ZPĚT
Slovo
Ing.arch. Zdeňka Lukeše,
rektora Technické univerzity v Liberci a architekta Pražského
hradu
Enkláva
zástavby z 50. let v Ostrově patří ke kvalitním dokladům
české architektury jak po stránce urbanistické kompozice,
tak i jednotlivých staveb. V tomto ohledu jsou domy,
projektované akad. arch. Jaroslavem Krauzem dokonce výrazně
kvalitnější, než obdobné stavby v jiných městech,
které nesou často rysy pokleslé tendenční tvorby s historizujícím
detailem (Poruba, Čáslav, Žďár n. Sáz. aj.). Kvalitní je
také kompozice zeleně i funkční rozvrh celé lokality.
Proto
se domnívám, že celý soubor by měl být chráněn formou vyhlášení
památkové zóny, která nejlépe odpovídá dané situaci
– tj. umožňuje ochranu urbanismu a průčelí. V žádném
případě by tedy neměla znemožnit různé adaptace v interiérech
jednotlivých domů. Jejím cílem by mělo pouze být zabránit
znehodnocení lokality dostavbou dalších objektů mezi ty stávající
a ochránit pláště budov, kde by měly být respektovány pův.
formáty oken vč. rámů, tvar střechy (aby nedošlo k nástavbám),
výtvarné prvky, pův. omítka a umělý kámen (možno vyčistit
tlakovou vodou, v krajním případě nahradit novou, ale
stejnou technologií a se zachováním barevného tónu). Dále
je třeba respektovat původní rozvrh zeleně a architektonický
detail parteru (dlažby apod.).
Domnívám
se, že tyto body je možno specifikovat přesně a zakotvit třeba
formou usnesení městského úřadu, aby nedošlo ke zbytečným
nedorozuměním (obyvatelé by měli být ujištěni, že nejde
o nějaký diktát, který by jim např. konzervoval stávající
interiéry, znemožňoval výměnu sítí apod.).
Závěrem
znovu dodávám, že bez ohledu na dobu vzniku jde o kvalitní
architekturu nadregionálního významu, která si navrhovanou
formu ochrany jistě zaslouží.
Zdeněk
Lukeš, Historik architektury
V Praze, dne 13. května 2003
Poselství
doc. PhDr. Jiřího T. Kotalíka, CSc.,
generálního ředitele Národního památkového ústavu,
historika architektury a umění
Právě
v souvislosti s naším, věřím již nezvratným,
vstupem do Evropského společenství, jehož integrální součástí
jsme civilizačně a kulturně podle mého názoru nikdy nepřestali
být, si znovu uvědomuji
nezměrný potenciál, který šťastnou shodou okolností naše
země v oblasti kulturního dědictví obhospodařují. Uvědomuji
si zároveň naléhavě i odpovědnost, které za tyto poklady
neseme vůči celému světu. Poznání našeho kulturního dědictví
i jeho ochranu je třeba v kontextu nového tisíciletí chápat
jako otevřený systém. Hodnocení jednotlivých vývojových
etap i památek se logicky proměňuje s časem a věci,
které byly ve své době standartní se s odstupem stávají
unikátním svědectvím doby. Nemůžeme a nechceme
zakonzervovat minulost na úkor dynamického vyváženého
rozvoje celé společnosti. Je však naší povinností hledat
cesty, jak svým způsobem nesporné, jedinečné a mimořádně
cenné objekty a soubory z hlediska jejich hodnot
architektonických, urbanisticko-krajinářských či obecně
kulturních, maximálně šetřit, zvláště když představují
i kvalitní standart odpovídající normám soudobého životního
stylu.
To
je i případ obytného a občanského souboru staveb z období
50. let v Ostrově. Smyslem uvažované památkové ochrany
celku není znepříjemnit život obyvatel tohoto souboru, ale
naopak podpořit jeho smysluplný rozvoj, dokonce i s možností
využít podpůrných programů, účelových dotací atd.
Mnohem přesvědčivěji než já zde mohou hovořit fakta a čísla,
stejně jako dosavadní zkušenosti měst s obdobným
statutem a charakterem, zejména ze severní Moravy...
O
budoucích osudech prostředí ve kterém žijete budete
rozhodovat sami prostřednictvím svých volených politických
reprezentantů i všech nástrojů demokratické a občanské
společnosti. Mějte přitom na paměti, že jeho kvalita a
hodnoty i ve světovém kontextu jsou mimořádné, že v sobě
skrývají velký potenciál (který je však možno velmi nenávratně
a rychle zničit) a že já jsem spolu se svými kolegy a
spolupracovníky připraven všemožně napomoci k jeho
rozvoji v souladu s Vašimi představami rozumných a
uvážlivých hospodářů s dědictvím po svých předcích.
Přeji
Vám všechno dobré a těším se na spolupráci.
V Praze
dne 5. května 2003
Zdravice
Akad.arch. Davida Vávry, jednoho z autorů Šumných měst,
televizního cyklu České televize o moderní architektuře České
republiky
Drazí
občané mimořádného města Ostrov nad Ohří, píšu Vám
zdravici na základě několika osobních návštěv města a především
veřejné diskuse a vernisáže Sorela v pondělí 5. května
2003.
Chtěl
bych podpořit snahu vyhlásit Vaše město za památkovou
rezervaci a to nejen jako obdivovatel stylové architektury
20.století, ale i jeho přívrženec dobrého a harmonického
bydlení. Myslím, že ve Vašich rukách máte velice
zachovanou hřivnu neopakovatelného souměrného urbanismu,
který byl dotažen až do kvalitních detailů města, v kterém
se spokojeně žije. Pokud v někom přežívá ideologický
pocit, že město je výrazem politické zavrženíhodné doby,
musím připomenout, že například doba baroka zanechala na našem
území stavby kostelů,
klášterů a kapliček, které ladně splynuly s terénem
a vytvořili jedinečnost české malebné krajiny, i když jsou
výrazem protireformace a doby Habsburského temna.
Podobně
jako u barokních staveb i ve Vašem městě přežila kvalita
architektury na d ideologií.
Protože
již přes sto let si naše společnost uvědomuje
nenahraditelnost určitých celků jako je ten Váš, navrhuji
odkaz prvorepublikové kvality stavebnictví, se socialistickým
hávem maximálně zachovat. Jen ve svém relativně mladém věku
jsem viděl štípat k zátopu secesní skříně, které
byly nahrazovány obdélníky a čtverci tzv. architektury
Bruselu a tato pak v porevoluční sametové euforii nenávratně
rozvrácena balastem postmodernismu. Posléze všeho zničeného
majitelé se smutkem litovali. Neudělejme stejnou chybu, neboť
Vaše město netvoří nejen urbanistické schéma města, také
fasády s bohatostí štukové výzdoby, sgrafitové značení
domů, ale i profilace kovového zábradlí, nebo struktura dlažby
a jemné detaily pemrlovaného umělého kamene. Právě proto
Ostrov nad Ohří má význam, když funguje jako jedinečný
hodnotný celek s maximálním zachováním všech dobových
prvků.
Přeji
Vám v této snaze šťastnou volbu.
S šumným
pozdravem
David
Vávra
13.
5. 2003
ZPĚT |