Aero L-39 Albatros

Aero L-39 Albatros je dvousedadlový celokovový dolnoplošník s příďovým podvozkem.
První úvahy o následníkovi L-29 Delfín se objevily již v roce 1961. Bylo zřejmé, že pro 70-tá a další léta bude potřeba nový, výkonnější stroj. O dva roky později již probíhaly jednání s MNO o koncepci nového letounu. 
Pro pohon nového letounu bylo uvažováno s motorem československé výroby M-720. Vzhledem k problémům s vývojem bylo rozhodnuto použít sovětský motor Ivčenko AI-25, respektive jeho licenční verzi AI-25W a výkonnější variantu AI-25TL. V letech 1966 až 1977 vzniklo celkem 11 prototypů, které byly podrobeny rozsáhlým zkouškám u nás i v Sovětském svazu. K prvnímu vzletu došlo 4.11.1968. Velkým úspěchem bylo předvedení letadla OK-HXA na aerosalónu v Paříži v roce 1977.
Sériová výroba začala probíhat od roku 1971 desetikusovou ověřovací sérií. Letouny létaly a létají kromě České a Slovenské republiky i v bývalém Sovětském svazu a nástupnických státech, v bývalých socialistických státech Evropy, ale i v mnoha státech Asie, Afriky a Ameriky (včetně USA). Od 7.7.2004 létá v české republice první český civilní Albatros se značkou OK-JET. V letech 1971 - 1999 bylo dodáno 2921 letounů.
Současně s cvičným letounem vznikl i pozemní cvičný komplex s trenažérem TL-39, byl vyvinut rovněž trenažér pro nácvik vystřelení pilota na vystřelovací sedačce NKTL-29-39 a automatické kontrolní zařízení KL-39, které souží ke kontrole agregátů a systému letadla.

  VERZE:
   L-39C         základní verze
   L-39ZO       exportní verze předvedená v Paříži v roce 1977, od základní verze se odlišuje mimo
                   jiné 4 závěsníky pod křídlem pro nesení různé výzbroje, tak aby kromě výcvikových úkolů
                   bylo možné plnit i bojové úkoly
   L-39ZA       verze se zesíleným křídlem, zpevněným podvozkem, 4 závěsníky a dvouhlavňovým 
                   kanónem GŠ-23 v odnímatelném pouzdře pod trupem 
   L-39V        verze určená pro vlekání vzdušného terče KT-04, kabina je nehermetizovaná, místo
                   druhého sedadla je navíjecí buben vlečného lana poháněný náporovou turbínou pod
                   trupem
   L-39MS/59  verze pro výcvik pilotů pro stíhací letouny čtvrté generace (MiG-29, Su-37, F-16,
                    F-18,...), je vybaven digitální avionikou, novým zbraňovým a navigačním systémem,
                   má zesílený drak, zvětšené přídavné nádrže na koncích křídel, jednodílný překryt
                   kokpitu, nový motor. Bylo vyrobeno 65 kusů.
                   L-59E - modifikace pro Egypt (48 kusů)
                   L-59T - modifikace pro Tunisko (12 kusů)
   L-39S        nerealizovaná verze s výkonnějším motorem a upraveným křídlem