fr gua camp dva Francouzská Guyana v nás vyvolávala smíšené pocity. Na jednu stranu jsme po Surinamu a „britské“ Guyaně očekávali trochu pohodlí a čistoty, na druhou stranu nás všichni varovali, jak moc to tam je vlastně strašně drahé. Řeku Maroni jsme z Albiny přejeli bez problémů už někdy ve dvě odpoledne a cesta proti vlnám na dlouhé, motorem poháněné, dřevěné kánoi byla řádně mokrá. Trajekt totiž sice jezdí jen dvakrát denně, nicméně kdykoli mezitím lze najmout za pár Euro soukromou loďku, která Vás přes řeku převeze. Nejprve jsme se museli nahlásit na imigračním, kde sice úředníci uměli anglicky jenom lámaně, nicméně bylo evidentní, že mají také radost, když jednou za čas vidí výletníky z Evropy. V Saint-Laurent-du-Maroni už měl Honza vyhlídnutý „hammock“ hotel. Místo, kde již předtím po cestě k nám spal a kde se dá prostě roztáhnout na dvoře hamaka mezi dvěma trámy za 10 Euro na noc. Na tomto místě bylo ale už tentokrát vyprodáno a ostatní hotely ve městě nás odradili už předem přemrštěnou cenou uvedenou v Lonely Planet. Přešli jsme tedy asi o dvě ulice a pustili se do stopování směrem do obce, která leží asi 15 km za Saint-Laurent-du-Maroni, a o které jsme věděli, že by tam nějaké levné ubytování mohlo být. Tři lidi s krosnama samozřejmě nikdo obratem vzít nechtěl, nicméně zajímavé bylo, že „bílí“ Francouzi nějak komunikovali. Sem tam někdo ukázal, že je plný, někdo zase, že končí ještě v Saint-Laurent.