Vymezení pojmů souvisejících s odpadovým hospodářstvím v obcích

V této části portálu jsou předkládány definice základních pojmů souvisejících s problematikou nakládání s odpady v obcích za účelem jejich jednotného výkladu. Vymezení pojmů vychází z platné legislativní úpravy odpadového hospodářství v podmínkách ČR. Opírá se především o zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o odpadech) a o zákon č. 477/2001 Sb., o obalech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o obalech) a s nimi související prováděcí předpisy.

 

Definice komunálních odpadů a jeho složek a ostatních odpadů v obcích Odpad

Odpad je každá movitá věc, které se osoba zbavuje nebo má úmysl nebo povinnost se jí zbavit a přísluší do některé ze skupin odpadů uvedených v příloze č. 1 k zákonu o odpadech.
Ke zbavování se odpadu dochází vždy, kdy osoba předá movitou věc, příslušející do některé ze skupin odpadů uvedených v příloze č. 1 k zákonu o odpadech, k využití nebo k odstranění ve smyslu tohoto zákona nebo předá-li ji osobě oprávněné ke sběru nebo výkupu odpadů podle tohoto zákona bez ohledu na to, zda se jedná o bezúplatný nebo úplatný převod. Ke zbavování se odpadu dochází i tehdy, odstraní-li movitou věc příslušející do některé ze skupin odpadů uvedených v příloze č. 1 k zákonu o odpadech osoba sama.
Zákon o odpadech, § 3 odst. 1 a 2.
 

Komunální odpad

Komunálním odpadem je veškerý odpad vznikající na území obce při činnosti fyzických osob a který je uveden jako komunální odpad v prováděcím právním předpisu s výjimkou odpadů vznikajících u právnických osob nebo fyzických osob oprávněných k podnikání. Zákon o odpadech § 4 písm b).
Z hlediska evidence odpadů je komunální odpad chápán v rozšířené podobě jako „Odpady z domácností a podobné živnostenské, průmyslové odpady a odpady z úřadů, včetně složek odděleného sběru“. Odpad skupiny 20 Katalogu odpadů, vyhláška MŽP č. 381/2001 Sb., kterou se stanoví Katalog odpadů, …, ve znění pozdějších předpisů.

 

Tuhý komunální odpad

Tuhým komunálním odpadem je komunální odpad, který si jako celek a nebo jako jeho jednotlivé části za normálních atmosférických podmínek uchovává svůj tvar a objem. Metodický pokyn odboru odpadů MŽP č. 9 k hodnocení vyluhovatelnosti odpadů.

 

Domovní odpad

Za domovní odpad se považuje odpad z domácností a z činností spojených s úklidem obytných objektů. Pod pojmem domovní odpad (nebo také odpad z domácností) se rozumí především běžný odpad z denní spotřeby domácností. Domovní odpad je součástí komunálního odpadu a je to ta část, která vzniká na území obce a má původ v činnosti fyzických osob (nepodnikatelských subjektů). Domovní odpad tvoří dominantní podíl komunálního odpadu. Pojem není v legislativě odpadového hospodářství vymezen.

 

Živnostenský odpad

Živnostenským odpadem se rozumí odpad podobný domovnímu odpadu, vznikající při nevýrobní činnosti právnických nebo fyzických osob oprávněných k podnikání (v úřadech, kancelářích apod.). Původcem tohoto odpadu není obec, ale jsou jím příslušné právnické a fyzické osoby. Živnostenským odpadem se z věcného hlediska rozumí odpad z obchodu a služeb a průmyslový odpad nesouvisející s výrobou. Pojem není v legislativě odpadového hospodářství vymezen.
Vzhledem k tomu, že v mnoha případech se jedná o drobné podnikatelské subjekty a tedy i o malá množství tohoto odpadu, mají tito původci ze zákona možnost využít systému zavedeného obcí pro nakládání s komunálním odpadem. Na systém zavedený obcí se mohou napojit na základě písemné smlouvy s obcí a za úplatu. Tzn., že mohou v dohodě s obcí tento odpad odkládat způsobem a na místech k tomu obcí určených. Zákon o odpadech § 17 odst. 6.

 

Využitelné složky

Využitelné složky komunálního odpadu jsou druhy odpadů získané odděleným sběrem a které lze po úpravě nebo přímo využít většinou jako druhotnou surovinu. Využitelnou složkou komunálního odpadu jsou zejména: odděleně sebraný papír, sklo, plasty, železné a neželezné kovy a jejich slitiny, textil, biologický odpad. Odděleně sebrané využitelné složky jsou podle  v Katalogu odpadů vedeny v podskupinách 20 01 a 15 01.

 

Druhotná surovina

Pojem druhotná surovina není v legislativě odpadového hospodářství vymezen. Druhotnou surovinou se rozumí materiály, které jsou bezprostředně využívány ve výrobním procesu, tj. bez jakékoli úpravy či zpracování jsou určeny k materiálovému využití/recyklaci.  

 

Obal, vratný obal

Obalem je výrobek zhotovený z materiálu jakékoli povahy a určený k pojmutí, ochraně, manipulaci, dodávce, popřípadě prezentaci výrobku nebo výrobků určených spotřebiteli nebo jinému konečnému uživateli, jestliže má zároveň funkci prodejního obalu, skupinového obalu nebo přepravního obalu. Vratným obalem je pak obal, pro který existuje zvláště pro něj vytvořený způsob vracení použitého obalu osobě, která jej uvedla do oběhu. Zákon o obalech § 2 písm. a) a h).

 

Nebezpečné složky, nebezpečný odpad

Nebezpečné složky komunálního odpadu jsou druhy odpadů získané odděleným sběrem a označené v Katalogu odpadů jako nebezpečný odpad. Nebezpečný odpad (§ 4 a) zákona o odpadech) je odpad, uvedený v Seznamu nebezpečných odpadů (vyhláška MŽP č. 381/2001 Sb.) a jakýkoliv jiný odpad vykazující jednu nebo více nebezpečných vlastností uvedených v příloze č. 2 k zákonu o odpadech. Nebezpečné složky komunálního odpadu jsou v Katalogu odpadů vedeny ve skupině 20 01 (označené *) bez rozlišení zda se jedná o komunální respektive domovní odpad nebo živnostenský odpad.

 

Biologicky rozložitelný odpad

Biologicky rozložitelným odpadem je jakýkoli aerobně nebo anaerobně rozložitelný odpad. Vyhláška č. 294/2005 Sb., o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu a změně vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, ve znění pozdějších předpisů, § 2 písm. b).

 

Biologicky rozložitelný komunální odpad

Biologicky rozložitelný komunální odpad tvoří odpady, které jsou schopny anaerobního nebo aerobního rozkladu (např. potraviny, odpad ze zeleně, papír). Ve vztahu ke komunálnímu odpadu se jedná  především o odpady z údržby sadů, parků a lesoparků, sídlištní a uliční zeleně, ale i travnatých hřišť a odpady ze hřbitovů ve vlastnictví případně ve správě měst a ze zahrad ve vlastnictví fyzických osob (občanů). Patří sem také odděleně sebrané biologicky rozložitelné odpady z kuchyní a stravoven a z domácností, ale i odpady papíru, dřeva a přírodních textilií a z nich zhotovených oděvů. Pojem není v legislativě odpadového hospodářství vymezen.

 

Objemný odpad

Objemný komunální odpad je domovním odpadem (respektive odpadem z domácností), který vzhledem ke svým rozměrům nebo hmotnosti nelze odkládat do běžných sběrných nádob (80-1100 dm 3). Např. nábytek, koberce, sanitární keramika, objemné lepenkové, skleněné, plastové a kovové obaly apod. Pojem není v legislativě odpadového hospodářství vymezen.

 

Odpad ze zeleně

Za odpad ze zeleně je považován odpad rostlinného původu z údržby sadů a parků, sídlištní a uliční zeleně, travnatých hřišť, ze zahrad fyzických osob, ze hřbitovů apod. Jedná se zejména o větve stromů, trávu, listí, ale i piliny, odřezky a ostatní dřevo neošetřené prostředky s obsahem stopových toxických kovů nebo organických sloučenin. Pojem není v legislativě odpadového hospodářství vymezen.

 

Směsný komunální odpad

Směsný komunální odpad je odpad, který zůstává po oddělení využitelných složek a nebezpečných složek z komunálních odpadů. Někdy také je nazýván „zbytkovým“ odpadem. Směsný odpad je v Katalogu odpadů veden pod druhovým označením 20 03 01 jako „směsný komunální odpad“.

 

Zbytkový komunální odpad

Zbytkový komunální odpad je komunálním odpadem, který zůstane po realizaci činností spojených s minimalizací odpadů a s odděleným sběrem. Zbytkový komunální odpad je nutno upravit a odstraňovat. Metodický pokyn MŽP stanovující minimální kritéria pro projekty v oblasti nakládání se zbytkovým komunálním odpadem žádající o podporu z Fondu soudržnosti.

 

Alternativní palivo (palivo z odpadů)
Alternativním palivem se rozumí směs spalitelných materiálů přírodního nebo umělého původu bez nebezpečných vlastností uvedených pod kódy H1, H4 až H14 v příloze č. 2 zákona o odpadech. Skutečné složení alternativního paliva se ověřuje autorizovanou zkušebnou. Vlastnosti produktu spálení (plynných odpadních plynů a tuhých zbytků) jsou ověřovány autorizovanou osobou podle § 15 zákona o ochraně ovzduší na konkrétním zařízení zdroje znečišťování. Alternativní palivo lze spalovat jen v zařízení zvláště velkého, velkého nebo středního zdroje znečišťování, na kterém byla provedena spalovací zkouška včetně měření emisí a podmínky využití jeho spalování jsou uvedeny v souboru technickoprovozních parametrů a technickoorganizačních opatření daného zdroje. Na tato zařízení zdroje znečišťování se vztahují vybrané obecné emisní limity podle zvláštního právního předpisu. Definice a ustanovení z vyhlášky č. 357/2002 Sb., kterou se stanoví požadavky na kvalitu paliv z hlediska ochrany ovzduší, ve znění pozdějších předpisů.

 

Biopalivo

Biopalivo je palivo vyrobené z biomasy. Definice z vyhlášky č. 482/2005 Sb., o stanovení druhů, způsobů využití a parametrů biomasy při podpoře výroby elektřiny z biomasy. Druhy biomasy, které jsou z hlediska ochrany životního prostředí předmětem podpory, stanoví příloha č. 1 této vyhlášky. Z pohledu komunálních odpadů se v souladu s přílohou jedná především o „biologicky rozložitelné zbytky z kuchyní a stravoven a biopaliva z nich vyrobená“ a o „biologicky rozložitelnou část vytříděného komunálního odpadu pocházející z odděleného sběru a biopaliva z ní vyrobená“. Takto vymezená biomasa je určena pro využití prostřednictvím anaerobní digesce (vývin bioplynu pro následné energetické využití) a ve druhém případě ještě prostřednictvím vysokoteplotního zplyňování (přeměna na plyny pro jejich energetické využití).

 

Autovrak

Autovrakem je každé úplné nebo neúplné motorové vozidlo, které bylo určeno k provozu na pozemních komunikacích pro přepravu osob, zvířat nebo věcí a stalo se odpadem.
Vybraným autovrakem je pak každé úplné nebo neúplné motorové vozidlo vymezené zvláštním právním předpisem jako vozidlo kategorie M1 nebo N1 anebo tříkolové motorové vozidlo s výjimkou motorové tříkolky, které se stalo odpadem.
Zákon o odpadech § 36 písm. a) a b).

 

Stavební a demoliční odpad

Stavební a demoliční odpad jsou odpady vznikající při zřizování, údržbě, rekonstrukcích a odstraňování staveb, jeho materiálovou základnou jsou zejména zeminy, horniny a stavební výrobky (věci určené a užívané k zabudování do staveb). Metodický pokyn odboru odpadů MŽP č. 9 k nakládání s odpady ze stavební výroby a s odpady z konstrukcí a odstraňování staveb. Seznam stavebních a demoličních odpadů je uveden v příloze č. 1 metodického pokynu.

 

Kal ze septiků a žump

Kal ze septiků a žump je směs kapalných a tuhých odpadů z domácností oddělených z různých typů kapalin jako výsledek přírodních nebo umělých procesů. Kal všeobecně je odpadem, který sedimentací uvolňuje kapalnou fází. Pojem není v legislativě odpadového hospodářství vymezen.

Ostatní odpady z obcí
Ostatními odpady z obcí jsou komunální odpady, které vznikají při užívání pozemních komunikací a veřejných prostranství převážně na území obcí fyzickými osobami (nepodnikatelskými subjekty). Patří sem uliční smetky, odpady z odpadkových košů, odpady z městských tržišť, ale i volně odhozené odpadky (littering). Pojem není v legislativě odpadového hospodářství vymezen.

 

Definice způsobů nakládání s odpady a dalších souvisejících pojmů

Odpadové hospodářství
Odpadovým hospodářstvím se rozumí činnosti zaměřené na předcházení vzniku odpadů, na nakládání s odpady a na následnou péči o místo, kde jsou odpady trvale uloženy, a kontrola těchto činností. Zákon o odpadech  § 4 písm. c).

 

Prevence
Prevencí v odpadovém hospodářství se rozumí činnosti zaměřené na předcházení vzniku odpadů a jejich nebezpečnosti. Např. prevencí podle zákona o obalech se rozumí zajištění snižování hmotnosti a objemu obalu, osobami uvádějícími obal na trh, a to při dodržení požadavků kladených na balený výrobek a při zachování jeho přijatelnosti pro spotřebitele nebo jiného konečného uživatele, s cílem snížit množství odpadu z obalů, který je nutno odstranit. Dále např. zajištění nepřekročení limitních hodnot součtu koncentrací olova, kadmia, rtuti a chromu s oxidačním číslem VI v obalu nebo v obalovém prostředku, uváděném na trh. Zákon o obalech § 3 odst. 1 a § 4 odst. 1 písm. b).

 

Nakládání s odpady
Nakládání s odpady je jejich shromažďování, soustřeďování, sběr, výkup, třídění, přeprava a doprava, skladování, úprava, využívání  a odstraňování. Zákon o odpadech  § 4 písm. d).

 

Shromažďování odpadů
Shromažďováním odpadů se rozumí krátkodobé soustřeďování odpadů do shromažďovacích prostředků v místě jejich vzniku před dalším nakládáním s odpady. Zákon o odpadech  § 4 písm. f).

 

Skladování odpadů
Skladování odpadů je přechodné umístění odpadů, které byly soustředěny (shromážděny, sesbírány, vykoupeny) do zařízení k tomu určeného a jejich ponechání v něm. Zákon o odpadech  § 4 písm. g).

 

Soustřeďování odpadů
Soustřeďování odpadů je jejich shromažďování původcem, sběr a výkup k tomu oprávněnou osobou, skladování odpadů původci i oprávněnými osobami, ale i jiné soustřeďování než skladování převzatých odpadů osobami oprávněnými k jejich využití nebo odstranění před jejich využitím nebo odstraněním. Vyhláška o podrobnostech nakládání s odpady č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, ve znění pozdějších předpisů, § 3 písm. d).

 

Svoz odpadů

Svoz odpadů představuje přepravu odpadů z různých míst dopravním prostředkem, který není mobilním zařízením ke sběru a výkupu odpadů. Stanovisko odboru legislativního a odboru odpadů MŽP k § 39 zákona o odpadech a k § 21 až 23 vyhlášky o podrobnostech nakládání s odpady.

Sběr odpadů

Sběrem odpadů se rozumí soustřeďování odpadů právnickou osobou nebo fyzickou osobou oprávněnou k podnikání od jiných subjektů za účelem jejich předání k dalšímu využití nebo odstranění. Zákon o odpadech  § 4 písm. i).

 

Oddělený sběr odpadů (separace, tříděný sběr)
Odděleným sběrem odpadů je činnost při které dochází k oddělení vybraných složek a druhů odpadů, k jejich oddělenému soustřeďování za účelem předání k dalšímu využití nebo odstranění. Pojem je nejčastěji spojován s odděleným sběrem využitelných a nebezpečných složek komunálních odpadů. Pro oddělený sběr odpadů jsou také užívány  pojmy separace odpadů či tříděný sběr. Pojem není v legislativě odpadového hospodářství vymezen.

 

Výkup odpadů

Výkupem odpadů se rozumí sběr odpadů v případě, kdy odpady jsou právnickou osobou nebo fyzickou osobou oprávněnou k podnikání kupovány za sjednanou cenu. Zákon o odpadech § 4 písm. j).

 

Opětovné použití výrobku
Opětovným použitím je použití zpětně odebraného nebo odděleně sebraného výrobku nebo komponentů takového výrobku bez jejich dalšího přepracování ke stejnému účelu, pro který byly původně určeny. Opětovné použití elektrozařízení je definováno v § 37g písm. c) zákona o odpadech. 

 

Zpětný odběr výrobků

Zpětným odběrem se rozumí odebírání použitých výrobků povinnými osobami od spotřebitelů bez nároku na úplatu za účelem jejich využití nebo odstranění. Zpětný odběr se nevztahuje na výrobky, se kterými bylo nakládáno jako s odpadem již před jejich předáním povinné osobě. Povinnost zpětného odběru v podmínkách ČR se vztahuje na použité oleje, elektrické akumulátory, galvanické články a baterie, výbojky a zářivky, pneumatiky, elektrozařízení pocházející z domácností, autovraky. Zákon o odpadech § 38 odst. 1 a § 37a odst. 1 písm. b). Vyhláška č. 237/2002 Sb., o podrobnostech způsobu provedení zpětného odběru některých výrobků, ve znění pozdějších předpisů (§§ 1 a 2).

 

Úprava odpadů

Úpravou odpadů je každá činnost, která vede ke změně chemických, biologických nebo fyzikálních vlastností odpadů (včetně jejich třídění) za účelem umožnění nebo usnadnění jejich dopravy, využití, odstraňování nebo za účelem snížení jejich objemu, případně snížení jejich nebezpečných vlastností. Zákon o odpadech § 4 písm. k).
Biologickou úpravou odpadů se rozumí řízené působení biologicky aktivní složky na odpad za účelem změny vlastností odpadu spočívající např. ve snížení obsahu či uvolňování škodlivých látek obsažených v odpadu do roztoku, snížení objemu či hmotnosti odpadu nebo významné snížení patogenních biologických činitelů za účelem odstranění nebezpečné vlastnosti, kterou je infekčnost (H9).
Fyzikálně-chemickou úpravou odpadů se rozumí např. odpařování, sušení, kalcinace, změna reakce (změna pH – neutralizace), změna chemického složení, odvodnění, srážení, filtrace, zpevňování (solidifikace), zapouzdření (enkapsulace), zesklenění (vitrifikace), zatavení do skla (vitrifikace), zatavení do asfaltu (bitumenace), zatavení do síry, kombinace uvedených postupů atd.
Mechanickou úpravou odpadů se rozumí např. úprava složení odpadu, která zahrnuje i třídění odpadu, tj. oddělení jednotlivých složek odpadu prováděné především za účelem jejich využití, s nimiž je zpravidla dále nakládáno rozdílným způsobem, přičemž nejméně jedna vytříděná složka je odstraňována uložením na skládku.
Vyhláška č. 294/2005 Sb., o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu a změně vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, ve znění pozdějších předpisů, příloha č. 6.

 

Úprava směsného komunálního odpadu před jeho uložením na skládku

Úpravou směsného komunálního odpadu před jeho uložením na skládku se rozumí vytřídění nebezpečných složek komunálního odpadu, komodit určených ke zpětnému odběru podle § 38 odst. 1 zákona o odpadech a využitelných složek podle § 16 odst. 1 písm. b), § 17 odst. 4 zákona, případně vytřídění dalších složek. Vyhláška č. 294/2005 Sb., o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu a změně vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, ve znění pozdějších předpisů, § 2 písm. f).

 

Mechanicko-biologická úprava

Mechanicko-biologickou úpravou se rozumí úprava směsného komunálního odpadu případně pro tuto úpravu dalších vhodných odpadů, spočívající v kombinaci mechanických, fyzikálních a biologických postupů, jejímž výsledkem je oddělení některých složek odpadu, stabilizace biologicky rozložitelných složek odpadu a případně další úprava oddělených složek odpadu. Pojem není v legislativě odpadového hospodářství vymezen. Návrh řešení VaV SL/7/183/05.

 

Zpracování odpadů

Zpracováním odpadů se rozumí operace prováděné za účelem úpravy, využití nebo odstranění odpadů. Např. zpracováním autovraků se rozumí operace prováděné po převzetí autovraku za účelem odstranění nebezpečných složek, demontáž, rozřezání, drcení (šrédrování), příprava na odstranění nebo využití odpadu z drcení a provádění všech dalších operací potřebných pro využití nebo odstranění autovraku a jeho částí. Zákon o odpadech § 36 písm. e).

 

Využívání odpadů

Využíváním odpadů se rozumí činnosti uvedené v příloze č. 3 k zákonu o odpadech. Jedná se o využití odpadů způsobem obdobným jako paliva nebo jiným způsobem k výrobě energie; získání/regeneraci rozpouštědel; získání/regeneraci organických látek, které se nepoužívají jako rozpouštědla (včetně kompostování a dalších biologických procesů); recyklaci/znovuzískání kovů a kovových sloučenin; recyklaci/znovuzískání ostatních anorganických materiálů; regeneraci kyselin nebo zásad; obnovu látek používaných ke snižování znečištění; získání složek katalyzátorů; rafinaci použitých olejů nebo jiný způsob opětného použití olejů; aplikaci do půdy, která je přínosem pro zemědělství nebo zlepšuje ekologii; využití odpadů, které vznikly aplikací některého z již uvedených způsobů; skladování materiálů před aplikací některého z uvedených postupů.

 

Materiálové využití, recyklace

Materiálovým využitím odpadů je náhrada prvotních surovin látkami získanými z odpadů, které lze považovat za druhotné suroviny, nebo využití látkových vlastností odpadů k původnímu účelu nebo k jiným účelům, s výjimkou bezprostředního získání energie. Zákon o odpadech  § 4 písm. m).

 

Energetické využití

Energetickým využitím se rozumí použití odpadů hlavně způsobem obdobným jako paliva za účelem získání jejich energetického obsahu nebo jiným způsobem k výrobě energie. Zákon o odpadech  § 4 písm. n).
Spalování odpadů se považuje za energetické využití pouze tehdy, jestliže použitý odpad nepotřebuje po vlastním zapálení ke spalování podpůrné palivo a vznikající teplo se použije pro potřebu vlastní nebo dalších osob, nebo odpad se použije jako palivo nebo jako přídavné palivo v zařízeních na výrobu energie nebo materiálů za podmínek stanovených právními předpisy o ochraně ovzduší. Zákon o odpadech  § 23 odst. 1 písm. a) a b).

Kompostování odpadů 

Kompostování odpadů je aerobní proces (za přístupu vzduchu), při němž se činností mikro a makro organismů využitelný biologicky rozložitelný odpad přeměňuje na stabilizovaný výstup – kompost.  Pojem není v legislativě odpadového hospodářství vymezen. Návrh vyhlášky MŽP o podrobnostech nakládání s biologicky rozložitelnými odpady.

 

Komunitní kompostování

Komunitním kompostováním je systém sběru a shromažďování rostlinných zbytků z údržby zeleně a zahrad na území obce, jejich úprava a následné zpracování na zelený kompost. Zeleným kompostem pak je substrát vzniklý konmpostováním rostlinných zbytků. Zákon o odpadech § 10a odst. 1 písm. a) a b).

 

Anaerobní digesce

Anaerobní digesce je řízený a kontrolovaný mikrobiální rozklad organických látek bez přístupu vzduchu za vzniku bioplynu a digestátu. Pojem není v legislativě odpadového hospodářství vymezen. Návrh vyhlášky MŽP o podrobnostech nakládání s biologicky rozložitelnými odpady.

 

Využívání odpadů na povrchu terénu

Využíváním odpadů na povrchu terénu se rozumí využívání odpadů při uzavírání skládek k vytváření těsnicí vrstvy skládky a svrchní rekultivační vrstvy skládky, k rekultivaci vytěžených povrchových důlních děl (povrchové doly, lomy, pískovny), k terénním úpravám nebo k rekultivacím lidskou činností postižených pozemků. Vyhláška č. 294/2005 Sb., o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu a změně vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, ve znění pozdějších předpisů, hlava V.

 

Rekultivace

Rekultivací se rozumí uvedení místa, zpravidla dotčeného lidskou činností, do souladu s okolím a obnovení funkčnosti povrchu terénu ve vztahu k jeho původnímu užívání nebo nově zamýšlenému užívání. Vyhláška č. 294/2005 Sb., o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu a změně vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, ve znění pozdějších předpisů, § 2 písm. k).

 

Odstraňování odpadů

Odstraňováním odpadů se rozumí činnosti uvedené v příloze č. 4 k zákonu o odpadech. Jedná se o ukládání v úrovni nebo pod úrovní terénu (např. skládkování); úprava půdními procesy (např. rozklad kapalných odpadů nebo kalů v půdě); hlubinná injektáž (např. injektáž čerpatelných kapalných odpadů do vrtů, solných komor nebo prostor přírodního původu); ukládání do povrchových nádrží (např. vypouštění kapalných odpadů nebo kalů do prohlubní, vodních nádrží, lagun); ukládání do speciálně technicky provedených skládek; vypouštění do vodních těles; vypouštění do moří a oceánů; biologická úprava; fyzikálně-chemická úprava; spalování na pevnině; spalování na moři; konečné či trvalé uložení (např. v kontejnerech do dolů); úprava složení nebo smíšení odpadů před jejich odstraněním; úprava jiných vlastností odpadů před jejich odstraněním; skladování odpadů před jejich odstraněním.

 

Integrovaný systém

Integrovaný systém ve spojení s komunálním odpadem je jednoduchou strategií, která koordinuje prevenci, sběr, využití a odstranění komunálních odpadů v celém odpadovém toku, směřující k optimální činnosti při respektování ekonomických, sociálních a environmentálních požadavků. Pojem není v legislativě odpadového hospodářství vymezen.
Integrovaným obalovým systémem se pak rozumí systém společného nakládání s komunálním odpadem a použitými obaly. Systém je jednou z možností zajištění povinnosti zpětného odběru, recyklace a využití odpadů z obalů podle zákona o obalech. Pojem není v legislativě odpadového hospodářství vymezen. 

 

Svozová oblast

Svozovou oblastí se rozumí, ve kterém osoba oprávněná k nakládání s odpady zajišťuje služby k nakládání s odpady. Konkrétně se jedná o území, ve kterém určitá firma provádí sběr a svoz odpadů do příslušného zařízení na úpravu, využití či odstranění odpadů. Pojem není v legislativě odpadového hospodářství vymezen.

 

Svozová firma

Svozová firma je osobou oprávněnou k nakládání s odpady, která provádí sběr a svoz odpadů do příslušného zařízení na úpravu, využití či odstranění odpadů. Pojem není v legislativě odpadového hospodářství vymezen.

 

Zařízení

Zařízením se rozumí technické zařízení, místo, stavba nebo část stavby. Zákon o odpadech  § 4 písm. e).

 

Mobilní zařízení

Mobilním zařízením je zařízení určené k nakládání s odpady schopné pohybu a samostatné funkce, které přemístěním tuto svou funkci neztratí. V souladu s vyhláškou č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, ve znění pozdějších předpisů, se rozlišují mobilní zařízení ke sběru nebo výkupu odpadů (§ 3 písm.b)) a mobilní zařízení k využívání nebo odstraňování odpadů (§ 3 písm. a)).

 

Sběrné nádoby

Sběrné nádoby jsou nádoby určené ke shromažďování a sběru odpadů. V obcích se jedná nejčastěji o sběrné nádoby objemů 80 až 3200 litrů, plastové nebo kovové anebo sklolaminátové, různého tvarového provedení s barevnou odlišností podle shromažďovaného druhu odpadu. Pojem není v legislativě odpadového hospodářství vymezen.

Sběrný dvůr, sběrné místo

Místo určené ke shromažďování a sběru vybraných druhů odpadů vybavené různými druhy shromažďovacích prostředků (různé typy kontejnerů, sběrné boxy apod.). Na sběrném dvoře lze sbírat větší počet druhů odpadů, a to včetně nebezpečných složek. Pojem není v legislativě odpadového hospodářství vymezen.

Uvedení výrobku na trh v České republice

Uvedením výrobku na trh je první úplatné nebo bezúplatné předání výrobku jiné osobě v České republice jeho výrobcem nebo osobou, která jej nabyla z jiné členské země Evropské unie. Za uvedení na trh se považuje též dovoz výrobku. Zákon o odpadech  § 4 písm. s).

Uvedení výrobku do oběhu

Uvedením výrobku do oběhu je každé úplatné nebo bezúplatné předání výrobku jiné osobě v České republice po jeho uvedení na trh. Zákon o odpadech  § 4 písm. t).

 

Původce odpadů

Původcem odpadů je právnická osoba, při jejíž činnosti vznikají odpady, nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání, při jejíž podnikatelské činnosti vznikají odpady. Pro komunální odpady vznikající na území obce, které mají původ v činnosti fyzických osob, na něž se nevztahují povinnosti původce, se za původce považuje obec. Obec se stává původcem komunálních odpadů v okamžiku, kdy fyzická osoba odpady odloží na místě k tomu určeném; obec se současně stane vlastníkem těchto odpadů. Zákon o odpadech  § 4 písm. p).

Oprávněná osoba

Oprávněnou osobou je každá osoba, která je oprávněna k nakládání s odpady podle zákona o odpadech nebo podle zvláštních právních předpisů (např. živnostenský zákon, obchodní zákoník). Zákon o odpadech  § 4 písm. r).

 

Výtěžnost odděleného sběru

Množství odděleně sebraných a dále využitelných druhů odpadů za určité časové období. Vyjadřuje se obvykle v měrných jednotkách jako např. výtěžnost v kg na obyvatele a rok. Pojem není v legislativě odpadového hospodářství vymezen.

 

Účinnost odděleného sběru

Podíl množství odděleně sebraných odpadů daného druhu k celkové produkci těchto odpadů na daném území za určité časové období (udává se v %). Pojem není v legislativě odpadového hospodářství vymezen.

 

Měrná produkce odpadů

Měrnou produkcí odpadů se rozumí množství vyprodukovaných odpadů vztažené na určitou měrnou jednotku. Ve spojení s komunálním odpadem je to nejčastěji množství odpadů vyprodukovaných „průměrným“ občanem za určité časové období např. kg na obyvatele za týden nebo kg na obyvatele za rok. Pojem není v legislativě odpadového hospodářství vymezen.

Objemová hmotnost (hustota)
Objemovou hmotností odpadů se rozumí hmotnost odpadu v konkrétním úseku shodných činností jeho odpadového toku. Nejčastěji je uváděna u odpadu shromážděného ve sběrných nádobách, po vysypání ze svozového vozidla, po zhutnění na skládce a je vyjádřena v kg/m3 nebo také v t/m3. Pojem není v legislativě odpadového hospodářství vymezen.