Moravskoslezský kraj


Koncentrační tábor, Skrochovice, okres Opava (Obóz koncentracyjny, Skrochowice, Konzentrationslager, Skrochowitz)


GPS lokace: 50°0'58.535"N, 17°46'54.925"E

Příspěvek uvedeme citací z textu písně kapely Dżem s názvem Niewinni i ja, napsané v roce 1982 Ryszkiem Riedlem. A po Niewinnych zostało tylko wspomnienie. Aby vzpomínka na skrochovické nevinné roku 1939 byla co nejpřesnější, musíme uvést také jednu podstatnou nepřesnost, bohužel již delší dobu děděnou z generace na generaci. Za veškeré informace děkujeme panu Michałowi Szalińskiemu, jehož bádání odhalilo více nepřesností. Vše uvádíme dole pod překladem.


V roce 1972 vyšel ve Warszawie Pamiętnik Cieszyński, svazek 2, kde na stranách 133 až 143 popisuje Wilhelm Godula velmi podrobně celou tehdy známou historii koncentračního tábora ve Skrochovicích (slezsky Škrochovice, Szkrochowice) v článku Obóz koncentracyjny w Skrochowicach. Nepodařilo se nám najít novější a obsáhlejší pramen, navíc je Godulova práce prosta veškerých soudů, autor k tématu přistupuje nestranně a objektivně s rozumem, citem a bez patosu. Berme jeho spis jako jedinou dopodrobna zpracovanou historii koncentračního tábora, prvního nacistického tábora na území bývalého Československa, fungujícího ve svém prvotním účelu v podzimních měsících roku 1939 a poté změněného na tábor zajatecký. Kdo je nedůvěřivý k našemu překladu, nechť klikne na první odkaz v použitých pramenech, kde článek nalezne v původní polské verzi.

Ihned po vpádu hitlerovských vojsk na území Těšínského Slezska začalo rozsáhlé zatýkání sociálně-politických a kulturně-osvětových pracovníků, dle narychlo vypracovaných seznamů pravděpodobně na podkladu předválečných materiálů, nacházejících se na ředitelství ostravského četnictva, jakož i na základě udání místních kolaborantů. Zvláště spadeno měli nacisté na slezské povstalce, uvězněné již 2.9.1939. Právě dvanáct z nich postříleli bez soudu 17.9.1939 v lese u jámy Barbora na pomezí Karvinné a Horní Suché. Jednalo se o první masovou vraždu na území Těšínského Slezska za Olzou (Zaolzie - pozn. překladatele). Odsouzence v časných ranních hodinách převezli z radnice v Karvinné na místo popravy. Jednalo se o muže, uvedené v následujícím přehledu, který byl v roce 1972 prvním zveřejněným seznamem nacistických obětí ze 17.9.1939.

Příjmení a jménoVěkPovoláníDatum a místo narozeníTrvalé bydliště
Fober Edward36horník5.5.1903, Louky na OlzouProstřední Suchá
Fober Józef58hostinský20.9.1880, StonavaStonava
Jasiok Henryk38horník10.6.1901, Dolní BludoviceProstřední Suchá
Kohutek Jan37hostinský18.2.1902, Dolní SucháStonava
Kokotek Alojzy48kovář29.6.1891, Louky na OlzouLouky na Olzou
Konesz Franciszek48horník27.1.1891, Horní SucháProstřední Suchá
Kraina Jan65horník na penzi1.7.1874, Prostřední SucháProstřední Suchá
Mrajca Jan45horník15.12.1893, StonavaStonava
Nowak Józef?majitel tiskárny?Orlová
Twardzik Jan31drogista12.2.1908, Prostřední SucháProstřední Suchá
Wacławik Józef44topič6.6.1895, Horní SucháProstřední Suchá
Żułowski Franciszek39horník21.9.1899, KarvinnáProstřední Suchá

Dříve již na místo popravy dovezli tři vězně. Byli jimi Dominik Kozieł, Teodor Krawiec (dle Adolfa Barona Mrowiec) a Adolf Baron. Dostali lopaty a krumpáče, poté jim přikázali na malém paloučku v lese vykopat hrob 3 x 2 m. Práce probíhala ve velikém spěchu. Po zhruba hodině, kdy hrob již měl hloubku okolo jednoho metru, přijel nákladní automobil a dovezl v přehledu výše uvedené odsouzence. Popravu střelou zezadu do týla provedl neznámý gestapák. Zastřelení byli na kost vyhublí. Při pohřbívání se někteří ještě hýbali a dokonce mluvili. Vězni, kteří kopali hrob, nacházeli se zhruba 50 m od místa popravy; leželi obličeji ve směru dolu Barbora, čili zády k vražděným. Teprve po výzvě k pohřbení mrtvol poznali oběti. Po dobu celé války museli pod pohrůžkou smrti mlčet o této události, ale již první den po osvobození jeden ze svědků, Adolf Baron, oznámil zvěrstvo na četnické stanici v Horní Suché a mimo jiné vypověděl, že někteří z popravených měli otevřené oči, jiní se hýbali a Jan Twardzik na ně něco mluvil. V září 1945 byly ostatky obětí exhumovány a přeneseny na obecní hřbitov v Prostřední Suché.

Výše uvedený příběh nech poslouží jako úvod do dalších úvah, spojených s koncentračním táborem ve Skrochovicích.

V celém Slezsku byly po jeho obsazení hitlerovskou armádou rázem přeplněné věznice soudní, policejní i obecní, neboť němečtí nacisté začali cíleně zavírat lidi, podezřelé z konání proti Říši, slezskou inteligenci a Židy. Mnohé z vězněných obětí teroru měli na svědomí rostoucí počty udavačů a kolaborantů. Německá správa z důvodu uvolnění káznic přistoupila k výstavbě koncentračního tábora ve Skrochovicích, ležících na pomezí Sudet a Pruska, obývaných výhradně k vůdci loajálním obyvatelstvem německé národnosti.

Za základ tábora posloužil areál bývalého cukrovaru, roku 1926 změněného na škrobárnu, uzavřenou v roce 1929. Dozorci zde byli výhradně sudetští Němci, nepodléhající povinné vojenské službě. Úprava areálu počala již v létě 1939 za pomoci prvních vězňů, přivezených v srpnu 1939 z Nysy. Dle Ludwika Jarosze se jednalo o zhruba 150 lidí, jenž dle jejich chování usoudil, že se jedná o inteligenci. Mezi občany Skrochovic správa tábora rozšířila fámu, že se jedná o zvlášť nebezpečné vrahy a nebylo doporučeno se s nimi za žádných okolností jakkoliv kontaktovat.

Konečná likvidace koncentračního tábora probíhala zřejmě ve dnech 8 až 10 prosince 1939.

O táboře se československé úřady dozvěděly až v únoru 1946, kdy se na základě hlášení služebny SNB v Neplachovicích přiznal Heinrich Jöckl před vyšetřujícím soudcem v Litoměřicích, že byl jeho velitelem. Jöcklovo podrobné doznání bylo konfrontováno s výpověďmi z řad válečných zajatců, internovaných v táboře.

Tábor sloužil jako přestupní stanice na cestě do vyhlazovacích táborů, uváděny jsou zejména Sachsenhausen, Buchenwald, Rawicz a Opava. Pobyt zaplatilo životem 13 vězněných lidí. Určen byl především pro Poláky z Pruska a Slezska, v menší míře pro Židy, politicky nespolehlivé Němce a Čechy. Dozorci byli ubytováni v bývalé Masarykově škole na náměstí Svatopluka Čecha v Opavě.

Počátkem září přibylo 25 nových dozorců v čele s velitelem tábora Heinrichem Jöcklem a 8. září přijelo 20 vězňů z těšínského Slezska, kteří byli v prvních dnech internováni v bývalých skladech škrobárny, později v sušárně.

Objekt nebyl využit celý. Postupně byla demolována stará část skladů a horní patro dílen, obojí sousedící se správní budovou. Cihly z nich použili na výstavbu oplocení, jehož součástí byl barák s umývárnou, kuchyní a záchody a také jimi vydláždili dvůr. Dřevo použili na otop, železné části uložili na hromadu v severozápadní části dvora. Někdejší sušárna byla hala o půdorysu 25 x 30 m s výškou zčernalých stěn 15 m. Jako osvětlení zde sloužily tři patnáctiwattové žárovky, svítící nepřetržitě, nebot malá okénka pod stropem, v mírových dobách sloužící jako větrání, byla zatemněna černým papírem. Podlaha, kdysi betonová, byla vyložena cihlami.

První transport spal na holé zemi, později dostali slámu a slamníky. Vězni spali podél všech obvodových stěn, jak rostl jejich počet, postupně se zaplňovala i vnitřní část haly. Nakonec byly vybudovány patrové pryčny a prostor rozdělen ostnatým drátem na několik ubikací. Středem vedla od vstupních dveří šest metrů široká chodba. U dveří byla speciální ubikace se zvláště tvrdým režimem, určená pro kněze a Židy. Měla vyvýšenou podlahu, chodilo se do ní po žebříku a na dřevěné pryčně 4 x 4 m se tísnilo 20 až 30 osob.

Vpravo za hlavní branou stála obrovská zchátralá a rozpadající se tovární budova, kde vězni neměli přístup, neboť zde byla uskladněna cukrová řepa. Dvůr zaplňovaly stohy cihel, kusy železa a ztrouchnivělé desky na otop.

Vězni přijížděli v autobusech a automobilech. Do vyhlazovacích táborů je odvážely vlaky, přistavené před hlavní branou na bývalé škrobárenské železniční vlečce. Propuštěné vězně odvážely autobusy a nákladní automobily na Gestapo v Těšíně či Katowicach. Transporty byly přijímány dosti brutálním způsobem, po odjezdu Heinricha Jöckla na dovolenou se šikana dozorců, co týden obměněných, zmírnila, neboť zjistili, že nejde o nebezpečné zločince, jak jim bylo sděleno, nýbrž o slušné lidi. Po příjezdu byl vždy transport postaven do pozoru ve dvouřadu čelem ke zdi a ponechán takto několik hodin. Stáli v předsíňce se strážní budkou, hlídané strážným se samopalem. První transport z 8.9.1939 stál bez jídla a pití od šestnácté hodiny do večera následujícího dne. Poté spali bez přikrytí na holé zemi s otevřenými vstupními dveřmi, kdy jim nebylo dovoleno promluvit mezi sebou jediného slova. Vedle strážnice byly dveře do haly. Z nich co chvíli vybíhali lidé a v pozoru se strážnému hlásili: "Bitte gehorsamst antreten zu dürfen". Ten odpověděl: "Hau ab"! Poté běželi do baráku s kuchyní, odkud se při návratu za běhu opět hlásili strážnému.

Den v táboře začínal budíčkem v pět hodin. Do sedmi byl tělocvik, poté snídaně a po ní nucená práce do dvanácti hodin, přerušená hodinovou pauzou na oběd. Práci zakončoval každodenní apel, předcházející večeři. Snídani tvořil krajíc černého chleba cca 10 dkg a půl litru hořké, černé "kávy" z žaludů. Na oběd dostávali vězni nejprve půl litru ubohé polévky, časem byla dávka zvýšena na litr a trošku se zlepšila její jakost. Na večeři po celodenní dřině jim zprvu musel ke krajíčku chleba a žaludové kávě vystačit drobet margarínu nebo marmelády, později dostávali kousíček klobásy, tlačenky nebo jelita.

V jihovýchodním rohu tábora byla dodnes dochovaná studna s ruční pumpou a u ní nádrž na 300 litrů vody. Tu každý den vězni naplnili třiceti vědry vody, sloužící poté pro každodenní omytí, prováděné po tělocviku před snídaní a nástupem na nucené práce. Vedle umyvárny stála kuchyň a záchody. Ty byly pouze na povolení a jen krátký vymezený čas.

V táboře byl značný nepořádek a špína. Šířily se blechy a vši. Z obavy o vlastní zdraví zařídilo vedení tábora trojí očkování. Proti choleře, břišnímu tyfu a úplavici. Prováděl je vojenský sanitář z Opavy jménem Armand Tesper, neboť o lékařské pomoci nebylo ani uvažováno. Po odjezdu Jöckla na říjnovou dovolenou zřídil jeho zástupce, Bruno Gruber, Krankenrevier - ubikaci nemocných. Řídil ji mladý vikář z posledního transportu, jemuž asistoval profesor Gustaw Fierla z Orlové.

Ke konci října tábor navštěvovaly komise, provádějící segregaci vězňů dle národnosti. Jelikož neexistovala žádná evidence internovaných, tázali se na národnost přímo vězňů. Poláky a Čechy posílaly do jiných táborů, Slezany většinou propouštěli. Údajně při každé komisní návštěvě její členové šikanovali a bili bývalého poručíka československého četnictva Niemczyka z Orlové.

Neorganizovanost tábora se projevovala značným nepořádkem. Vězni z prvních transportů museli nejen uklidit a uspořádat dvůr, ale také vyčistit zahradu před správní budovou u jižní části ohradní zdi (směrem ke trati Opava - Krnov). Ta byla za léta nevyužívání bývalé fabriky zarostlá neprostupným křovím, rozbujelým z dávného osazení zahrady okrasnými keři. Pracovali bez nářadí a bez košile, aby je nezničili. Celý týden holýma rukama lámali křoví a vyrývali kořeny, tyto poté nosili na druhý konec tábora.

Občas byla vyslána tzv. komanda vězňů k práci na statcích v okolí. Ačkoliv je sedláci nijak nešetřili, vězni ochotně šli, neboť získali dvojí porce jídla a tabák nebo cigarety, které v táboře nebylo dovoleno kouřit. Pomáhali také při podzimní řepné kampani, zajišťujíc překládku cukrové řepy na nádraží ve Skrochovicích (autor uvádí Brumovice - pozn. překladatele). Jednoho dne strážci vytvořili pracovní četu, složenou převážně z Židů a kněží, jež v dešti odešla pěšky do cca 13 km vzdálené Opavy, kde byli zapřaženi do těžkého silničního válce a poháněni s ním po celou cestu při návratu do tábora. Tak vzniklo tzv. walckomando, pracující každý den na upěchovávání táborového dvora. V listopadu byly všechny práce zastaveny a na psychiku vězňů počal neblaze působit nový hrozivý nepřítel - nečinnost a nuda.

Podobně jako v jiných táborech, bylo i ve Skrochovicích s vězni zacházeno velmi krutě. Je potřeba zmínit, že dozorci byli různí. Někteří ještě v době předmnichovské vykonávali službu v československém četnictvu a chovali se vcelku humánně. Jiní zase týrání započali již při ranním cvičení, když při půl hodiny trvajících jednotlivých cvicích bez košile již vyčerpané cvičence, například zadýchané při běhu či brodění v bahně nebo nekonečných sedech-lezích, kopali, bili po zádech i hlavě. Dozorci opilci vždy večer, často v přítomnosti Heinricha Jöckla, provozovali šikanu, zvanou Bettübungen (cvičení v posteli). Vězni museli na rozkaz vyskakovat z pryčen, schovat se (blíže nespecifikováno - pozn. překladatele) a skákat zpět na pryčny, což se samozřejmě neobešlo bez kopání a bití ze strany dozorců. Nejvíce ran, kopanců a ponížení schytali vždy Židé a kněží.

V neděli před polednem byli svoláni vězni na dvůr a započala šikana Židů, zvaná čtení talmudu, v tomto pojetí novin či brožury s antisemitským obsahem, např. "Stürmer" či "Das schwartze Corps". Náhodně vybraný Žid musel z nich předčítat nejohyzdnější antisemitské články. Velmi oblíbená zábava dozorců bylo zhození libovolného Žida z pryčny na zem a přečtení mu odsouzení k trestu smrti. V případě pokusu o omluvu či úpěnlivé prosby o slitování následoval výstřel na postrašení. Oběť padala, aby po chvíli zjistila, že přeci jen žije.

Jiným druhem zábavy byl Zug - vlak. Postavili židovské vězně do řady. Každý s lichým číslem bral na ramena jiného s číslem sudým. Nošení byli spolu spojeni rameny, zatímco nosiči museli nošeným nos zasunout do zadku. Takto spojený vlak musel obíhat kolem haly. Pro bičování vězňů používali dozorci kozu, zvanou Barbara. Oběť dostala několik desítek ran, které si musela sama nahlas počítat. Často ztratila vědomí před dokončením počtů. Franciszek Polok, provozovatel zámečnictví v Karvinné - Solci, vypovídá o tom, jak skončil na Barbaře. Hned po příjezdu do tábora si jej vybrali dva mladí dozorci a po ujištění, že je dělník, jej odvedli do dílny, kde dostal mnoho ran. Pamatoval si 44, pak se probudil politý vodou na zemi. Po celou dobu pobytu měl celá záda pokryta hnisavými ránami.

Následkem podvýživy, těžké práce a týrání ve skrochovickém táboře zemřelo třináct osob, uvedených v následujícím přehledu, zaslaném opavským Gestapem skrochovickému starostovi jako "Výkaz vězňů, zemřelých v koncentračním táboře" (Verzeichnis der im Gefangenlager verstorbenen Häftlinge).

Mečislav Borák uvádí počet vězňů okolo 700.

Zde je oficiální seznam mrtvých s mnoha chybami, sestavený Wilhelmem Godulou. Níže uvádíme seznam opravený.
Pořadí smrtiPříjmení a jménoDatum a místo narozeníKdy a odkud přibyl do táboraDatum smrtiPříčina smrti
01Sutter Jerzy19.3.1875, Dzięgielów16.9.1939, Cieszyn19.9.1939zastřelen průvodci
02Windholz Aleksander19.4.1874, Bilnia16.9.1839, Cieszyn19.9.1939srdeční záchvat
03Wyżgoł Michał24.2.1888, Miechowice11.9.1939, Katowice18.10.1939krvácení do mozku
04Żabiński Jan8.9.1900, Głębowiec16.10.1939, Bielsko20.10.1939tuberkulóza
05Zander Jan22.6.1894, Kanice16.10.1939, Bielsko21.10.1939srdeční slabost
06Sekuła August5.8.1901, Lędziny18.9.1939, Katowice28.10.1939zastřelen při vloupání
07Żurowski Józef6.12.1922, Bielsko16.10.1939, Bielsko28.10.1939srdeční slabost
08Stachow Józef1.12.1922, Stare Bielsko16.10.1939, Katowice1.11.1939tyfus
09Goldstoff Jesuar Gerszel3.5.1889, Kraków3.10.1939, Kraków6.11.1939pominutí smyslů
10Pilarz Jan19.12.1909, Szczyrk16.10.1939, Bielsko7.11.1939otrava krve
11Liebmann Dawid2.8.1892, ?16.10.1939, ?8.11.1939zápal plic
12Mrozik Jan13.5.1893, Pruchna16.10.1939, Bielsko3.12.1939zápal plic, srdeční slabost
13Zemanek Ludwik13.7.1889, Bielsko-Biała16.10.1939, Bielsko10.12.1939vodnatelnost

Jak vidno, uváděné příčiny smrti se nelišily od ostatních koncentračních táborů. Doopravdy však za smrt lidí mohl hlad, fyzické týrání a zastřelení.

Likvidace tábora započala koncem listopadu. 1.12.1939 odjel transport 124 vězňů do Sachsenhausenu, 19 bylo převezeno na Gestapo v Těšíně a propuštěno na svobodu. V táboře zůstala část dozorců, vězenkyně, pracující v kuchyni a několik starších vězňů, neschopných transportu. Posledním transportem ve dnech 8. až 10.12.1939 byly do opavské věznice převezeny zbývající vězenkyně.

Na jaře roku 1940 jsou v táboře internováni váleční zajatci - vojáci bývalé polské armády ukrajinské národnosti. Dozorčí službu začal vykonávat Wehrmacht. Po roce Ukrajince vystřídali angličtí váleční zajatci. Angličané i Ukrajinci pracovali na regulaci řeky Opavy, ukončené v roce 1943. Poté byli Angličané převezeni do zajateckého tábora v Lamsdorfu.

V červenci 1943 zde ředitelství Německých Říšských Drah (DR - Deutsche Reichsbahn) zřídilo sklad materiálu, kde pracovali Poláci.

Na základě dokumentů, doznání Heinricha Jöckla a jiných svědků byl sestaven soupis zavražděných ve skrochovickém táboře, jakož i místo jejich pohřbení. Exhumace mrtvol, provedená 14.5.1946, potvrdila, že vězni byli před smrtí týráni. U některých bylo zjištěno ukopání, zlomení žeber či pohřbení zaživa. U exhumace byli přítomni: Dr. Charvát, vyšetřující soudce okresního soudu v Opavě, zapisovatel Hill, soudní znalci Dr. Otto Hauptfleisch, lékař z Holasovic a Dr. Jan Krejčiřík, lékař a od roku 1947 primář patologie nemocnice v Opavě, svědci Otto Valik a Wilhelm Hofman. Přítomna byla rovněž delegátka Polského Červeného Kříže (Polski Czerwony Krzyż) z Polské Repatriační Komise v Praze, Teresa Klos. Ostatky zavražděných byly převezeny na hřbitov ve Skrochovicích a tam pohřbeny. V roce 1967 byl na společném hrobě instalován skromný pamětní pomník - tabule se jmény obětí německého fašismu.

Překlad z polštiny: http://smirci-krize.cz dne 10.2.2012
Uvedený text výše je volným překladem článku Wilhelma Goduly Obóz koncentracyjny w Skrochowicach z knihy Pamiętniki Cieszyńskie, Warszawa 1972.


Michał Szaliński svým bádáním doložil několik podstatných chyb ve jmenném seznamu, datech a místech narození. Opravený seznam doplňujeme o pravé příčiny smrti, uvedené v novinovém článku Henryky Wolne pod názvem Przed Oświęcimiem były Skrochowice. Ostatní příčiny exhumační komise po ověření nevyvrátila. Henryka Wolna ve svém článku uvádí, že Skrochovice byly Jöcklovou školou týrání a vraždění vězňů v Terezíně.
Pořadí smrtiPříjmení a jménoDatum a místo narozeníKdy a odkud přibyl do táboraDatum smrtiPříčina smrti
01Sutter Jerzy19.3.1875, Dzięgielów16.9.1939, Cieszyn19.9.1939pošlapání zapříčinilo zlomení žeber a následnou smrt
02Windholz Szymon19.4.1874, Bilno16.9.1839, Cieszyn19.9.1939pohřben zaživa. O marném boji s hromadící se zeminou svědčí poloha těla při nálezu.
03Wyżgoł Aleksander24.2.1888, Miechowice11.9.1939, Katowice18.10.1939krvácení do mozku
04Żabiński Michał8.9.1900, Głębowice16.10.1939, Bielsko20.10.1939tuberkulóza
05Zander Jan22.6.1894, Kanice16.10.1939, Bielsko21.10.1939srdeční slabost
06Sekuła August5.8.1901, Lędziny18.9.1939, Katowice28.10.1939zastřelen při vloupání
07Żurowski Józef6.12.1922, Bielsko16.10.1939, Bielsko28.10.1939srdeční slabost
08Stachow Józef1.12.1922, Stare Bielsko16.10.1939, Katowice1.11.1939tyfus
09Goldstoff Jesuar Gerszel3.5.1889, Kraków3.10.1939, Kraków6.11.1939pominutí smyslů
10Pilarz Jan19.12.1909, Szczyrk16.10.1939, Bielsko7.11.1939popraven stětím
11Liebmann Dawid2.8.1892, Kolonia16.10.1939, Bielsko8.11.1939popraven stětím, pochován s oddělenou hlavou
12Mrozik Jan13.10.1893, Pruchna16.10.1939, Bielsko3.12.1939udušen. Hrudník několikrát pevně ovinut technickým plátnem.
13Zemanek Ludwik13.7.1889, Biała16.10.1939, Bielsko10.12.1939udušen. Trup několikrát obtočen měděným drátem síly 1 mm s gumovou izolací



Někteří uvěznění



Adolf Baron. Veterán slezského povstání, uvězněný 2.9.1939, tedy den po obsazení Polska německou armádou v karvinnské radnici. Spolu s dalšími dvěma uvězněnými povstalci byli v časných ranních hodinách 17.9.1939 odvezeni na místo v lese u dolu Barbora na rozhraní Horní Suché a Karvinné, kde vykopali hrob pro 12 bez soudu popravených slezských povstalců. Po vykonání exekuce museli mrtvoly uložit do jámy a zahrabat. Po události byl internován ve Skrochovicích, odkud byl při zrušení tábora jako Slezan propuštěn. Ihned po osvobození v roce 1945 Adolf Baron celou událost ohlásil úřadům.

Leopold Biłko (15.10.1892, Konská - 17.5.1955, Orlová). kněz. Od 1915 byl vikářem v Dziedzicach, od 1917 v Cieszynie. Na tuto funkci dostal beztermínové prázdniny, aby od roku 1922 mohl působit jako ředitel Katolickiego Związku Młodzieży Męskiej i Żeńskiej w Poznaniu. Na vlstní zádost byl odvolán k 30.11.1938. Od 1.12.1938 referent generálního vikariátu v Cieszynie. Od 1.1.1939 probošt v Karvinné. 19.9.1939 uvězněn, převezen do Skrochovic, 4.10.1939 do Rawicza, 16.10.1939 do Buchenwaldu, 8.3. 1940 do Mauthausenu, 8.12.1940 do Dachau. 29.4.1945 byl propuštěn z koncentračního tábora Dachau a vrátil se do Karvinné. Jeho kostel z let 1894 - 1897, dílo architekta Černého z Vídně, byl zničen důlní devastací a 12.10.1960 pro značnou statickou nestabilitu demolován.

Józef Biniszkiewicz (9.3.1875, Czempiń - 9.7.1940, Buchenwald nebo Oświęcim) z Katowic. Slezský politik, poslanec a vicemaršálek Sněmu slezského (Sejm Śląski) v letech 1922 - 1929, v letech 1922 - 1927 poslanec Sejmu prvního funkčního období (Sejm I. Kadencji) ve druhé republice. V letech 1891 až 1906 žije v Berlíně, kde od roku 1895 působí v německé odnoži Polské Strany Socialistické (Polska Partia Socjalistyczna) a také jako šéfredaktor Gazety Robotniczej, listu levice pruského záboru. Od roku 1906 žije v Katowicach. V letech 1918-1921 účastník slezských povstání, zástupce Wojciecha Korfantego v hornoslezském plebiscitu. Později se usadil v Tarnowskich Górach jako obchodník s alkoholem. Po napadení Polska Německem internován ve Skrochovicích. Prameny se rozcházejí v místě jeho úmrtí.

Rudolf Cichy (*28.10.1877, Albrechtice) z Cieszyna. Slezský povstalec.

Gustaw Fierla (18.7.1896, Horní Lutyně - 21.11.1981, Český Těšín) - malíř, učitel na Gimnazjum im. Juliusza Słowackiego v Orlové. Mimo válečná léta zde působil jako učitel kresby od 14.11.1924 do 31.1.1952 a od 1.12.1952 do 31.8.1953. V roce 1953/54 docházel jako externista z Pedagogické školy v Orlové. Činovník Matice školské, Śląskiego Związku Literacko-Artystycznego, i vlastivědné sekce oddílu PTT "Beskid Śląski" w Cieszynie, po druhé světové válce sekce Literacko-Artystycznej Zarządu Głównego Polskiego Związku Kulturalno-Oświatowego w Czechosłowacji.

Karol Kulisz (12.6.1873, Dzięgielów - 8.5.1940, Buchenwald) - slezský luteránský kněz, senior slezské diecéze. Absolvoval německé gymnázium v Cieszynie, poté studoval teologii ve Vídni a Erlangenu. V roce 1913 v Komorní Lhotce, kde působil v letech 1899 až 1919, založil pečovatelský dům Betezda pro staré, nemocné a opuštěné. V roce 1920 započal v Dzięgielówie charitativní činnost na zmírnění poválečné krize. Získal pozemky s mokřady a starou ovčárnou, nechal je lidmi vysušit a stavby upravit na domov pro opuštěné, nezaměstnané a bezdomovce. V roce 1923 založil ženskou diakonii Polski Diakonat Ewangelicki Eben-Ezer v Dzięgielówie. V letech 1920 až 1939 sloužil jako pastor v Cieszynie. Jako přední slezský intelektuál byl v roce 1939 zatčen gestapem, umístěn ve Skrochovicích a později v Buchenwaldu, kde umírá.

Jan Lasota (22.2.1883, Bystřice nad Olzou - 15.11.1973, Jaworze) - slezský kněz. V roce 1909 působil jako duchovní pastýř v Moravské Ostravě, 1910 až 1932 v Jaworzu, 1932 až 1939 v Českém Těšíně. 1945 až 1961 v Jaworzu. 1961 penzionován. 1929 až 1932 vykonával úřad fujta gminy Jaworze. Zatčen 4.9.1939 na udání kněze Pavla Zahradníka z Českého Těšína, který jej vykreslil jako rozhodného nepřítele Němců. Jiný slezský kněz jej ve svém udání vylíčil jako velmi nebezpečnou osobu pro Němce. Lasota je uveden mezi jmény u války Poláků proti Němcům v Oberschlesischer Heimatkalender, vydaném v roce 1943. Po výsleších na gestapu v Cieszynie byl umístěn ve Skrochovicích. Po brutálním mučení mu v noci skonal na rukách Jan Mrozik, poslední předválečný učitel v Kamienicy u Bielska.

Henryk Lasztówka - slezský kněz.

Augustyn Łukosz (17.8.1884, Stonava - 27.10.1940, Mauthausen) - příslušník polské menšiny na Zaolzie. Po základní škole pracoval jako horník v Karvinné, později jako železničář na funkci vyhýbkáře v Loukách nad Olzou. Člen Polskiej Partii Socjaldemokratycznej Galicji i Śląska Cieszyńskiego, později, po rozdělení Těšínska, kdy zůstal v ČSR, Polskiej Socjalistycznej Partii Robotniczej, kde vedl její frakci členů nesouhlasících se spoluprací s komunisty. Přispíval do plátku Robotnik Śląski. Spoluzakladatel Polskiego Stowarzyszenia Robotniczego Oświatowo-Gimnastycznego jménem Siła v Českém Těšíně, který se spojil s čs. oddílem. V roce 1934 byl vyloučen PSPR kvůli snahy o spolupráci strany s čs. sociální demokracií. V roce 1935 založil Polską Partię Socjaldemokratyczną, která se v roce 1937 sjednotila s lidovci a vznikla Polska Partia Ludowa. Po připojení Zaolzie k Polsku byl jmenován poslancem Sejmu Śląskiego. Jeho mandát skončil na podzim 1939, kdy jej nacisté internovali do skrochovického tábora, po jehož likvidaci skončil v Mauthausenu.

Gustaw Morcinek (25.8.1891, Karvinná - 20.12.1963, Kraków), slezský spisovatel a novinář, vlastním jménem Augustyn Morcinek. Pocházel z nuzných poměrů, již po základní škole pracoval v dole. V devatenácti horníci provedli sbírku na jeho vzdělání a nastoupil do Polskiego Seminarium Nauczycielskiego w Białej, které dostudoval roku 1914. V první světové válce narukoval do c.k. armády, po ní nastoupil jako učitel v Skoczówie, kde učil slezskou romanopisku Marii Wardasównu (1907-1986). Mezi válkami vycházel v Dzienniku Cieszyńskim a Zaraniu Śląskim, kde byl také redaktorem. V letech 1936-1939 žil ve Francii, Itálii, Rakousku, Německu a Dánsku. Po návratu do Slezska byl zatčen Gestapem a internován ve Skrochovicích, Sachsenhausenu a Dachau, odkud se vrátil až po porážce Německa v roce 1945. V koncentračních táborem mu bylo nabízeno podepsat volkslistu výměnou za propuštění, Morcinek však odmítl. Důvody zatčení byly propagandistické přednášky Polákům ve Westfalii, výsměch německému pěveckému spolku ve fejetoně Cyrk w miasteczku, a také jméno psa hrdiny Wyrąbanego chodnika - Bismarck. V roce 1946 se vrátil do Polska, usadil v Katowicach a psal. V roce 1953 kategoricky odmítl ideový návrh na rozvíření debaty o přejmenování Katowic na Stalinogród, jenž mu po smrti Stalina vnucoval první tajemník PZPR, stalinista Bolesław Bierut. Gustaw Morcinek umřel na leukémii, pochován je na městském hřbitově v Cieszynie.

Wiktor Simiński (1897 - 1966), grafik, malíř, sochař a spisovatel, slezský patriot. Veterán slezských povstání proti příslušnosti Horního Slezska k Prusku, také veterán války polsko - bolševické. Byl statečný a vysoce oceněný důstojník. Za účast na slezských povstáních byl nacisty zatčen 12.10.1939 a uvězněn ve Skrochovicích a Sachsenhausenu. Za doby pobytu v Sachsenhausenu vytvořil a propašoval ven zhruba 40 kreseb života v lágru pomocí nekontrolovaných dopisů. Po válce namaloval další olejomalby s tematikou koncentračních táborů, jež úspěšně vystavoval po celém Polsku a ve východním Berlíně. Od roku 1933 do roku 1953 dokumentoval boj Slezanů proti německému útlaku. Rukopis popisuje martýrium bývalých slezských aktivistů v nacistických koncentračních táborech, černou listinu Gestapa a SA ozbrojených odbjových skupin v Horním Slezsku v letech 1933-1939, jména 2300 bývalých politických vězňů ze Slezska, kopie dokumentů členů polského odboje, data zatýkání a jejich hromadné popravy. V letech 1946 - 1961 pořídil při cestách po Horním Slezsku 300 fotografií, z nichž mnohé jsou historicky jedinečné.

Michał Żabiński (8.9.1900, Głębowice koło Oświęcimia - 20.10.1939, Skrochovice), celým jménem Michał Franciszek Żabiński, kadeřník . Otec Kajetan Żabiński, matka Aniela z domu Wandor. S manželkou Annou z domu Piskorz (1907-1989) se oženil kolem roku 1925, po jeho smrti po válce provdána za Stanisława Zimmera. Michał měl dvě děti. Dceru Janinu (1928-2007) a syna Zdzisława (1930-1945). Kolem roku 1929 vybudoval Michał Żabiński panské a dámské kadeřnictví (zakład fryzjerski) na ulici 3. maja v Bielsku hned vedle nádraží. Budova provozovny byla na úrovni drážního kilometru 337,485, jižně od staniční budovy v její úrovni. Zanikla někdy v šedesátých letech. V roce 1932 postavil rodinnou vilu na dnešní ulici Żywiecké 39 , kde manželka v přízemí provozovala drogerii. Dům stojí dodnes. Zatčen byl na udání za vypravování vtipů o Hitlerovi v době meziválečné.


Železniční skladiště DR po válce využívaly ČSD. Po roce 1954 byly demolovány všechny objekty mimo hlavní budovu a zrušena původní železniční vlečka z opavského zhlaví stanice Skrochovice. Hlavní budova nese stavební úpravy zhruba ze druhé poloviny šedesátých let, ze kdy také pochází ocelová hala u západní ohradní zdi, garáže a hasičárna. Třípatrové skladiště s železobetonovými stropy, zřízené v místě vězeňské haly, spojuje nákladní výtah. Zda nynější rozloha pozemku odpovídá rozloze při zřízení skladiště DR v roce 1943, nevíme. Ohradní zeď z betonových panelů pochází zřejmě z doby kolem roku 1970. Někdy v šedesátých letech byla také náhradou za snesenou zřízena nová železniční vlečka z krnovského zhlaví stanice, vedoucí k nákladové rampě před sklady. Minimálně využité skladiště bylo v roce 2001 odstaveno z provozu a od 8.12.2003 areál spravovala SDC Ostrava, která jej nevyužívala. Pronájem se nepodařilo zajistit, a tak bylo vše dáno za 7 300 000 dne 22.6.2006 a 28.11.2006 do veřejné dražby, kdy nebyl udělen příklep. Nitka se posléze ztrácí. Kolem roku 2010 areál již vlastnila kovovýroba Bonap-ICCZ z Hnojníka, od níž jej zřejmě odkoupil nynější majitel, společnost Opareal z Oldřišova.

Opareal (dle vloženého podílu jednoho ze společníků Opareal ke dni 8.9.2011 usuzujeme, že konečná prodejní cena činila zřejmě 18 882 000 Kč), provádí celkovou obnovu areálu, zřejmě se záměrem vybudování něčeho podobného, jako mělo být logistické centrum a distribuční sklad společnosti Agrobio Opava v Oldřišově. Pokud se záměr společnosti Opareal povede dotáhnout do zdárného konce, vznikne pár dalších pracovních míst, rozšiřujících nabídku pracovních příležitostí v celoevropsky uměle vyvolané krizi.



Použité prameny:
http://archiwum.kc-cieszyn.pl/biblioteka/strony/pam2.php?autor=pam2&licz;=1
Henryka Wolna - Przed Oświęcimiem były Skrochowice
http://avhts.eu/index.php?id_stranky=84
http://krnovsko.eu/?p=404
http://cs.wikipedia.org/wiki/Skrochovice
http://cs.wikipedia.org/wiki/Brumovice_%28okres_Opava%29
http://pl.wikipedia.org/wiki/Gustaw_Morcinek
http://www.pzskarvina.cz/gustaw_morcinek.asp
http://pl.wikipedia.org/wiki/Augustyn_%C5%81ukosz
http://polishhomefoundation.org/events/Siminski.htm
http://www.intercomp.be/www1/prof_f.html
http://www.parafiajaworze.pl/upload/File/inf49/125_lecie_urodzin_ks.pdf
http://pl.wikipedia.org/wiki/Jan_Lasota
http://www.luteranie.pl/www/biblioteka/dkosciol/diakonia/eben-ezer.htm
http://pl.wikipedia.org/wiki/Karol_Kulisz
http://pl.wikipedia.org/wiki/J%C3%B3zef_Biniszkiewicz
http://en.wikipedia.org/wiki/J%C3%B3zef_Biniszkiewicz
http://en.vionto.com/show/me/J%C3%B3zef+Biniszkiewicz
http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Polish_victim_of_German_Luftwaffe_action_1939.jpg
Heinrich Jöckl na šibenici
http://phps.muzeumslaskie.pl/powstancy.htm?opcja=1&litera;=c&prevnext;=300
Bielské gestapo
http://www.drazebnivestnik.cz/detail-drazby.php?curr_key=169
Informace o oznámení záměru "Areál Skrochovice - expediční sklad" podle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí
http://rejstrik-firem.kurzy.cz/27809358/opareal-sro/
http://www.oldrisov.cz/urad-obce/uredni-deska/?kshow=1_2&sort;=1ℴ=0&show;=1&OK;=&detail;=63
http://rejstrik-firem.kurzy.cz/25853970/agrobio-opava-sro/
http://www.youtube.com/watch?v=H-IU3p9yxc4&feature;=related
http://www.wbp.opole.pl/index.php?option=com_content&view;=article&id;=719&catid;=61
Życiorys Leopold Biłko
http://zanikleobce.cz/index.php?co=karvinna
Życiorys Gustaw Fierla
http://muzeumcieszyn.pl/index.php?option=com_content&task;=blogcategory&id;=37&Itemid;=183&limit;=5&limitstart;=5


Koncentrační tábor, Skrochovice, okres Opava (Obóz koncentracyjny, Skrochowice, Konzentrationslager, Skrochowitz). Hlavní brána areálu z let 1954 - 1970. Koncentrační tábor, Skrochovice, okres Opava (Obóz koncentracyjny, Skrochowice, Konzentrationslager, Skrochowitz). Původní studna v předzahrádce. Koncentrační tábor, Skrochovice, okres Opava (Obóz koncentracyjny, Skrochowice, Konzentrationslager, Skrochowitz). Původně okrasná zahrada, kde vězni klučili křoví. Koncentrační tábor, Skrochovice, okres Opava (Obóz koncentracyjny, Skrochowice, Konzentrationslager, Skrochowitz). Původně okrasná zahrada, kde vězni klučili křoví. Koncentrační tábor, Skrochovice, okres Opava (Obóz koncentracyjny, Skrochowice, Konzentrationslager, Skrochowitz). Vstup do zahrady. Koncentrační tábor, Skrochovice, okres Opava (Obóz koncentracyjny, Skrochowice, Konzentrationslager, Skrochowitz). Hala z roku 1970. Koncentrační tábor, Skrochovice, okres Opava (Obóz koncentracyjny, Skrochowice, Konzentrationslager, Skrochowitz). Hala z roku 1970. Koncentrační tábor, Skrochovice, okres Opava (Obóz koncentracyjny, Skrochowice, Konzentrationslager, Skrochowitz). Zarostlá část nové vlečky směrem k nádraží Skrochovice. Koncentrační tábor, Skrochovice, okres Opava (Obóz koncentracyjny, Skrochowice, Konzentrationslager, Skrochowitz). Další část areálu, focená z náspu původní vlečky v místě bývalé vjezdové brány. Koncentrační tábor, Skrochovice, okres Opava (Obóz koncentracyjny, Skrochowice, Konzentrationslager, Skrochowitz). Pohled na dvůr od haly z roku 1970. Koncentrační tábor, Skrochovice, okres Opava (Obóz koncentracyjny, Skrochowice, Konzentrationslager, Skrochowitz). Pohled na dvůr z prostoru původní vlečky. Koncentrační tábor, Skrochovice, okres Opava (Obóz koncentracyjny, Skrochowice, Konzentrationslager, Skrochowitz). Tudy, kolem původních sloupů, vedla původní vlečka, mající šturc před červenou bránou v ohradní zdi. Tato brána pochází z období mezi lety 1954 - 1970. Koncentrační tábor, Skrochovice, okres Opava (Obóz koncentracyjny, Skrochowice, Konzentrationslager, Skrochowitz). Areál od rozvaleného pole plotu za hasičárnou, jenž nám posloužilo jako vstup. Koncentrační tábor, Skrochovice, okres Opava (Obóz koncentracyjny, Skrochowice, Konzentrationslager, Skrochowitz). Areál od rozvaleného pole plotu za hasičárnou, jenž nám posloužilo jako vstup. Koncentrační tábor, Skrochovice, okres Opava (Obóz koncentracyjny, Skrochowice, Konzentrationslager, Skrochowitz). Technické objekty z doby mezi lety 1954 - 1970. Koncentrační tábor, Skrochovice, okres Opava (Obóz koncentracyjny, Skrochowice, Konzentrationslager, Skrochowitz). Vlevo bývalá správní budova, vpravo vězeňská hala. Koncentrační tábor, Skrochovice, okres Opava (Obóz koncentracyjny, Skrochowice, Konzentrationslager, Skrochowitz). Nová vlečka kolem nákladové rampy skladiště. Koncentrační tábor, Skrochovice, okres Opava (Obóz koncentracyjny, Skrochowice, Konzentrationslager, Skrochowitz). Nový šturc. Koncentrační tábor, Skrochovice, okres Opava (Obóz koncentracyjny, Skrochowice, Konzentrationslager, Skrochowitz). Areál z okna bývalé kanceláře ve správní budově. Koncentrační tábor, Skrochovice, okres Opava (Obóz koncentracyjny, Skrochowice, Konzentrationslager, Skrochowitz). Areál z vrchního patra skladiště. Koncentrační tábor, Skrochovice, okres Opava (Obóz koncentracyjny, Skrochowice, Konzentrationslager, Skrochowitz). Areál z vrchního patra skladiště. Koncentrační tábor, Skrochovice, okres Opava (Obóz koncentracyjny, Skrochowice, Konzentrationslager, Skrochowitz). Vrátnice z doby mezi lety 1954 - 1970. Koncentrační tábor, Skrochovice, okres Opava (Obóz koncentracyjny, Skrochowice, Konzentrationslager, Skrochowitz). Chodba k bývalým služebním bytům ve správní budově. Koncentrační tábor, Skrochovice, okres Opava (Obóz koncentracyjny, Skrochowice, Konzentrationslager, Skrochowitz). Zamčený trezor s neznámým obsahem v jedné z kanceláří. Koncentrační tábor, Skrochovice, okres Opava (Obóz koncentracyjny, Skrochowice, Konzentrationslager, Skrochowitz). Pohled ze skladiště do Skrochovic směrem ke hlavní silnici a dráze z Opavy. Koncentrační tábor, Skrochovice, okres Opava (Obóz koncentracyjny, Skrochowice, Konzentrationslager, Skrochowitz). Přízemí skladiště, kdysi sušárny a haly vězňů. Koncentrační tábor, Skrochovice, okres Opava (Obóz koncentracyjny, Skrochowice, Konzentrationslager, Skrochowitz). Přízemí skladiště, kdysi sušárny a haly vězňů. Koncentrační tábor, Skrochovice, okres Opava (Obóz koncentracyjny, Skrochowice, Konzentrationslager, Skrochowitz). Přízemí skladiště, kdysi sušárny a haly vězňů. Koncentrační tábor, Skrochovice, okres Opava (Obóz koncentracyjny, Skrochowice, Konzentrationslager, Skrochowitz). Střední patro skladiště u nákladových dveří. Koncentrační tábor, Skrochovice, okres Opava (Obóz koncentracyjny, Skrochowice, Konzentrationslager, Skrochowitz). Vrchní patro skladiště. Koncentrační tábor, Skrochovice, okres Opava (Obóz koncentracyjny, Skrochowice, Konzentrationslager, Skrochowitz). Nejvyšší stanice nákladního výtahu. Koncentrační tábor, Skrochovice, okres Opava (Obóz koncentracyjny, Skrochowice, Konzentrationslager, Skrochowitz). Vrchní patro skladiště ze strojovny výtahu. Koncentrační tábor, Skrochovice, okres Opava (Obóz koncentracyjny, Skrochowice, Konzentrationslager, Skrochowitz). Přední stroj výtahu. Koncentrační tábor, Skrochovice, okres Opava (Obóz koncentracyjny, Skrochowice, Konzentrationslager, Skrochowitz). Zadní stroj výtahu. Koncentrační tábor, Skrochovice, okres Opava (Obóz koncentracyjny, Skrochowice, Konzentrationslager, Skrochowitz). Výtahový rozvaděč. Koncentrační tábor, Skrochovice, okres Opava (Obóz koncentracyjny, Skrochowice, Konzentrationslager, Skrochowitz). Ta cedule si o vyfocení řekla sama. Koncentrační tábor, Skrochovice, okres Opava (Obóz koncentracyjny, Skrochowice, Konzentrationslager, Skrochowitz). Velmi skromný pomník umučeným vězňům přímo před hlavní branou do areálu. Koncentrační tábor, Skrochovice, okres Opava (Obóz koncentracyjny, Skrochowice, Konzentrationslager, Skrochowitz). Pomník umučeným vězňům nad hromadným hrobem na hřbitově ve Skrochovicích. Koncentrační tábor, Skrochovice, okres Opava (Obóz koncentracyjny, Skrochowice, Konzentrationslager, Skrochowitz). Pomník umučeným vězňům nad hromadným hrobem na hřbitově ve Skrochovicích. Koncentrační tábor, Skrochovice, okres Opava (Obóz koncentracyjny, Skrochowice, Konzentrationslager, Skrochowitz). Pomník umučeným vězňům nad hromadným hrobem na hřbitově ve Skrochovicích. Koncentrační tábor, Skrochovice, okres Opava (Obóz koncentracyjny, Skrochowice, Konzentrationslager, Skrochowitz). Kaple na místním hřbitově. Koncentrační tábor, Skrochovice, okres Opava (Obóz koncentracyjny, Skrochowice, Konzentrationslager, Skrochowitz). Pohřeb obětí na místním hřbitově v roce 1945 nebo 1946. Foto ze sbírky Michała Szalińskiego. Koncentrační tábor, Skrochovice, okres Opava (Obóz koncentracyjny, Skrochowice, Konzentrationslager, Skrochowitz). Kaple na místním hřbitově cca 1992. Foto ze sbírky Michała Szalińskiego. Koncentrační tábor, Skrochovice, okres Opava (Obóz koncentracyjny, Skrochowice, Konzentrationslager, Skrochowitz). Kaple na místním hřbitově cca 1992. Foto ze sbírky Michała Szalińskiego. Koncentrační tábor, Skrochovice, okres Opava (Obóz koncentracyjny, Skrochowice, Konzentrationslager, Skrochowitz). Opis gestapáckého seznamu, pořízený MNV Skrochovice 17.10.1946. Foto ze sbírky Michała Szalińskiego. Koncentrační tábor, Skrochovice, okres Opava (Obóz koncentracyjny, Skrochowice, Konzentrationslager, Skrochowitz). Novinový článek Henryky Wolne Przed Oświęcimiem były Skrochowice. Foto ze sbírky Michała Szalińskiego. Koncentrační tábor, Skrochovice, okres Opava (Obóz koncentracyjny, Skrochowice, Konzentrationslager, Skrochowitz). Opis rodného listu Michała Żabińskiego. Foto ze sbírky Michała Szalińskiego. Koncentrační tábor, Skrochovice, okres Opava (Obóz koncentracyjny, Skrochowice, Konzentrationslager, Skrochowitz). Michał Żabiński na pomníku obětí koncentračních táborů na komunálním hřbitově v Bielsku - Białe, místní části Kamienica. Foto ze sbírky Michała Szalińskiego. Koncentrační tábor, Skrochovice, okres Opava (Obóz koncentracyjny, Skrochowice, Konzentrationslager, Skrochowitz). Motto pomníku obětí koncentračních táborů na komunálním hřbitově v Bielsku - Białe, místní části Kamienica. Foto ze sbírky Michała Szalińskiego.


Zpět