KROMĚŘÍŽ – Spřízněni městem – tak se nazývá nová výstava významných kroměřížských malířů. Díla pochází ze sbírek pořádajícího Muzea Kroměřížska. Slavnostní otevření se chystá na úterý 12. února od 17 hodin v Malé Galerii Muzea Kroměřížska. Výstava potrvá do 7. dubna.
Výstava nazvaná Spřízněni městem je jedním z příspěvků Muzea Kroměřížska k letošním celoročním oslavám připomínajícím 750 let trvání města Kroměříže.
Výhradně ze sbírek muzea je představena tvorba umělců, kteří se narodili, nebo po určitou dobu působili v Kroměříži a jejichž díla vytvořená v období mezi 20. – 60. lety 20. století byla získána do muzejních sbírek darem, popř. koupí. Na výstavě jsou svými pracemi zastoupeni umělci, jejichž význam zřetelně přesáhl hranice regionu – např. malíř a grafik Max Švabinský nebo malíř, grafik, ilustrátor a tvůrce mozaik Antonín Marek Machourek, dále pak Adolf Heller, František Vrobel, Marcel Krasický, Karel Minář, Eduard Světlík, František Josef Kraus, Oldřich Zezula, Karel Toman a Vladimír Škranc. Propojení prací výtvarníků zahajujících svou tvorbu na konci 19. století až po autory nastupující po 2. světové válce přináší zajímavou konfrontaci témat, technik i použitých výrazových prostředků.
„Výstavu otevírají práce kroměřížského rodáka, malíře, grafika, profesora a rektora Akademie výtvarných umění v Praze Maxe Švabinského(1873 –1962), autora řady olejů a grafických listů, ale i monumentálních forem (mozaiky, vitráže), který se mj. zabýval i grafikou poštovních známek nebo bankovek. Již v roce 1891 se stal členem Spolku výtvarných umělců Mánes a v roce 1918 jedním ze zakládajících členů Sdružení českých umělců grafiků Hollar. Švabinský byl v roce 1923 jmenován Čestným občanem města Kroměříže, o deset let později mu byla na rodném domě v Jánské ulici odhalena pamětní deska a jeho jménem byla nazvána jedna z místních ulic. V Kroměříži samostatně vystavoval mnohokrát především zásluhou Klubu přátel výtvarného umění. V roce 1965 byl v kroměřížském zámku otevřen první Památník Maxe Švabinského představující v průřezu umělcovu tvorbu. S mimořádným ohlasem se setkala např. i výstava „Životní dílo“, která ve městě proběhla v roce 1973 v rámci tzv. Švabinského roku“, a kterou shlédlo 90 000 návštěvníků. V roce 1976 byl otevřen již stálý Památník Švabinského v domě č. 38 na Velkém náměstí (dnes budova Muzea Kroměřížska), kde je veřejnosti, po několika reinstalacích přístupný dodnes.
Datem narození je Švabinskému nejblíže Adolf Heller (1887 - 1952), krajinář, figuralista, autor kostelních obrazů, který absolvoval umělecko-průmyslovou školu v Praze a Akademii výtvarných umění v Mnichově. V Kroměříži působil od roku 1921 jako profesor kreslení na reálném gymnáziu, v letech 1925-1928 na gymnáziu arcibiskupském. Za svého pobytu ve městě maloval především místní motivy (Podzim v Podzámecké zahradě, Alej zrána), pro kostel sv. Mořice vytvořil oltářní plátno s vyobrazením sv. Josefa. V roce 1923 patřil k zakladatelům Klubu přátel výtvarného umění, kde také řadu let pracoval ve výboru. Ve stejném roce mu Klub uspořádal první samostatnou výstavu. Od roku 1923 byl členem K. V. U. Aleš v Brně.
Jen o několik let mladší byl František Vrobel (1892 - 1953), malíř, ilustrátor, pedagog, autor akvarelů, kreseb a knižní grafiky. Studoval učitelský ústav ve Slezské Ostravě a umělecko-průmyslovou školu v Praze u prof. Bendy, Kysely, a dalších. Jako profesor kreslení působil od roku 1927 v kroměřížském učitelském ústavu. Věnoval se především knižní ilustraci – je autorem více jak sta ilustrací pro dětské knihy a školní učebnice, ale i k Erbenově Kytici, Máchově Máji, Babičce Boženy Němcové, ke knihám Jindřicha Spáčila a k mnoha regionálním tiskům. Podílel se také na přípravě výstavy 100 let českého národního života v Kroměříži v roce 1948 – všechny publikace a tisky nesly jako značku jeho kresbu zámecké věže. Od roku 1931 pracoval ve výboru Klubu přátel výtvarného umění v Kroměříži, v letech 1936 – 1946 a 1951 – 1953 byl jeho předsedou. Zemřel v Kroměříži, kde má čestný hrob na místním hřbitově. Pamětní desku na jeho dům v Kollárově ulici pořídil Klub přátel umění v Kroměříži v roce 1963. Čestným občanem města byl jmenován in memoriam v roce 1992.
Malíř, grafik, autor ex libris a rodák z nedalekých Kvasic Marcel Krasický (1898 - 1968) se učil malovat na brněnské speciální škole Karla Truppeho, poté na Českém vysokém učení technickém u prof. Františka Hlavici, dva roky studoval na škole uměleckých řemesel u prof. Süssera. Ve své tvorbě se zaměřil zprvu na figurální a krajinářské motivy, později expresivně ztvárňoval především krajinu Hané, snažil se i o zachycení mizejícího hanáckého folkloru. Po druhé světové válce maloval např. obrazy s partyzánskou tematikou. Samostatně vystavoval v Kroměříži již v roce 1929, řadu let se přátelil se spisovatelem Jindřichem Spáčilem.
Kroměřížský rodák Karel Minář(1901 - 1973), malíř a grafik, sochař, ilustrátor, autor knižních značek, absolvoval reálné gymnázium v Kroměříži (kreslit se učil u prof. Aloise Boháče), studoval Akademii výtvarných umění v Praze jako žák prof. Pirnera, Bukovace a Obrovského, později na AVU učil. Ve své tvorbě citlivě propojoval figurální motivy, mezi jeho nejoblíbenější témata patřili koně, ovšem ztvárňoval i venkovskou krajinu Podkarpatské Rusi, Valašska nebo moravského Slovácka. Minář je mj. autorem cyklu čtyř barevných litografií Kroměříž pod sněhem (1929), dřevorytu interiéru kostela sv. Jana Křtitele (1932), plakátů pro výstavu 100 let českého národního života v Kroměříži, zemskou výstavu v Kroměříži 1925 nebo pro Kroměřížské slavnosti v roce 1927. V Kroměříži několikrát vystavoval v rámci Kruhu přátel výtvarného umění, který si vybral několik jeho prací jako členské prémie, např. v roce 1936 litografii Plavení koní, 1938 Lámání ledu, 1952 dva dřevoryty z cyklu Koně, 1954 litografii Honění hanáckého krále Ječmínka. V pozdějších letech se vystavovatelem Minářových prací stalo (tak jako i u dalších autorů) především Muzeum Kroměřížska. V roce 2001 byla na Minářův rodný dům v Jánské ulici umístěna pamětní deska.
Minářův generační druh, krajinář, figuralista a autor zátiší Eduard Světlík (1903 - 1970) vystudoval Učitelský ústav v Kroměříži, později působil na obecných školách v Trávníku a v Šelešovicích a na měšťanských školách v Hulíně a Kroměříži. V roce 1936 byl přijat na Akademii výtvarných umění v Praze jako žák O. Nejedlého. Od roku 1946 studoval u profesora Zrzavého na katedře výtvarné výchovy PedF UP v Olomouci. Byl především krajinářem, od konce 30. let se zaměřil také na městská zátiší a figurální náměty, na konci 50. let 20. stol. se věnoval tématům podřizujícím se tehdejší společenské objednávce. Od 60. let se v jeho tvorbě objevují nové výrazové prostředky i akceptace nových tendencí. Ze Světlíkových prací s motivy Kroměříže jsou známé např. „Domy na Riegrově náměstí“, „Husovo náměstí“, „Hulínská silnice“. V Kroměříži uspořádal několik výstav, snad největší ohlas vzbudila v roce 1939 výstava olejů nazvaná „Mizející a rostoucí Kroměříž“. Od roku 1943 byl členem, později jednatelem výboru KPVU v Kroměříži.
František Josef Kraus (1904 – 1976), malíř a grafik, studoval České vysoké učení technické v Brně, a to obor architektury u profesorů Hlavici a Krále. Ve stejném oboru pokračoval od roku 1928 v Praze u profesora Oldřicha Blažíčka. Širší rozměr svému vzdělání dal v letech 1932-34 na Akademii výtvarných umění v Praze, kde pracoval pod vedením profesora Františka Tavíka Šimona a jeho tehdejšího asistenta Cyrila Boudy. Po ukončení vysokoškolských studií nastoupil místo učitele kreslení a od roku 1934 vyučoval výtvarné obory na reálném gymnáziu v Kroměříži. Kulturní prostředí města jej pohltilo. Spolupráce se spisovatelem Jindřichem Spáčilem vyústila v roce 1935 půvabný tisk „Jaro v Podzámecké zahradě kroměřížské“, který Kraus doprovodil jemnými kresbami. Přátelil se i se spisovatelem Jaromírem Tomečkem – v roce 1944 ilustroval jeho prvotinu „Vuí se směje“. S dalšími místními výtvarníky a profesory kreslení pravidelně vystavoval jak grafiky a kresby, tak i krajiny a později i obrazy s protiválečnou tematikou. Kraus také připravoval pozvánky pro Šibřinky Sokola, přispíval ilustracemi do časopisů, jako výtvarník a režisér spolupracoval s místním ochotnickým divadlem. V roce 1939 vytvořil soubor pohlednic s kroměřížskou tematikou. První jeho samostatná výstava v Kroměříži se uskutečnila v roce 1935. Krausovy výtvarné schopnosti doznaly v roce 1939 i hodnotnějšího ocenění, když byl přizván jako asistent restaurátora Františka Petra k restaurování obrazů starých mistrů ze sbírek kroměřížské zámecké galerie.
Jen o tři roky mladšínež Kraus byl autor krajin, portrétů a květinových zátiší Oldřich Zezula (1907 - 1980). Pocházel z Rataj u Kroměříže, studoval na kroměřížské reálce a od roku 1929 byl posluchačem Akademie výtvarných umění v Praze (prof. Jakub Obrovský, Josef Loukota). V roce 1934 začal učit v Kroměříži kreslení na reálném gymnáziu. Pokud se týká jeho zpracování kroměřížských motivů, ztvárnil mj. kostel sv. Jana Křtitele, zimní Ztracenou ulici, Velké náměstí atd. V Kroměříži vystavoval např. v r. 1935 a 1938 na společné výstavě profesorů středních škol.
Svým způsobem výjimečné postavení mezi ostatními vystavenými autory má Antonín Marek Machourek (1913–1991), rodák z Nítkovic u Kroměříže, malíř, grafik, ilustrátor, tvůrce mozaik, a to především progresivností své tvorby, která měla možnost být dlouhodobě konfrontována se světovými uměleckými směry a proudy. Dominantní jsou v ní biblické náměty zpracované s formální strohostí. Machourek studoval Akademii výtvarných umění v Praze jako jeden z posledních žáků Maxe Švabinského. V roce1937 již vystavoval na světové výstavě v Paříži,spolupracoval také na realizaci mozaik na Staroměstské radnici podle návrhu M. Alše a v Památníku národního osvobození na Vítkově podle kartonů M. Švabinského. V roce1945 získal od francouzské vlády stipendium na pařížské Beaux Arts a po roce 1948 již ve Francii zůstal, aby o deset let později přijal pozvání velmistra řádu Panny Marie Milosrdné ve španělském klášteře Poio, kde vytvořil řadu realizací a založil mozaikářskou školu.Jeho mozaiky jsou realizovány ve Španělsku, Francii nebo Portoriku, vystavoval i v Japonsku, USA, Rakousku, Itálii Velké Británii, Austrálii, je zastoupen v uměleckých sbírkách po celém světě. Zemřel v Paříži, ale pochován byl podle svého výslovného přání na kroměřížském hřbitově.
Karel Toman (1921 - 1972), který studoval u profesorů Holečka a Kaplického na Vysoké škole umělecko-průmyslové v Praze, působil v Kroměříži, kde se věnoval především krajinomalbě a zachycení kroměřížských motivů. Jeho práce byly v Kroměříži vystaveny např. v roce 1992 v rámci kolektivní výstavy nazvané „Ohlednutí“.
Výstavu uzavírá nejmladší z celé skupiny, malíř, grafik a pedagog Vladimír Škranc (1922 – 1999), který žil v Kroměříži od roku 1924, maturoval na místní reálce, poté studoval Vysokou školu umělecko-průmyslovou v Praze u prof. Kaplického. Věnoval se malbě, zejména figurální, později ztvárňoval především Kroměříž. Navrhl a realizoval sgrafita a vitráže po celé Moravě. Na Riegrově náměstí, na domě, ve kterém dlouhá léta žil, mu byla v roce 2002 odhalena pamětní deska.
Spřízněnost městem může mít různé podoby. Jednu z nich představuje i tato výstava.“
Kontakty: