Motorové vozy

M 131.1302 – "hurvínek"

Historie
Jednoduchý, dvounápravový osobní motorový vůz s mechanickým přenosem výkonu a vzduchem chlazeným motorem, řady M 131.1, pořadového čísla 302, byl vyroben brzy po válce, v roce 1951. Patří do první výrobní série, která spatřila světlo světa ještě ve vagónce Tatra v Kopřivnici, a tam také obdržel své výrobní číslo 67807/1951. Po vykonání technicko policejní zkoušky dne 3. dubna 1951 byl okamžitě zařazen do stavu tehdejších ČSD za účelem zajišťování provozu především na regionálních tratích. Úkolem nových, spolehlivých motoráků bylo rychle nahradit dosluhující předválečné motorové vozy a postupně i vlaky vedené v parní trakci. Během služby u státních drah náš exemplář vystřídal hned několik dep na jihu Moravy. Začínal ve Veselí nad Moravou, prošel Hodonínem, Břeclaví a nakonec skončil v Brně dolním nádraží. V těchto depech strávil skoro 30 let svého života. Po celou dobu své existence nese historické označení M 131.1302. V roce 1980 měl to štěstí, že byl odprodán do vlečkového provozu a jezdil v ACHP Cerekvice nad Loučnou. Ve druhé polovině osmdesátých let opět změnil své působiště a přesunul se do Agropodniku Městečko Trnávka. Definitivně tak odešel ze státních služeb a současně se tím v době dělení federace udržel na území nově vzniklé České republiky. Poté se motoráček, zvaný hurvínek, dostal do soukromých rukou a byl několik let deponován v Mostě. V roce 2005 už nebyl schopen provozu a osud jej zavedl ke KŽC Doprava. Ten jej odkoupil coby své momentálně služebně i věkově nejstarší hnací kolejové vozidlo.

Současnost
Pod svým novým majitelem prošel několika středně velkými opravami a obdržel nový lak. Poté byl dne 24. března 2007 představen veřejnosti na historickém prvním roll-out budoucích muzejních vozidel KŽC v Krnově. Nyní je jeho osud v bezpečí a je opět coby spolehlivé vozidlo pravidelně nasazován do vozby nostalgických vlaků. Zpočátku to bylo zejména ve středočeském regionu, na Podlipansku a na tratích pod Brdy, později, od roku 2011, přešel na sever, kde zajišťuje dopravu na kamenickošenovské lokálce. V rámci záskoků se coby Lužický motoráček občas podívá i do Liberce a účastní se rovněž různých mimořádných, zvlášť objednaných jízd.

Motoráček M 131.1302 zvaný Hurvínek byl opraven z Programu č. 127 64 Ministerstva dopravy - Podpora obnovy historických železničních kolejových vozidel. Oprava historického motorového vozidla M 131.1302 zahrnovala zejména opravu spalovacího motoru Tatra T 301 a mechanické převodovky Mylius. Ministerstvo dopravy přispělo 40% podílem financování.

M 152.0517  – "orchestrion"

Historie
Motorový dvounápravový vůz určený pro dopravu osobních vlaků na regionálních tratích byl vyráběn ve Vagónce Tatra Studénka pro Československé státní dráhy v letech 1975 - 1984. Celkem bylo vyrobeno 678 ks + 2 ks určených pro rozchod 1 520 mm. Motorový vůz řady M 152.0 je konstruován pro provoz buď samostatně, nebo s 1 až 2 přípojnými vozy řady Baafx (010). ČSD původně plánovaly odebrat pouze cca 150 vozů této lehké stavby, ale z důvodu nezrealizování sériové výroby čtyřnápravových motorových vozů řady M 474.0 (860), které měly být jakousi střední třídou mezi lokálkovými vozidly M 152.0 (810) a rychlíkovými vozidly M 286.1/2 (852, 853), se tak řada M 152.0 stala nejrozsáhlejší řadou hnacích vozidel u ČSD. V roce 1988 došlo k přeznačení řady M 152.0 na řadu 810. Po roce 1990 došlo k několika zdařilým i méně zdařilým rekonstrukcím jak u Českých drah, tak i u Železničné spoločnosti Slovensko.

Současnost
Vůz byl vyroben v roce 1982. Původem pochází z depa Volary, kde jezdil v 80. letech 20. století a v roce 1993 byl předán v rámci dělení majetku mezi ČR a SR na Slovensko. Jeho dalším působištěm bylo RD Poprad-Tatry. V roce 2013 ho odkoupila společnost KŽC Doprava, s.r.o. a nechala provést generální opravu a modernizaci vozidla. Motorák byl nalakován do retro laku polomáčený (červeno-krémový). Je určen pro výkony v pravidelné osobní dopravě.

M 152.0535  – "orchestrion"

Vůz byl vyroben v roce 1982. Původem pochází z depa Volary, kde jezdil v 80. letech 20. století a v roce 1993 byl předán v rámci dělení majetku mezi ČR a SR na Slovensko. Jeho dalším působištěm bylo RD Zvolen, kde byl legendou na místní trati Hronská Dúbrava - Banská Štiavnica. V roce 2013 ho odkoupila společnost KŽC Doprava, s.r.o., nechala provést generální opravu a modernizaci vozidla. Motorák byl nalakován do retro laku polomáčený (červeno-krémový). Je určen pro výkony v pravidelné osobní dopravě.

810.381-4  – "orchestrion"

Současnost
Vůz byl vyroben v roce 1981. Původem pochází z LD Leopoldov (jezdil v 80. a 90. letech 20. století v okolí Holíče nad Moravou), po roce 2000 byl převeden do RD Humenné, kde dojezdil na výkonech humenského depa. V roce 2013 ho odkoupila společnost KŽC Doprava, s.r.o. a ponechala mu původní šedočervený nátěr z provozu na slovenských železnicích. Je určen především pro výkony v pravidelné osobní dopravě.

810.656-9  – "orchestrion"

M 262.056 – "kredenc"

Historie
Čtyřnápravový osobní motorový vůz s elektrickým přenosem výkonu, řady M 262.0, čísla 056 byl vyroben ve Vagónce Studénce v roce 1952 pod výrobním číslem 52525 a patřil do druhé výrobní série. Disponuje dvanáctiválcovým spalovacím motorem typu 12 V 170 DR, který si uchoval dodnes. Prakticky ihned po vykonání TBZ dne 17. 11. 1952 byl přidělen do depa Šumperk a tam s malými přestávkami vydržel až do poloviny 90. let. Bez větších úhon se účastnil náročných výkonů v Jeseníkách. V roce 1988 byl přeznačen na 830.056-8. Po rozdělení státu zůstal na Moravě, ale již ve druhé polovině 90. let byl privatizován firmou Lokotrans a pronajat dopravci Viamont. Ten jej dva roky nasazoval na trať Sokolov – Kraslice. Když v roce 2002 nastala na Slovensku první vlna rušení lokálních tratí, přešel k firmě BRKS a byl čtyři roky nasazován v dennodenní službě nedaleko Bratislavy. Tam jej postihl lom klikové hřídele. Byl odstaven a počal chátrat. V roce 2007 si bezmocný motorák (zvaný kredenc) prohlédli zástupci KŽC Doprava a rozhodli se, že vozidlo odkoupí. Byl v konvoji převezen do Krnova a už v závěru roku 2007 se ve firmě Olpas dočkal nového nátěru ve stylu 70. let. Vrátilo se mu také označení M 262.056. Zjara 2008 se v Krnově zúčastnil II. roll-out historických vozidel KŽC. Oprava nejvyššího stupně, zaměřená na spalovací motor a další rozhodující mechanické skupiny, byla zadána šumperské firmě PARS Nova a byla započata ve druhé polovině roku 2008. Na jaře 2009 se jí podařilo dotáhnout a vozidlo bylo po mnoha těžkostech zprovozněno.

Současnost
Dnes je 056ka tradičním účastníkem výletních vlaků společnosti KŽC Doprava a dostává se jí nemalé péče. Její unikátnost je zohledněna tím, že je ušetřena nadměrných výkonů. V létě 2010 se tomuto omlazenému vysloužilci dostalo té cti, že si jako jediné vozidlo celé řady M 262 vyzkoušel projetí desítek kilometrů po nyní již zrušených tratích Dolního Rakouska. Na jaře 2012 se účastnil Česko-saského železničního setkání v německém Cranzahlu. Od roku 2011 zůstává posledním provozuschopným vozidlem druhé série celé řady M 262. Tím je z historického hlediska zúročena oběť, která byla ve prospěch tohoto legendárního stroje položena.

M 262.0124 – "kredenc"

Historie
Čtyřnápravový osobní motorový vůz s elektrickým přenosem výkonu, řady M 262.0, pořadového čísla 124 byl vyroben ve Vagónce Studénce v roce 1958 a patřil do třetí výrobní série. Dne 15. 11. 1958 vykonal TBZ a poté byl desítky let zařazen ve stavu některého z dep na Slovensku. V roce 1988 změnil své Kryšpínovo označení na numerické. V 90. letech sloužil ještě v unifikovaném nátěru jako turnusové vozidlo v Žilině, zejména na trati do Rájce. Doplňkovým výkonem byl zaměstnanecký vlak v žilinském uzlu, resp. do stanice Varín. Turnusové nasazování řady 830 v Žilině skončilo dnem 24. 8. 1999. Byl předisponován do depa v Trenčianské Teplé, kde v roce 2000 vozil zejména ranní školní vlak z Lednického Rovného, příp. zaskakoval za turnusové vozy 830.209 a 830.228. Počátkem roku 2002 byl krátkodobě zapůjčen do depa v Čadci, aby řešil vysoký správkový stav tamních vozů. Závěrem stejného roku se jako poslední slovenský vůz řady 830 podrobil ve Vrútkách střední opravě spalovacího motoru, karosérie, interiéru a obdržel také svůj dosud existující lak II PUR v polomáčeném provedení. Poté jezdil dál v Trenčianské Teplé a občas se podíval i do Vlárského průsmyku. Od roku 2004 však již vůz nebyl turnusován. Patřil vždy mezi spolehlivé a je dodnes bez větších přestávek udržován v provozním stavu. Kdysi byl na Slovensku vytipován jako potenciální historické vozidlo, ale tento krok nebyl nikdy realizován. Naopak, když byly na sklonku roku 2006 tyto motoráky hromadně vyřazeny z provozu, čekal jej konec. Měl však štěstí a byl odkoupen KŽC Doprava.

Současnost
Motorový vůz 830.124 je zachráněn před hrozící fyzickou likvidací a už v roce 2007, kdy přešel ke KŽC Doprava, mu bylo vráceno původní označení M 262.0124. Nese vizuální atributy svého vlastníka a už tradičně je nasazován ve středních Čechách, i v Ústeckém a Libereckém kraji na obvyklých pravidelných výkonech společnosti KŽC Doprava. Nadále patří mezi spolehlivé a je do něj trvale investováno v podobě údržby a oprav. Mimo hlavní sezónu se objevuje prakticky kdekoliv, ale jako vůz s relativně choulostivější pohonnou jednotkou je šetřen. Jeho výkony jsou množstevně optimalizovány, aby se zamezilo nadbytečnému opotřebení.

M 262.0180 – "kredenc"

Historie
Čtyřnápravový osobní motorový vůz s elektrickým přenosem výkonu řady M 262.0, pořadového čísla 180 byl vyroben ve Vagónce Studénce v roce 1959 a patřil do třetí výrobní série. Dne 18. 8. 1959 vykonal TBZ a u ČSD získal označení M 262.0180. Desítky let působil v různých depech na Slovensku, zejména v Kraľovanech a v Čadci. V roce 1988 získal označení 830.180-6 dle nově zaváděného systému číslování. Na Slovensku se vyhnul remotorizacím, které tou dobou probíhaly v Čechách. Léta jezdil na trati z Kráľovan do Trstené. Po rozdělení státu zůstal na Slovensku a působil dál v okolí Žiliny. Do roku 1999 vozil v pětidenní turnusové skupině osobní vlaky na tratích Čadca - Skalité - Zwardoň a Čadca - Makov. V roce 2000, po návratu několika strojů stejné řady z opravy (č. 121, 128, 189, 237), zůstal v Čadci už jen letmo. Ještě v témže roce se dočkal střední opravy a návratu do turnusu i on. Konec působení v Čadci přišel s elektrifikací v prosinci 2002. V roce 2003 se ještě krátkodobě účastnil vozby na trati Žilina - Rájec. Již v 90. letech byl pronajat a když v roce 2002 nastala první vlna rušení slovenských lokálních tratí, byl rok na to odprodán firmě BRKS a pravidelně nasazován na regionálních tratích Záhoří (Plavecký Mikuláš – Zohor – Záhorská Ves). V roce 2004 sklidil úspěch na 6. mezinárodní výstavě historických vozidel v MDC Bratislava. Po dalších dvou letech provozu v okolí Bratislavy byl v roce 2006, již se závadami, odstaven a začal chátrat. V roce 2007 si vysloužilce všiml KŽC Doprava, odkoupil jej a přesunul do Krnova. 

Současnost
V Krnově se vůz podrobil opravě spalovacího motoru a zjara 2008 byl na II. roll-out vozidel KŽC představen veřejnosti. Vrátil se k původnímu označení a honosí se výsadou, že nikdy nepřišel o svůj „polomáčený“ vzhled. Coby vozidlo s typicky „provozní patinou“, připomínající obvyklý vzhled této řady před mnoha léty, se zúčastnil několika neobvyklých akcí, například když v roce 2009 účinkoval ve filmu Alois Nebel v Malé Morávce. Deponován je v Lysé nad Labem a krátkodobě také ve Zdicích. Po další rozsáhlé opravě pohonné jednotky, které se dočkal v roce 2011, je opět v solidní formě nasazován do výkonů, zejména pod Brdskými vrchy.

M 262.1117 – "loďák"

Historie
Čtyřnápravový osobní motorový vůz s elektrickým přenosem výkonu, řady M 262.1, pořadového čísla 117, byl vyroben ve Vagónce Tatra Studénka v roce 1958 pod výrobním číslem 58082 a patřil do třetí výrobní série. Po vykonání TBZ byl v LD Cheb zařazen do stavu ČSD a získal své první úřední označení, M 262.0117. Vůz byl po celou dobu své existence u státních drah nasazován na pravidelných výkonech osobní dopravy v obvodu Jihozápadní dráhy a časem našel své stálé působiště v klatovské služebně plzeňského depa. Tam se mu po absolvování mnoha horských výkonů na Šumavě dostávalo veškeré potřebné péče a léta patřil k jedněm z tamních nejspolehlivějších. Rok 1988 byl pro něj významný hned ze dvou ohledů. Nejprve byl v lednu remotorizován přeplňovaným šestiválcem 6 S 150 PV 2A. Tímto velmi zdařilým a na svojí dobu moderním přeplňovaným spalovacím motorem disponuje dodnes a je bez větších přestávek udržován stále v provozním stavu. V dílnách byl přečíslován na M 262.1022. Toto označení si však udržel jen do počátku druhého pololetí roku, kdy mu bylo uděleno nové číslo, 831.117-7. K pochopitelné radosti nejednoho železničáře a tehdejších železničních nadšenců mu bylo navráceno jeho původní, historické vzestupné inventární číslo 117, získané od řady M 262.0. V době dělení federace v roce 1993, zůstal motorák na území ČR, což platilo nejen pro něj, ale pro všechny vozy řady 831. ČD jen pokračovaly v inventarizaci vozu pod nezměněným číslem. V roce 2010 byl veterán odkoupen společností KŽC Doprava a vysvobozen ze své nejisté budoucnosti.

Současnost
V roce 2010 bylo v Nymburce opraveno elektrické příslušenství vozu a ve Výtopně Zdice získal retro polomáčený nátěr z osmdesátých let s 30cm oranžovými pruhy na čelech. Účelem povrchové úpravy však není úplná dobová věrnost. Prvořadým smyslem novodobé existence vozu (včetně jeho barevného schématu a dalších vnějškových atributů) je dlouhodobé udržení jeho celkové technické zachovalosti a schopnosti být nasazen do výkonu. Současný vlastník přidělil na základě ankety vozu v pořadí již čtvrté označení, M 262.1117. V roce 2011 prodělal opravu spalovacího motoru a dodnes neúnavně zasahuje do vozby nostalgických vlaků.
 

M 262.1168 – "loďák"

Historie
Čtyřnápravový osobní motorový vůz s elektrickým přenosem výkonu, řady M 262.1, pořadového čísla 168 byl vyroben v roce 1958 a patřil do třetí výrobní série. Jeho původní označení bylo M 262.0168. V roce 1988, kdy bylo u hnacích vozidel ČSD zavedeno numerické označování, obdržel tabulku s číslem 830.168-1. Ta mu ale vydržela jen pouhé 3 roky, do změny řady v roce 1991. Následujících 20 let, až do roku 2011, nesl číslo 831.168-0. Nyní, pod svým novým majitelem, obdržel své již v pořadí čtvrté označení, M 262.1168. Vůz byl z výroby ve Studénce dodán do depa Plzeň a v jemu podřízených PJ prožil prakticky celý svůj život. Především v PJ Klatovy, kde se dlouhá léta potkával s čísly 117 a 183, dnes již taktéž ve stavu KŽC Doprava. V roce 1991 se stal jedním z vyvolených kusů, které se v ŽOS Šumperk dočkaly remotorizace dosazením přeplňovaného šestiválce z ČKD Hořovice. To pro něj znamenalo prodloužení perspektiv, protože motor se rozhodně vyznačoval vyšší spolehlivostí. Ze Šumperka se již coby řada 831 vrátil do Klatov. Tam dlouhá léta, až donedávna, obětavě sloužil na kopcovitých šumavských tratích. Ještě v roce 2004 si ale své vlaky odvezl i na trati Plzeň – Žatec. V poslední době už nebyl turnusován a jen zaskakoval za modernější řady. Při jednom z takových výkonů jej na konci roku 2010 postihla událost v podobě zkratu a zahoření elektroinstalace. Trakční proud probil do rozvodu napětí 110V, které zcela zničil. Rovněž trakční motory byly zdevastovány. Vůz byl okamžitě odstaven z provozu a navržen rovnou na zrušení.

Současnost
V této fázi si jej vyhlédl budoucí soukromý majitel KŽC Doprava s úmyslem dát mu znova šanci. V roce 2011 byl od Českých drah odkoupen a poměrně náročně opraven coby muzejní vozidlo. Tím se nečekaně vrátil mezi zbývající provozní vozy této řady a znovu získal budoucnost. Až do roku 2011 nesl obvyklé barevné schéma ČD. V rámci již zmiňované opravy obdržel i nový lak, tentokrát již v „polomáčeném“ stylu 80. let s 30 cm oranžovými pruhy na čelech. Je využíván na všech obvyklých výkonech nostalgické vozby společnosti KŽC Doprava.
 

M 262.1183 – "loďák"

Historie
Čtyřnápravový osobní motorový vůz s elektrickým přenosem výkonu řady M 262.1, inventárního čísla 183, byl vyroben v roce 1959 pod výrobním číslem 58811 a patřil do třetí výrobní série. Původně nesl označení M 262.0183 a působil v různých PJ depa Plzeň, především v Klatovech. Z rychlíkového provozu postupně přešel k vozbě osobních vlaků. Pro špatný technický stav svého dvanáctiválce se stal jedním ze 41 vyvolených adeptů, kteří se v osmdesátých letech dočkaly dosazení přeplňovaného šestiválce 6 S 150 PV 2A z produkce ČKD Hořovice. Zdařilá remotorizace proběhla v tomto případě v roce 1989 a vůz byl rovnou v Šumperku přeznačen na novou řadu 831, čili již dle nově zaváděného numerického systému. Z dílen přišel nejprve do Zdic. Pak se vrátil do Klatov a ve druhé polovině devadesátých let se dostal znovu do depa Zdice. Odtamtud byl jako tradiční vozidlo vystavován na trať 200 do Protivína. Po zrušení Zdic přešel do depa Plzeň sever a poté opět do Klatov. Coby řada 831 odsloužil v západních Čechách spolehlivě dalších celkově 18 let. Již v pokročilém věku, v roce 2007, byl spolu s 831.136 ještě předisponován do PP Šumperk, DKV Olomouc. Na rozdíl od 831.136 měl více štěstí, uchytil se, a další čtyři roky obětavě dřel na tamních náročných horských výkonech. Po celou dobu své existence pod křídly majoritního dopravce byl tento vůz prakticky nenahraditelný a dodnes po něm zůstává v provozu mezera. Přesto byl z důvodu stáří v roce 2011 odstaven a navržen na zrušení. V této fázi byl odkoupen do KŽC Doprava.

Současnost
Přechodem do muzejnictví mu již nehrozí zánik a je nasazován do obvyklých výkonů nového provozovatele po celé republice. V roce 2010, ještě pod křídly ČD, inspirován vozem 830.056, obdržel v Šumperku obnovený, klasicky polomáčený lak se žlutými 30 cm pruhy na čelech. V něm se nachází dodnes. Označení M 262.1183 je jeho v pořadí již třetí a v oblasti značení historických vozidel odpovídá potřebě svého vlastníka. V letech 2011 a 2012 se podrobil několika mimořádným opravám a je stále udržován v provozním stavu a sezónně turnusován. Na konci roku 2011 se mimo jiné podíval po ohrožených tratích i do Pohořelic a do Malé Morávky.
 

M 262.1212 – "loďák"

Historie
Čtyřnápravový osobní motorový vůz s elektrickým přenosem výkonu řady M 262.1, inventárního čísla 212 byl vyroben ve Vagónce Studénce v roce 1960 pod výrobním číslem 59151 a patřil do třetí výrobní série. Pod označením M 262.0212 byl od počátku roku 1960 umístěn v obvodu Jihozápadní dráhy ČSD, nejprve v plzeňském depu a poté převážně v Klatovech. V roce 1988 byl numericky přeznačen na 830.212-7. Rok nato se tehdy už jako téměř třicet let starý stroj podrobil v Šumperku výměně motoru za řadový šestiválec a získal nové označení 831.212-6. Ještě v roce 1989 přešel do pobočného depa Zdice a po jeho zrušení zpátky do Klatov. V roce 2001 byl dlouhodobě odstaven pro závadu na spalovacím motoru. O rok později se po MH opravě představil již v novém laku opět na veřejnosti, konkrétně u příležitosti dětského dne, konaného v Praze - Braníku. V Klatovech pak ještě pět let zdolával sklonově náročné pošumavské trati až do roku 2006, kdy byl u ČD už jako neprovozní odstaven a zrušen. Oprava plánována nebyla, jeho další osud měl být spojen se sbírkami Národního technického muzea (NTM). Při čekání na svého budoucího vysvoboditele se dlouhodobě zabydlel v klatovských kopřivách v zadní části depa. Posloužil pravděpodobně i jako zdroj náhradních dílů, a tak jeho vyhlídky začaly být v novém desetiletí dosti nahnuté. V roce 2011 jej vysvobodil zájem firmy Noprosu s.r.o. se sídlem ve Varnsdorfu. Tu coby velice pozoruhodný artefakt zaujal, spolu s vagónem Bix 038 jej odkoupila a nechala přetáhnout na svojí vlečku na severu Čech.

Současnost
Na jaře 2012 došlo k uzavření kupní smlouvy mezi firmami Noprosu a KŽC Doprava a k přechodu vozidla k novému dopravci. V témže roce se již nachází v Nymburských dílnách a čeká na opravu. Ta je v rozsahu MH plánována na rok 2013. Díky ní by měly být odstraněny veškeré příčiny stávající provozní neschopnosti. Půjde o velkou vyvazovací opravu, při které by celý vůz měl být postupně rozebrán, opraven a nově „poskládán“. Pokud se tyto plány podaří uskutečnit, půjde skoro o zázrak: po 7 letech stání zamíří opět do provozu. V plánu je i nátěr vozové skříně, aby se motorák mohl plnohodnotně zapojit do celostátního muzejního provozu.
 

 M 286.1008 – "krokodýl"

Historie
Mohutný, čtyřnápravový osobní motorový vůz s hydrodynamickým přenosem výkonu řady M 286.1, pořadového čísla 008, byl vyroben v roce 1968 ve Vagónce Tatra Studénka. Je jedním ze 37 kusové série, která byla dodána jako pokračování řady 850. Od té se liší především výkonnějším přeplňovaným motorem typu KS 12 V 170 DR s mezichladičem plnícího vzduchu (vyráběným v ČKD) a několika dalšími vylepšeními. Úkolem této řady bylo doplnění nedostatečného počtu velkých motorových vozů řad 830 a 850 v rychlíkové službě na neelektrifikovaných tratích po celém Československu. Brzy po příchodu z výroby vykonal dne 13. října 1968 technicko-bezpečnostní zkoušku a poté byl pod označením M 286.1008 zařazen u Československých státních drah, konkrétně do depa Zvolen. Tam setrval dlouhé desítky let až do roku 2006. V roce 1988 došlo k přečíslování vozu a místo Kryšpínova označení získal tabulky s označením 851.008-3 dle numerického systému. Rozpad federace v roce 1993 neměl na dislokaci vozu vliv a pod hlavičkou ŽSR pokračoval dál ve vozbě vlaků osobní dopravy na kopcovitých tratích středního Slovenska. Právě ve Zvolenu bylo po roce 2003 soustředěno a turnusově nasazováno několik posledních provozuschopných vozů této řady na Slovensku. Turnus se však i tam brzy změnil na letmé nasazování a v roce 2006 přišlo náhlé, hromadné vyřazení všech dosud exitujících vozů řad 830, 850 a 851. Byly převezeny do Dubnice a tam odstaveny. O „krokodýla“ s pořadovým číslem 008 se začala zajímat KŽC Doprava a ještě v roce 2006 jej odkoupila a převezla do Krnova.

Současnost
V Krnově se v roce 2007 motorák účastnil I. roll-out historických vozidel KŽC a poté se poprvé podíval do svého nového depa v Lysé nad Labem. Jak ukázal provoz, spalovací motor se nacházel ve špatném stavu. Proto byl vůz v roce 2009 přistaven k opravě. V roce 2012 prodělal další opravu a od té doby je tato elegantní perla vozového parku KŽC Doprava nepravidelně nasazována do vozby nostalgických vlaků po celém území republiky. V současnosti se vůz uplatňuje zejména při příležitostech slavnostního charakteru a stejně jako dřív je nasazován přednostně do vozby dálkových vlaků. Jinak je z důvodu vrozené choulostivosti pohonné jednotky šetřen nadměrných výkonů.