Kdysi přivedl trenér Karel Kolský na trénink Dukly vyjukaného mladíčka. Toho dne si měl stoupnout do branky a trénovat s Masopustem, Pluskalem, Novákem, Šafránkem, Borovičkou, Vacenovským, Jelínkem a dalšími hvězdami, které zatím znal jen z novin a časopisů. Klučina jménem Pavel Kouba nevěděl, kam s očima, když koukal kolem sebe na ty borce. Kolský ho na Strahov přivedl jako brankáře, kterého hodlal vyzkoušet. Co na tom, že Pavel zatím chytal jen druhou třídu za kladenskou Lokomotivu. Kolský tušil, že by z něj jednou mohl být ligový gólman. Pálili na něj ligoví matadoři a mladíček se v brance mrskal jako akrobat v manéži.

„Ten kluk je mrštnej jako opičák,“ houkl kdosi a Kouba měl rázem přezdívku. Jiný by se skrze toho opičáka urazil, ale Pavel si toho naopak považoval. Klobouk dolů před Koubovým starším brankářským kolegou Václavem Pavlisem! Rychle rozpoznal, že mu na Strahově přibyl konkurent, ale zachoval se jako férový sportovec. Vzal si Koubu do parády. Řekl mu spoustu z toho, co potřeboval brankář, aby mohl chytat ligu, vědět a umět. Kouba rychle pochopil, že jeho šance má podobu usilovné přípravy, poctivého tréninku a trpělivé práce. Pavel měl naštěstí zlatou povahu – trénoval jako divý, mlátil sebou o trávník i škváru, a ještě se tomu všemu zeširoka smál. Úsměv ho ostatně provázel celým jeho životem.

Jaroslavu Vejvodovi přišel Kouba pod ruku v šedesátém roce. Trenér přišel z Ostravy do Prahy a Dukla se chystala na stěhování ze Strahova na Julisku. Nejúspěšnější kouč dukelské historie Pavla viděl takto: „Ještě po tréninku, kdy všichni ostatní už toho měli plné zuby, zůstal na hřišti se svým starším kamarádem Pavlisem, nebo s některými kanonýry, a šlo to znovu. Celé hodiny! Občas se z brány doslova plazil. Zdálo se, jako by si v tom třískání o zem doslova liboval. Proti Pavlisovi měl výhodu ve vyšší postavě a vůbec v celé konstrukci. Silné ruce, pevná chytací technika. Z Kouby se stal seriózní brankář, kterého naučil jeho zkušenější starší kamarád chytat i desítky. Mnoho zápasů pak rozhodl právě Kouba, neboť zejména na cizích hřištích se na Duklu pískalo více desítek, než bylo zdrávo. U Kouby asi bylo výhodou, že měl tak veselou povahu. Bral všechno na lehčí váhu než ostatní. Když mu něco nevyšlo, nedal se příliš deprimovat. Brzy se ze všeho dostal. Dokázal sám sobě krásně vynadat. Jeho veselá nátura přispívala k dobré pohodě v mužstvu.“

Ti dříve narození si vzpomínají, že Kouba svými zákroky přiváděl soupeřovy útočníky k zoufalství – a pak třeba dostal z pětadvaceti metrů gól jesličkami. Legendární dukelský doktor Hubert Topinka mu začal říkat „pouštěč“ a mužstvo od něj tohle slovo rychle převzalo. Leč Kouba posměváčkům rychle zavřel ústa. Ve finále Amerického poháru na stadionu Polo Grounds v New Yorku proti němu neměli nárok ani profíci z anglického Evertonu.

Pavel dál tvrdě makal, přesvědčil trenéra reprezentace Rudolfa Vytlačila o svých kvalitách a ten ho nominoval jako náhradníka do národního týmu pro světové mistrovství 1962 v Chile.

Nechtěně se pak Kouba zasloužil o tom, že v Dukle rychle fotbalově vyrostl jeho náhradník Ivo Viktor. V létě 1965 odjela Dukla na zájezd do Jižní, Střední i Severní Ameriky. Brankářskou jedničkou byl podle očekávání Kouba. A na zájezdu dostihla výpravu Dukly zvěst, že ještě před odletem stačil v Praze podepsat přestupní lístky Spartě! Viktor vzpomíná: „Když Kouba od podzimu nehodlal za Duklu hrát, nemělo smysl, aby s mužstvem jezdil. Kdyby to byl Vejvoda věděl už v Praze, vzal by s sebou jiného brankáře, se kterým by mohl napevno počítat. To by bylo logické a přirozené. Uznávali to i moji spoluhráči, kteří stejně jako já zastávali názor, že přestupní řád je zbytečně tvrdý a že v zásadě má mít každý hráč možnost jít tam, kam chce. Ale že to má říct včas a nestavět oddíl před hotovou věc, to jsem taky uznával a vždycky jsem se podle toho řídil. I když se mi zdálo, že na to doplácím. Ale to je druhá věc. Jisté je, že od chvíle, kdy vešla ve známost zpráva o Koubově přestupu do Sparty, stavěl trenér Vejvoda do branky mě. Zachytal jsem si pořádně…“

Ve Spartě Kouba už tolik nezářil, měl na Letné silného konkurenta v Krameriovi. V závěru své kariéry chytal za francouzský tým AS Angouleme.

Pavel Kouba odehrál za národní tým celkem tři utkání. Všechna jsme prohráli… Znatelně lépe se v tomto směru dařilo jeho synu Petrovi, který chytal dokonce ve finále mistrovství Evropy 1996.

Šestnáct let už není Pavel Kouba bohužel mezi živými. Byl to tehdy blesk z čistého nebe. Zemřel náhle v roce 1993. Jeden z nejlepších brankářů v historii Dukly vydechl naposledy při utkání „staré gardy“.

Fotbalová kariéra:

• 1945–1958: Lokomotiva Kladno
• 1958–1965: Dukla Praha
• 1965–1969: Sparta Praha

Přehled největších fotbalových úspěchů:

• v lize odchytal 174 utkání
• 1961: mistr Československa (Dukla Praha)
• 1962: mistr Československa (Dukla Praha)
• 1963: mistr Československa (Dukla Praha)
• 1964: mistr Československa (Dukla Praha)
• 1965: vítěz Československého poháru (Dukla Praha)
• 196?: mistr Československa (Sparta Praha)
• v Poháru mistrů evropských zemí 21 utkání
• 1961, 1962, 1963, 1964: vítěz Amerického poháru (Dukla)

• Zpět na seznam hráčů