Lužec

odkaz:  www.zamekluzec.cz

Nejstarší zprávy o vsi a zároveň tvrzi Lužec jsou z roku 
1447, kde je držel Ojíř z Lubence. Další zprávy o Lužci
jsou až z r. 1577, kdy od Mikuláše z Lobkovic získal 
Lužec s tvrzí Jindřich Brozanský z Vřesovic. Od něj 
získal Lužec Adam Ferdinand Údrčský z Údrče, jemuž
za účast na stavovském povstání v letech 1618 – 1620
byl Lužecký majetek v roce 1623 zkonfiskován 
a Královská komora ho prodala v r. 1627 Ludvíku
Neslingerovi ze Štampachu. Štampachové drželi Lužec 
až do r. 1830.
V roce 1794, za Františka Václava ze Štampachu, který 
byl nejvyšším purkrabím, stály při dvoře ještě zříceniny 
tvrze, které dala Marie Pachtová, rozená Štampachová, 
strhnout a na jejich místě postavit zámek s anglickým 
parkem. Od r. 1852 patřil Lužec Baerenretheirům, 
z nichž Josef Maria Baerenretheir dal zámek přestavět
v romantickém slohu.
Po roce 1945 připadl zámek československému státu 
a od r. 1950 sloužil státnímu statku v Lubenci jako 
ubytovna. Ještě v roce 1967 byl zámek opraven 
a sloužil pak jako sklad.
Současný vzhled zámku však již jeho romantický sloh 
z konce 19. stol. nepřipomíná.
Víska Lužec leží necelých devět kilometrů jihozápadně 
od Podbořan a téměř osmatřicet kilometrů stejným 
směrem od bývalého okresního města Louny. První 
zmínka o ní pochází až z roku 1447. Tehdy se dělili 
o majetek po otci synové Ojíře z Očedělic a vintířovský 
statek s několika dalšími vesnicemi včetně Lužce získal 
Pechanec Ojíř z Očedělic, zatímco jeho bratr Mikuláš 
obdržel hlubanský statek.
Lužec později patřil k několika různým statkům, aniž 
nabyl samostatnosti. Již v osmdesátých létech 15. věku 
tvořil součást petrohradského statku, později patřil ke 
Kryrům, byv ve vlastnictví Lobkoviců. Mikuláš z Lobkovic 
pak roku 1577 zastavil pustý zámek Kryry s několika 
vesnicemi včetně Lužce Jindřichovi Brozanskému 
z Vřesovic.
Jindřich Brozanský učinil z Lužce sídlo samostatného
statku, který později prodal Adamu Ferdinandovi 
Údrčskému z Údrče. Ten přikoupil ještě statek Kalec 
poblíž Žihle a majetek poté spravoval s manželkou 
Kateřinou až do českého povstání z let 1618 až 1620.
Jelikož v něm byl bohužel aktivně účasten, rozhodnutím
konfiskační komise z 18. března 1623 přišel o polovinu 
majetku a statek Lužec mu byl zabaven. Několik 
následujících let jej spravovala česká komora, až ho 
roku 1627 odkoupil Jan Ludvík Nesslinger 
ze Schelchengrabenu.
Nesslingerové drželi statek následně do počátku 
18. věku, kdy jej koupili Steinbachové ze Steinbachu 
a připojili ke statkům Mlýnce a Vidhostice. Po Kryštofovi
následoval od třicátých let Václav, mezi léty 1761 až 
1765 je držel Karel, v létech 1765 až 1802 jeho syn 
František Václav. Dva roky před smrtí převedl majetek
na staršího syna Václava, po jehož smrti roku 1814 
přešel na bratra Jana. Tomu poté patřily do roku 1830.
Jeho dědičkou byla Marie Steinbachová, provdaná 
Pachtová, ale od roku 1852 patřil statek rodu 
Bärenreitherů. Poslední z nich, Josef Maria, držel 
statek Lužec do roku 1922, kdy jej prodal smlouvou 
ze 17. června Marii Jungwirthové. Zanedlouho poté 
přešel do držení Bohumíra Fišera, jehož potomkům
patřil do konce čtyřicátých let 20. věku.
Zprávy o lužecké tvrzi uváděné od poloviny 15. století 
novější literaturou jsou mylné. Lužec vždy tvořil součást
větších majetků a jako samostatný statek byl 
konstituován teprve v závěru 16. století. Až tehdy tak 
byly vytvořeny podmínky pro vznik sídla, které zde
existovalo do konce 18. věku. Ještě roku 1787 zmiňuje
Jaroslav Schaller starý zámek a kapli svatého Rocha. 
Tato zámecká stavba stávala v areálu poplužního dvora,
ležícího při jihozápadním okraji vsi. Literatura dále uvádí,
že k výstavbě nového zámku přistoupila po roce 1830
Marie Pachtová. Za ní vznikla v severním křídle 
poplužního dvora nová zámecká budova, v jejichž 
konstrukcích se však uplatnily zbytky starého sídla
Steinbachů ze Steinbachu. Byla to minimálně čtveřice
místností, z nichž dvě jsou zaklenuty valeně s výsečemi.
K jejich jižnímu průčelí byla po roce 1830 přistavěna 
dlouhá chodba, přestavěno patro a celek zastřešen 
sedlovou střechou. Severně od zámku se pak rozkládal
park.
Zámecká budova byla za Josefa Marii Bärenreithera 
upravena v romantickém duchu. Tehdy zřejmě byly 
štíty sedlových střech opatřeny bohatou výzdobou, 
před hlavní zámecký vstup v jižním průčelí 
představena celodřevěná konstrukce s venkovním 
dvouramenným schodištěm do patra a na hřebeni 
střechy vztyčena polygonální vížka. Tato stavba byla
doplněna po roce 1908 o další romantizující prvky 
včetně vížky přistavěné k jihozápadnímu zámeckému
nároží.
V uvedené podobě stávala zámecká stavba 
v poplužním dvoře až do čtyřicátých let 20. věku. Poté
začala chátrat, neboť její uživatel, státní statek Lubenec,
se o ni nestaral. Opravy se dočkala až koncem
šedesátých let, kdy posloužila k natáčení filmu Adelheid.
Poté však opět sloužila jako hospodářská stavba,
resp. obilní sklad. Jelikož opravy byly i nadále 
zanedbávány, není divu, že zámek se začal řítit.
Počátkem 21. století dosloužila střecha, část severního
průčelí včetně konstrukce stropu se propadla a strhla 
klenbu střední místnosti v přízemí. Neupravený 
lužecký zámek byl v rámci restitučního řízení 
vrácen ve zcela dezolátním stavu potomkům původních
majitelů. Otázkou je, zdali budou schopni vrátit památce
život, či zda se zámek změní v úplné zříceniny.

[Lužec] (Lust), ves t., hejtm. a okr. Podbořany, fara 
Vidhostice, pš. Vroutek; 21 d., 139 ob. n. (1890), 
chmelařství. Alod. panství (847,11 ha půdy) jest 
majetkem JUDra Josefa Baerenreithera; náleží k němu 
zámek s kaplí a s parkem, dvůr v Lužci. Zboží lužecké 
bývalo v 15. stol. při panství petršpurském, po tom při 
mlýneckém. Poč. 16. stol. držel [Lužec] Adam Ferd.
Udrcký z Údrče. Ten účastnil se odboje stavů českých,
začež mu mezi jiným [Lužec] od král. komory zabrán 
a prodán (1627) Janu Lud. Neslingerovi ze 
Selchengrabu. Po tom se tu připomíná Anna Konstancie
Loubská (†1706), která prodala [Lužec] sv. p. Boosovi 
z Wadeku. V 18. stol. seděli zde Kagerové ze Stampachu, 
kteří vystavěli zdejší zámek.

© 2009 jucomp.cz

Vytvořeno službou Webnode