve velké aglomeraci, i když okolí léčebny svým životním prostředím a klimatem odpovídá venkovu.
Léta 1926 - 1990
V roce 1926 byla vychovatelna přeměněna na ozdravovnu pro oslabené děti z Pražské obce. Důvodem byl špatný stav životního prostředí vlivem průmyslové industrializace, zhoršující se zdravotní stav dětí ze sociálně slabších vrstev obyvatelstva a ve třicátých letech ještě sociální problémy vyvolané hospodářskou krizí. V neposlední řadě sehrála úlohu výhodná poloha ústavu v blízkosti Prahy, navíc se zdravým životním prostředím.
Za druhé světové války, kdy byla činnost Olivovy nadace výnosem Pv 95/125, č.j. III781 říšského protektora pro Čechy a Moravu násilím přerušena, hrozilo, že ozdravovnu zaberou Němci. Byla však přeměněna na plicní preventorium, kde byly umísťovány děti z oddělení TBC nemocnice v Krči na doléčení.
Po válce byla nadace výnosem Ministerstva vnitra opět obnovena. V důsledku očkování proti TBC v letech 1947 a 1948 a zlepšujících se životních podmínek dětí po skončení války poklesl výskyt TBC natolik, že plicní preventorium bylo přeměněno na ozdravovnu.
Dne 6.10. 1953 byla činnost Olivovy nadace opět, tentokrát usnesením Ústředního národního výboru Hl. města Prahy, násilím přerušena a majetek nadace byl zestátněn. Domy č.p. 1397 v Olivově ulici a č.p. 1032 v Divadelní ulici přešly do majetku Obvodního úřadu Prahy 1. Další majetek, který byl znárodněn, přešel do vlastnictví Československé státní banky a bytových podniků. Vklady na účtech byly převedeny do rozpočtu Ústředního národního výboru Hl. města Prahy. Areál ústavu s parkem a zahradou sloužil jako ozdravovna, byly zde umisťovány děti ze zdravotních i sociálních důvodů a ústav byl provozován státem.
Charakter provozu léčebny se podařil uchovat i v roce 1968 a následujících letech, kdy vedení léčebny nedovolilo sovětským okupačním vojskům zabrat léčebnu pro své účely. Rovněž se vedení ubránilo snaze některých radikálních členů KSČ v 70-tých letech demontovat oltář umístěný v kapli léčebny.
V roce 1980 byl ústav reprofilován na léčebnu dětí s nespecifickým onemocněním horních cest dýchacích. V této podobě funguje Olivova dětská léčebna dodnes.
Obnova Olivovy nadace a činnost v letech 1990 - 1998
Kolem léčebny vždy existovali lidé ochotní obětovat část svého času či osobních prostředků dobré věci. Je proto přirozené, že jakmile to legislativa v roce 1990 umožnila, byla již v květnu tohoto roku činnost Olivovy nadace jako jedna z prvních obnovena. Po 37 letech násilného umlčení nová generace dokázala konkrétně uchopit řešení humanitárních, sociálních a zdravotních otázek.
Z počátku velmi chudá nadace odkázaná pouze na dary svých členů a příznivců si musela své místo ve společnosti obnovit sama. Restituce se nadací netýkala, takže nemovitý ani finanční majetek "zabavený" komunistickým režimem bezpochyby patřící nadaci vrácen nebyl. Velkou pílí a snahou se však podařilo členům nadace přesvědčit o své potřebnosti nejen některé instituce, jako např. ministerstvo zdravotnictví, okresní úřad Praha - východ, městský úřad v Říčanech a zejména Magistrát hlavního města Prahy, ale i prosté lidi. Tak se podařilo nejen získat potřebné prostředky pro činnost nadace, ale i navázat na historickou a dlouhodobou spolupráci Olivovy nadace s Magistrátem hl. města Prahy. Nadace na základě dohody s Magistrátem hlavního města Prahy zpracovala soupis historického majetku obce Prahy v Říčanech a zároveň zpracovala projekt na zřízení nadační Dětské respirační léčebny. Tento projekt byl ministerstvem zdravotnictví, radou a zastupitelstvem hlavního města Prahy i Okresním úřadem Praha - východ schválen a 1. dubna 1995 byla na základě žádosti Olivovy nadace Okresním úřadem Praha - východ zřízena nestátní nadační Dětská respirační léčebna. Budovy a pozemky, které byly užívány dětskou léčebnou, byly vráceny jako historický majetek magistrátu, který jej pronajal na 25 let za symbolické nájemné Olivově nadaci s podmínkou zachování dosavadní činosti léčebny. Olivova nadace i Magistrát hl. města Prahy se tak vrátily k historické a dlouhodobé spolupráci, kdy nemovitosti jsou majetkem magistrátu a provoz zajišťuje nadace.
V roce 1998 v souvislosti se změnou legislativy, kdy ze zákona nemůže nadace provozovat zařízení typu léčebny, byla Olivovou nadací jako právnickou osobou a panem Josefem Srbem (který je současně členem správní rady nadace) jako fyzickou osobou zřízena obecně prospěšná společnost (o.p.s.) Olivova dětská léčebna, která převzala provoz celého zařízení. Zároveň se v tomto roce Olivova nadace v souladu s nově platným zákonem č. 227/97 Sb. od 13. listopadu přeregistrovala u Krajského obchodního soudu v Praze a je nyní registrována v rejstříku nadací pod číslem N/43.
