sv. Mikuláš - Osov
sv. Vaclav - Osov
|
František Ignác Weiss se narodil okolo roku 1695 v Sulkově u Plzně a zemřel 30. 3. 1756 v Praze. Učil se v Praze u M. V. Jäckela, s jehož dcerou se 1724 oženil a jehož dílnu převzal 1738. Pracoval zejména pro augustiniány a 1748 se uvádí jako přísedící zemské fortifikační komise.
Významný reprezentant přechodu českého sochařství od baroka k ranému rokoku. V jeho noblesní tvorbě utichá Jäckelův dynamismus, nahrazený melodicky klidným traktováním postav a ušlechtile zdrženlivým výrazem tváří. Svou harmocnickou vyvážeností, lehkostí a zdrobněním tvarů i řezbářská faktura zřejmě ukazuje přechod k rokokovému pojetí sochy.
Z počátku čtyřicátých let pochází oltář sv. Tomáše z Villanovy v kostele sv. Tomáše na Malé Straně a oltář sv. Zikmunda v chrámu sv. Víta.
V kostele sv. Jiljí na Starém Městě provedl Weiss 1734 hlavní oltář (doplněný 1738), sochy oltářů sv. Kříže a Dominika (1735), výzdobu varhan (1736) a zejména krásný krucifix v ochozu kláštera (kolem 1740) a kazatelnu (1753). Kolem 1735 provedl řezby pro klášterní kostely ve sv. Dobrotivé (sousoší sv. Augustina) a u Sv. Jana pod Skalou (boční oltáře a pak dvě sochy hlavního oltáře, 1740).
1737—40 vyzdobil řezanými a tesanými sochami kostely v Osově na Hořovicku. 1738 zhotovil náhrobek sv. Prokopa v pražském hradním kostele Všech svatých a kolem 1740 i některé sochy pro chrám sv. Ignáce v Praze. Počátkem padesátých let dodal zařízení kostela sv. Kateřiny v Praze a 1748 až 1753 vyzdobil kostel v Dolním Řečově.
|
