Josefinina skála (nebo také Josefinino sedátko) je impozantní, třináct metrů vysoká rulová skála nacházející se 1,6 km severně od zámku Jezeří. Místo dostalo své jméno podle jedné kněžny z rodu Lobkoviců. Leží uprostřed vzrostlého bukového lesa na západní straně hlubokého údolí Albrechtického potoka asi 100 m jižně od lesní silnice Nová Ves - Jezeří.
Josefinina skála je nejvyšším bodem výrazného skalnatého hřebene, který se zvedá ze dna Albrechtického údolí až k silnici. Hřbet má velmi členitý povrch; na východě spadá příkrým srázem k Albrechtickému potoku, na západní straně klesá poněkud pozvolněji do postranního údolí vytvořeného bezejmenným pravostranným přítokem Albrechtického potoka. Na ostrohu jižně od hlavní skály v minulosti stával gloriet (otevřený zahradní pavilon, obvykle postavený v místě krásného výhledu), z nějž se dodnes zachovala vyhlídková plošina s kapsami po trámech, schodiště a část vydlážděné přístupové cesty. Bývala tu jedna z populárních skalních vyhlídek nabízející rozhled do Albrechtického údolí a do oblasti Mostecké pánve. Dnes odtud neuvidíte téměř nic, protože výhled zakrývají vzrostlé stromy.
První archeologický průzkum Josefininy skály byl proveden v roce 1975. Další výzkum, provedený na konci 90. let 20. století přinesl zajímavý objev: kdysi tu stál malý středověký strážní hrad. Do dnešní doby se z něj nezachovalo téměř nic. Zaniklý hrádek byl pravděpodobně z větší části dřevěný a skládal se ze čtyř částí: prvního a druhého předhradí, skalního středu hradiště (tedy obytného jádra) a níže položeného skaliska v jižní části ostrohu, které sloužilo jako strážiště. Všechny uvedené části jsou od sebe odděleny celkem třemi šíjovými příkopy. Vlastní střed hradiště je zároveň jeho nejvyšším místem. Nacházejí se tu dvě vysoká skaliska s nerovným terénem. Zde bylo nejbezpečnější místo pro obyvatele hrádku, umístěné co nejdále od místa možného napadení nepřítelem. Rovněž obě předhradí byla opevněná. Jediný přístup k hradu byl možný od severu, tam se ale nacházely již zmíněné obranné příkopy. Největší z nich je 16 metrů široký a 6 až 8 metrů hluboký. Příkopy jsou také jediným viditelným pozůstatkem hradu.
K prvnímu předhradí v západní části směřují dvě horské cesty, které se zde setkávají. Jedna stoupá z údolí strmým svahem, druhá je pohodlnější, směřuje po vrstevnici a navíc je dlážděná kameny. Hrádek měl velice důležitou úlohu - chránil stezky, směřující z Čech přes Krušné hory do sousedního Saska. Pro orientační určení jeho stáří byl proveden zatím jen povrchový sběr keramiky na svazích skalního středu hradiště a na druhém předhradí. Tento keramický materiál pomohl datovat zdejší osídlení od druhé poloviny 16. století až do druhé poloviny 17. století. Je to překvapující zejména z toho důvodu, že se může jednat o dlouho hledaný renesanční hrádek Alberk.
Alberk je jedním z hradů, o němž jsou k dispozici historické zprávy, ale dosud se s jistotou neví, kde přesně se nacházel. Mnozí historikové jej mylně umísťovali na ostroh Hausberk, který vybíhá z jižní části Černického vrchu mezi bývalými Albrechticemi a Černicemi. Také tam lze spatřit zbytky zaniklého hradu, pro který se v literatuře vžil název Neznámý hrad u Albrechtic. Hausberk leží přibližně 1 km (vzdušnou čarou) jihovýchodně od Josefininy skály na protější straně údolí Albrechtického potoka. Oba hrádky mají velice podobné znaky obranného systému, ačkoliv jsou od sebe časově velice vzdáleny. Keramika z vrchu Hausberku se datuje od druhé poloviny 13. století do počátku 14. století, zatímco Alberk je poprvé zaznamenán až v roce 1566. O historii záhadného Alberku a dalších souvislostech je toho více napsáno právě na stránce o Neznámém hradu u Albrechtic.
Po lesní silnici severně od Josefininy skály vede zelená turistická značka od zámku Jezeří k Dřevařskému rybníku; k vyhlídkové plošině na ostrohu dříve směřovala její významová odbočka. Ta je sice dnes už zrušená, ale přístup ke skále a zbytkům glorietu je stále možný po pěšině ze silnice.
LITERATURA
Plachý, P. - Krejčí, V.: Nedaleko zámku Jezeří byl objeven zaniklý hrádek in Osecké listy 2/2000, též v elektronické podobě