Jiřina Bohdalová

S Janou Štěpánkovou jako Paní plukovníková, Divadlo Na Jezerce. foto: Petr Koubek

Jiřinu Bohdalovou milují (kromě dětí) především všichni ctitelé brilantního, životadárného humoru. Odborníci na divadlo, film i televizi už léta analyzují její mnohotvárný, v každé nové postavě překvapující talent. Prostě nosí „smích a slzy v jednom ranečku“, jak půvabně definovali tragikomický repertoár kočovní herci. Z toho jsme některé role vybrali a okořenili vzpomínkami skvělé herečky i vypravěčky.

Když jste poprvé vstoupila na jeviště, zažila jste hned potlesk?

Vůbec ne. Hned v útlém věku jsem zažila jeden ze svých největších divadelních nerváků. Byla jsem tenkrát jako elévka v Benešově, vybrala jsem si ho, protože se mi nechtělo daleko od rodičů. Benešov bylo hlavně zájezdové divadlo, tak mi řekli, kam se mám dostavit a že pojedeme na představení do Poděbrad a budeme hrát v přírodě. Tenkrát jsem špatně viděla na dálku, zkouška nebyla, tak jsem se celý text musela naučit sama. Oznámili mi jenom, že vejdu na jeviště, řeknu svoji roli a odejdu vpravo. To že uvidím. Neuviděla jsem a odešla papírovými kamny. Lidé se smáli a kolegové svorně konstatovali, že takové trdlo tu dlouho neměli.

Potom jste si napravila reputaci?

Naopak, k večernímu představení už nedošlo vůbec. Odpoledne jsme se s kolegy procházeli městem a já si koupila skrojek melounu. Mlela jsem a mlela, abych všechny přesvědčila, že jsem ta veselá holka, kterou potřebují. Najednou jsem rychle sousto vyplivla a uviděla vosu, která mě štípla do jazyku. Povídala jsem sice dál, ale ztuha, protože mi za chvíli vylezl z pusy telecí jazyk. Pohled na mě nebyl hezkej, tak jsme utíkali k lékaři. Když jsme pádili kolonádou, kolegové, co tam pili léčebnou vodu, se při pohledu na mě všichni zakuckali. Lékař mi píchl injekci a představení bylo odvoláno. Jako důvod se uvedlo, že herečka snědla meloun včetně vosy. Ta herečka jsem byla já, ovšem tímto prohlášením mé angažmá skončilo.“

Marcel Achard: Idiotka, Divadlo komedie, premiéra: 1963, režie: Ota Ornest, 376 repríz.

Mladší diváci znají Jiřinu Bohdalovou hlavně z jeviště Divadla na Vinohradech, ovšem existují pamětníci, kteří vzpomínají na její Idiotku. 60. léta byla, jak se často říká, „pro divadlo požehnaná“ a zásluhu na tom měla i Městská divadla pražská (Divadlo ABC, Divadlo Komedie, Komorní divadlo), v nichž se sešla excelentní sestava hereckých a režisérských osobností. Ředitelem byl Ota Ornest, profesí navíc režisér, dramaturg a překladatel. Detektivní komedie Idiotka se hrála řadu sezón a dosáhla jen v Praze neuvěřitelných 376 repríz.  Pro zajímavost: autor ji v roce 1961 napsal pro Annii Girardotovou.

Jít do Městských bylo snem každého mladého herce. Skvělý repertoár, znamenití herci, nastartovala jsem dobře. Můj první divadelní ředitel byl Jan Werich, nabídl mi angažmá v Divadle ABC, když mě předtím viděl v Disku v absolventském představení Vančurovy Josefíny,“ vypráví herečka. „No a Josefína Lantenayová v Idiotce byla skutečně jednou z mých životních rolí. Hrála jsem ji tak dlouho, že jsem prošoupala boty až na bříška, takže mi divadlo muselo koupit nové. Když jsem potkávala lidi na ulici, ukazovali mi na prstech, kolikrát Idiotku viděli. Kdybych neodešla do Vinohradského divadla, snad bych tuhle komedii hrála dodnes, jak jsem ji měla ráda.“

Jiří Hubač: Dům na nebesích, Divadlo na Vinohradech, premiéra: 1980 režie: Václav Hudeček.

Dnes legendární inscenace vypráví příběh stárnoucí Kláry, prodavačky v nádražním bufetu, která se celý život stará o rodinu a řeší maléry a problémy všech. Má jediný sen o tom, že si koupí dům, v němž žije v podnájmu – svůj „dům na nebesích“. Autor Jiří Hubač psal Kláru přímo pro Jiřinu Bohdalovou. Byli celoživotní přátelé. „Seznámili jsme se tak, že jsme s mým tehdejším manželem Radkem Brzobohatým koupili chatu v Jizerkách a pár metrů od ní sídlili Hubačovi. Asi to tak mělo být: prst boží, osud. Jirka psal výborné adaptace pro Vinohradské divadlo: Král Krysa, Komu zvoní hrana… Obdivovala jsem ho, ale nic nedělala pro to, aby si všimnul také mě. Pak jsem ho začala přemlouvat a vznikl Dům na nebesích.“

Další vzácné přátelství ji pojilo s kolegyní Danou Medřickou. Jiřina Bohdalová vzpomíná: „Když jsem pak měla Kláru hrát, byla jsem trochu nejistá. To se stává i po mnoha letech u divadla. Šla jsem za Danou, která si text přečetla a vrátila mi ho se slovy: ,To je tvoje Kočičí hra. A potom se na mě zakoukala a dodala: Aspoň budeš připravená, stejně ji jednou budeš hrát.´ Pak se její slova vyplnila, režisér Jaroslav Dudek mi Eržiku nabídl, a já jí v duchu poděkovala.“

Brian Friel: Lásky paní Katty Divadlo na Jezerce, 2005 režie: Vladimír Strnisko a Bengt Ahlfors: Paní plukovníková, 2008 režie: Vladimír Strnisko

Když zcela nečekaně skončila v Divadle na Vinohradech hra Lásky paní Katty, s Jiřinou Bohdalovou v titulní roli, způsobilo to v divadelních kruzích poprask nebo přinejmenším údiv. Velkou radost však toto rozhodnutí přineslo Janu Hrušínskému, řediteli Divadla na Jezerce, který inscenaci ihned uvedl ve zkrácené  úpravě, se stejným režisérem, a samozřejmě s obrovským úspěchem. Diváckým magnetem se Jiřina Bohdalová stala také ve hře Paní plukovníková. A jak se herečka v současném divadelním domově cítí? „Zeptala jste se správně, jako doma. Mám kolem sebe ráda pohodu, tu mi tam na servírují pokaždé, a taky trošku úcty. Což je vlastně všechno, co člověk mého věku k životu potřebuje.“

Galerie

Autor

Jana Bednářová
Jana Bednářová

Jana Bednářová, publicistka. Spoluautorka knihy rozhovorů Vinohradské listování, knižního rozhovoru s Jiřím Krampolem Co se vejde do života, redakčně spolupracovala na vzpomínkových knihách Blanky Bohdanové Život jako v pavučince a Život jako takový. Léta publikuje rozhovory s herci v týdeníku Květy, spolupracuje rovněž s dalšími periodiky. Napsala několik scénářů k tv pořadu Úsměvy (Ladislav Chudík, Adolf Born, Ljuba Krbová, Ivan Vyskočil...)

Komentáře

Komentáře