Hotel Olympik

Budovy se zajímavými osudy, které se nacházejí na Praze 8, nemusí být vždy nutně několik desítek či stovek let staré. Občas je možné na zajímavý příběh narazit i u budov, které nestojí na Praze 8 ani padesát let. Jednou z těchto budov může být i stavba Hotelu Olympik. Je to stavba velmi charakteristická pro okolí Karlína a části Libně. Notně převyšuje okolí a shlíží na okolní nízkou zástavbu tak trochu nepatřičně.

Historie stavby se kupodivu váže k politickým a sportovním dějinám českých zemí. V průběhu tzv. „pražského jara“ v roce 1968 začala společnost a političtí představitelé té doby uvažovat o uspořádání letních olympijských her. O ty chtěli usilovat v roce 1980. Čerstvě postavené sídliště Invalidovna mělo být určeno pro olympijskou vesnici a na Maninách měl vzniknout Národní stadion. Ovšem díky srpnu 1968 všechny naděje pohasly. Žádost Československa byla stažena a letní olympiáda v roce 1980 proběhla v Moskvě. Pozůstatkem po této euforii byl Hotel Olympik otevřený v květnu 1971.

V době svého otevření byl Interhotel Olympik největším hotelem v Československu. V jeho 19 patrech bylo umístěno 318 pokojů. Dvě další patra byla využita pro další zázemí, kde již nebyly pokoje. Architektonicky se na stavbě podíleli architekti Josef Polák, Milan Rejchl, Vojtěch Šalda a Jan Zelený. Interiéry hotelu pak byly prací Zdeňka Wasserbauera a Rudolfa Hadraby. Stavbou samotné věžovité budovy však výstavba neskončila. V roce 1976 byla otevřena další, již nízká budova Olympik Garni s dalšími 267 pokoji. Ani to však nemělo být vše a plánovaný byl i třetí objekt. Zde měla být sauna, bazén, restaurace a další pokoje, ale tato třetí etapa výstavby byla zastavena a již nikdy později nebyla obnovena.

V roce 1981, tedy při oslavách deseti let provozu, bylo prezentováno, že hotel přivítal 651 000 hostů, včetně třeba delegátů sjezdů KSČ či některých nejlepších pracovníků vyznamenaných prezidentem republiky. Zásadnějším pro prvních 10 let historie byla kompletní výměna interiérů v pokojích a zároveň vybudování nové velké restaurace místo původní rozlehlé haly. Otevřena byla i kavárna v posledním patře hotelu s vyhlídkou na Prahu, ta asi ale nebyla tou pravou investicí, protože se brzy změnila na Havana Club, kde se podávaly kubánské speciality. Tím však možnosti posezení v hotelu nekončily a byla zde ještě menší Valtická vinárna s padesáti místy a moravskou kuchyní.

V osmdesátých letech se v hotelu přihodilo několik drobných problémů. 6. července 1983 byli požádáni pracovníci Pražského stavebního podniku, kteří v okolí pracovali na hromosvodech, aby se po lanech spustili ke třináctému patru hotelu a opravili několik uvolněných obkladů pláště budovy. Ty hrozili zřícením. V blízké Noskově ulici pak došlo 19. února 1984 k poruše vodovodu. Přímo v ulici byl vyhlouben přes dva metry dlouhý kráter, kam spadl i jeden z osobních automobilů. Zatopeno bylo i dvacet suterénních prostor hotelu a hosté hotelu museli být ještě v noci evakuováni. Nejhorší černý den hotelu však měl přijít později.

V roce 1990 se hotel Olympik stal státním podnikem. Následně byl na základě privatizačního projektu prodán. V letech 1990 – 1996 probíhala poměrně rozsáhlá rekonstrukce celého objektu, a to za plného provozu. Došlo ke změně interiéru haly, výměnám výtahu, postupně i všech oken a modernizace se dočkalo i opláštění budovy. Rekonstrukcí do moderního hávu prošli restaurační zařízení. V roce 1994 pak byla zprovozněna Francouzská restaurace.

Již zmiňovaný černý den hotelu nastal dne 26. května 1995. V místnosti pokojské stála velká metrická lednička. Na její horký výparník pravděpodobně spadla nějaká látka a začalo hořet. Začíná tak největší pojistná událost té doby. Požár byl zjištěn po 18.00 požární signalizací a dva zaměstnanci otevřeli služební místnost, aby požár uhasili. Došlo však k explozi a následně se oheň rychle začal rozšiřovat horizontálním a vertikálním směrem. Brzy bylo zasaženo 11. a 12. patro. V hotelu se nacházelo v době požáru 600 lidí. Část z nich se stáhla na okenní římsy a na střechu, kam byly okamžitě poslány helikoptéry. Přestože hasiči se na místo požáru dostali za 5 minut a nakonec byly nasazeny i jednotky ze středních Čech, tak po uhašení požáru se počítali i mrtvé oběti. Na místě zůstalo šest mrtvých, z toho tři belgičanky, dvě finky a jeden občan německa. Všichni zemřeli na otravu kouřovými zplodinami. Další dvě oběti, tentokrát američanky, zemřely později v nemocnici na poškození plic a mozku. Byly to matka s dcerou.

Hotel byl tedy znovu opraven a prvních 10 podlaží hotelu začalo sloužit svému účelu už 2. června 1995. Další patra pak o několik měsíců později.

Foto hořícího hotelu jsem převzal ze stránek www.hzspraha.cz

Zajímavá místa

• Památky
• Názvy ulic a míst

Aktuálně z Městské
části Praha 8