
Zajatecký tábor Staré Hobzí
V malebném údolí řeky Dyje ve čtyřicátémpátém roce, krátce po osvobození, vznikl zajatecký tábor pro maďarské a německé vojáky. Tábor se nacházel po obou stranách silnice ze Slavonic do Starého Hobzí. Na pravé byli Němci a na levé Maďaři.
V době největšího soustředění zde prý bylo až 40 000 zajatců. Zajatci byli odváděni průběžně na vlaky do Slavonic a Jemnice, kde je Rusáci naložili a vraceli se tam, kde zažili světlejší chvilky svého vojenského života, to jest do Ruska. Jeden pamětník mi vyprávěl, že když odváděli poslední a rušili tábor, tak zajatci museli jít polema, aby nepřekáželi Rusům na komunikacích. Tráva, obilí a vše prý bylo tím množstvím lidstva vyšlapáno v jednu bahnitou cestu, širokou až 10 metrů.
Jako v jiných táborech i zde vypukla epidemie, a to prý tyfus. Z tohoto důvodu se prý ještě dlouho po odsunu zajatců do místa tábora nesmělo a chodili tam jen odvážní, kteří rabovali co se dalo. Soudím, že bylo co. Jako kluk si pamatuju, že po lese se ještě válely helmy, kanistry, bedny od nábojů atd. Sunky, a i bodáky, jsme nacházeli, ale už v dosti bídném stavu. Dodnes jsou po celém lese vidět zbytky po zemljankách, celkem ještě v zachovalém stavu. Jistě lepším než jsou v Rudolci, protože některé měly kamennou podezdívku a svůj tvar si tak uchovaly. Z dob lágrování moc pamětníků není. Tedy je, ale nikdo si do lágru netroufl z jednoho důvodu. Jako jinde, i z tohoto lágru se utíkalo a povídalo se, že pokud někdo chyběl při sčítání, klidně doplnili počet i civilistama z okolí a pak bylo opravdu složité se odtud dostat zpět na svobodu.
Jedno velmi zajímavé vyprávění jsem vyslechl o jednom hrobu v prostoru maďarské části lágru, prý někde u potoka. Zemřel jeden z vyšších maďarských důstojníků a protože byl mezi svými vojáky natolik oblíben, že nebyl odevzdán na svoz zemřelých, vykopali mu hrob a do toho mu naházeli vše co měli u sebe cenného (a určitě cennosti měli, dle mých skromných nálezů v prostoru lágru) a poté hrob zaházeli a zamaskovali, aby ho Rusáci nevykradli. Ti měli eminentní zájem zjistit, kde hrob s pokladem je a prý snad došlo i na bití a nátlak na vyzrazení místa. Nikdo prý neprozradil, ale kdo ví. Ten pán mi tvrdil, že to z nich Rusáci nedostali a vůči Maďarům si prý tolik nedovolili jako k Němcům. Tak by to tam teoreticky mohlo být dodnes. Při prověřování této informace jsem u potoka narazil na krásný smeťák, kde bylo kromě vícero odznaků, medailí i hodně skla. Sice rozbitého, ale byly tam i celé soupravy. Na konci článku jsou některé skleněné věci, vykopané z tohoto směťáku. Tak mám alespoň nějakou vzpomínku na to, když jsem hledal hrob maďarského důstojníka.
Jednu celkem morbidní historku mi vyprávěl pán ze Starého Hobzí, který měl s bratrem pole v blízkosti lágru. Na podzim prý zaorávali pšenici, kterou nikdo nestačil sklidit a sama vypadala. Uprostřed pole našli asi 15 mrtvých něměckých zajatců. Prý už byli v rozkladu. Zřejmě se prý pokusili o útěk a Rusové je tam popravili a nechali ležet. Střelba v lágru prý byla na denním pořádku. Na moji otázku, co jste s nima udělali, mi odpověděl s absolutním klidem: "No coby, brácha je zavoral". Tady na tom příkladu je vidět vztah Čechů vůči Němcům krátce po válce. Jejich život, ani důstojnost po smrti, neměli absolutně žádnou cenu. Na to místo jsem se vypravil s detektorem a už tam za ty roky nejsou vidět žádné kosti, nebo jsem si jich nevšiml, ale byla tam spousta knoflíků a jeden odznak za zranění. Takže ten jeden byl zraněn v boji a nakonec skončil rozorán na poli. Strašný a smutný konec.
Od jednoho starého pána, který tam prý dělal hajnýho, byl v RG, a tím pádem od Rusů respektován, takže mohl chodit i do lágru, jsem vyslechl třeba historku o tom, jak jeden z Němců zemřel na latrýně v sedě (latrýna = jáma a před ní kůl mezi stromama, na kterém se sedělo). Rusové prý ho shodili do té latrýny a příkázali ji ostatním zaházet a vykopat si novou. Taky mi to připadá hodně nedůstojné pohřbení, skončit ve sračkách.
Myslím, že už těchto historek bylo víc než dost, a už se k tomuto tématu nebudu více rozepisovat. Už sice nechodím do tohoto lágru hledat tak často jako dříve, ale když už tam někdy dojdu, tak se mi celkem většinou zadaří. To pro všechny, kteří by chtěli podráždit svoji štěstěnu a pokusit se něco najít v tomto prostoru po 2. světové válce.
Hodně hledačskýho štěstí.











Pokud je SANA ten,kdo ty zbytky masek a podkovy vykopal,tak by si měl ten bordel po sobě uklidit,když si ho neodnesl.
Kdo má potom poslouchat místní?
Jednoho dne nás tam,ale i jinam kvůli takovému jednání pár jedinců ani nepustí.
Zdravim Luděk B.

Pokud je SANA ten,kdo ty zbytky masek a podkovy vykopal,tak by si měl ten bordel po sobě uklidit,když si ho neodnesl.
Kdo má potom poslouchat místní?
Jednoho dne nás tam,ale i jinam kvůli takovému jednání pár jedinců ani nepustí.
Zdravim Luděk B.






Přidat příspěvek