Transakční náklady

Transakční náklady v ekonomii představují čas, práce a ostatní zdroje vynaložené za účelem uzavření smluv a na řízení firem či podobných institucí.

Transakční náklady jsou v ekonomii náklady spojené s používáním cenového mechanismu, který nefunguje sám o sobě. Lidé musí zjišťovat ceny, porovnávat e-shopy, je nutné smlouvat, sestavit smlouvy (právní posouzení), kontrolovat je, vytvořit mechanismus řešení sporů (sankce při nedodržení): jedná se o vedlejší náklady spojené se sjednáním a realizací transakcí.

Transakční náklady se dají snižovat dobře nastavenými institucemi a vymahatelnými pravidly.

Schéma ukazuje jednotlivé instituce v prostředí trhu, se zvýrazněním vnitřních (interních) a vnějších (externích) transakčních nákladů.

Rozdělení

Transakční náklady se dělí na:

• interní – tyto náklady prokazatelně zůstávají a jsou hrazeny v rámci firmy
• externí – transakční náklady mezi dvěma institucemi nespadající ani do jedné z nich (mohou být využity „na úkor“ třetího subjektu nebo prostředí trhu jako takového)

Rozdíl mezi externími a interními náklady představuje svým způsobem aktiva dané firmy, o které může růst (jsou-li externí transakční náklady větší než interní), respektive o které musí šetřit a „zmenšit stavy“ (v opačném případě).

Některé druhy transakčních nákladů mají své speciální pojmenování:

• náklady za informace (za jejich získání, vyhledání, rešerše) – spadá sem např. i průzkum trhu, uživatelské testování apod.
• náklady za smluvní ceny (z angl. bargain costs) – cena za vyjednání smluvní ceny s jiným obchodním partnerem
• náklady za dohled na dodržování smlouvy – vynaložené prostředky dohledu nad tím, aby druhá strana dohody tuto dohodu dodržovala

Historie

Má se za to, že termín „transakční náklady“ zavedl Ronald Coase, který je používal k vývoji teoretického modelu pro předpověď toho, kdy určité ekonomické úlohy by měly být vykonány firmami a kdy by měly být vykonány trhem.

Později o tomto termínu pojednal Oliver E. Williamson ve své práci Transaction Cost Economics.

Příklad

Dodavatel jedná o výrobě nového výrobku s prodejcem. Nicméně, aby se mohl tento produkt vyrábět, musí dodavatel přestavět výrobní stroje, což pro něj znamená další náklady, které se zaplatí jen od určitého objemu sériové výroby (zastavením této výroby před dosažením tohoto objemu by se dostal do ztrát). Jakmile je smlouva uzavřena a dodavatel toto přenastavení výrobních strojů na svoje náklady uskuteční, změní se tím i „rovnováha sil“ ve smlouvě, neboť prodejce získá větší „páky“ na dodavatele – například se může pokusit (pod pohrůžkou ukončení výroby) požadovat nižší výrobní ceny. Pro snížení pravděpodobnosti, aby k něčemu takovému došlo, může dodavatel přejmout iniciativu a udělat nabídnout prodejci „vstřícné gesto“ – to může mít podobu spoluúčasti na rozhodování (po dobu spolupráce a s určitou vahou hlasů) nebo dělba ze zisku.

Do tohoto vzorce chování často spadají výrobci automobilů a jejich prodejci, přičemž vlivem „vyrovnání sil“ to mohou být výrobci vynucující si úspory na prodejcích. Opačný problém se pravidelně opakuje v sektoru dodávkách vojenské techniky pro armádu, kdy smluvní strany obranného průmyslu překračují dohodnutý rozpočet velmi běžně.

Technické základy pro řešení tohoto typu problémů dokáží dodat technologie jako ERP – Enterprise resource planning.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Transaction cost na anglické Wikipedii.

Související odkazy

• Externalita
• Coaseho teorém

Externí odkazy

• (anglicky)Transaction cost economics
• (anglicky)Coordination Costs (follow the "Publications" link, where you can download Reference 5)
• (anglicky)Annotated Bibliography on Transaction Cost Economics