LYSENKOVÁ, Růžena
Růžena LYSENKOVÁ provdaná Geislerová (* 26. 12. 1918 Diosgyör, okres Miškolc, Maďarsko)
–
herečka; babička hereček
A. Geislerové a
E. Geislerové. Herecké vzdělání si osvojila na pražské Státní konzervatoři (1938–40), odkud odešla za okupace k venkovským společnostem (F. Sec, Středočeská činohra Josefa Burdy), kde si doplnila herecké schopnosti divadelními zkušenostmi. Již v Nezávislém divadle v pražské Alhambře (1943–44) a Pražském lidovém divadle, kam přešla ke konci války, ukázala široký umělecký rejstřík, takže o ni hned po osvobození projevilo zájem vedení Městského divadla na Královských Vinohradech (
Večer tříkrálový,
Liliomfi,
Mína z Barnhelmu). Po čtyřech sezonách v Divadle státního filmu se její domovskou scénou stala již natrvalo Městská divadla pražská (1952–82). Zde v různorodém repertoáru včetně muzikálu nalezla mnoho úloh, které naplnila měrou vrchovatou kultivovaným humorem, citem pro konverzační svižnost, lidskou prostotou a lyrickou něhou (
Liška a hrozny,
Svatba sňatkového podvodníka,
Velbloud uchem jehly,
Sňatková podvodnice,
Fidlovačka.
Ohňostroj,
Já k čertu žiju rád). Oproti divadlu se před kamerou až tak kvalitních a velkých rolí nikdy nedočkala. Film. křest si odbyla epizodkou sekretářky u ředitele div. agentury v parodii
M. Friče Pytlákova schovanka aneb Šlechetný milionář (1949). Nejčastěji ji režiséři přidělovali postavy manželek, matek a tet. V rolích manželů se po jejím boku vystřídali
F. Šlégr ve Weissově sociálním dramatu
Vstanou noví bojovníci (1950),
K. Pavlík v Cikánově detektivce
Na konci města (1954),
V. Řepa v Cikánově válečném snímku
Jurášek (1956),
V. Brodský v satirické komedii režisérů Kadára a Klose
Tři přání (1958) a
F. Hanus v
Rychmanově muzikálu
Dáma na kolejích (1966). Hrála také družstevnici (
Cesta ke štěstí, 1951), učitelku (
Mordová rokle, 1951), vychovatelku v internátě (
Štěňata, 1957), kuchařku (
Lidé jako ty, 1960), sociální pracovnici (
Odvážná slečna, 1969) a několikrát sousedku (
Muž v povětří, 1955;
Žižkovská romance, 1958;
Probuzení, 1959). Větší prostor jí vyhradil pouze herec
V. Lohniský ve své ojedinělé film. režii, v hořké komedii
Panenství a kriminál (1969), kde ztvárnila matku nezletilé Lidunky Kotrbcové (
L. Žulová), kterou údajně znásilnil její ženatý strýc (
V. Menšík). Po delší odmlce se objevila na plátně jako teta Kornélie ve slov. filmu Jozefa Zachara
Demokrati (1980) a nakonec se mihla ve Vávrově historickém dramatu
Veronika (1985). Menšími rolemi se prezentovala také na tv. obrazovce, jak v inscenacích a tv. filmech (
Polka jede do světa, 1965;
Kolotoč, 1967;
Malá Doritka, 1967;
Tichý svědek, 1973;
Proč se vraždí straší dámy, 1981;
Větrná setba, 1983;
Naděje má hluboké dno, 1989;
Čas jeřabin, 1997), tak zejména v seriálech (
Píseň pro Rudolfa III., 1968;
Hříšní lidé Města pražského, 1968–69;
Chalupáři, 1975;
Žena za pultem,1977;
Inženýrská odysea, 1979;
Malý pitaval z velkého města, 1982;
Panoptikum Města pražského, 1986–87;
Dobrodružství kriminalistiky, 1989). Nadace Život umělce jí udělila cenu Senior Prix (1994).