(1859-1941)

Narodila se 4. ledna 1859 v Kostelci nad Orlicí, zemřela 12. září 1941 v Praze.

Dcera spisovatele a významného pedagoga Josefa Sokola, sestra novináře a spisovatele Karla Stanislava Sokola a Bohdany Sokolové, učitelky, spisovatelky a spolupracovnice otce a bratra. Podle Slovníku pseudonymů bylo její křestní jméno Vilemína.

Navštěvovala vyšší dívčí školu a učitelský ústav v Praze, učila v Novém Bydžově a

v Písku, kde se seznámila s profesorem a školním radou Danielem Seidlem, svým pozdějším manželem. Potom působila jako učitelka na Smíchově a na vzorné škole při c. k. ústavu učitelek v Praze.

Jako spisovatelka navazovala na J. V. Sládka a věnovala se tvorbě pro mladé čtenáře. Psala básně (Veselé hlásky), povídky (Pozdravy z lesů a polí, Okénka do srdečka, Rozehrané strunky, Větříkova píšťalka, Za slunce a mrazu, Doušek z naší studánky, Marta Drahúňová) a divadelní hry (Kouzelné kvítí, Pohádka o zlatém klíči a živé vodě).

Redigovala časopis Dívčí svět a přispívala do různých časopisů i deníků (Štěpnice, Jarý květ, Ženské listy). Většinou šlo o články s tematikou ženského hnutí, slovanské vzájemnosti a česko-slovenských vztahů.

Překládala díla ze slovanských jazyků, hlavně z polštiny a ruštiny, uvedla k nám i román E. Šoltésové-Maróthy Proti proudu. Díla V. Sokolové-Seidlové byla přeložena do chorvatštiny, ruštiny a polštiny, ale i do němčiny.

Angažovala se v ženském hnutí, v Písku založila ženský vzdělávací spolek Světlá.

Písemnou pozůstalost V. Sokolové-Seidlové získal literární archiv Národního muzea, odkud přešla do literárního archivu Památníku národního písemnictví. Hlavní část tvoří korespondence přijatá. Cenné jsou soubory korespondence M. Fabkovičové (119 ks), A. Heyduka (124 ks), E. Heydukové (122 ks), I. Hurbanové (51 kus), M. Kalašové (90 ks), P. Maternové (327 ks), M. Pogačićové (73 ks), B. Růžkové (117 ks), A. Řehákové (627 ks), E. Šoltésové-Maróthy (176 ks), B. Textorisové (60 ks), K. Vuršrové (171 kus), M. Wyslouchowé (68 ks). Ale i jednotlivé dopisy pisatelů slovanské národnosti jsou důležitým dokladem vztahů V. Sokolové-Seidlové k této oblasti (např.: R. Cumanović, K. Cvetišić, I., M. a S. Fabković, I. Filipović, S. Chowańcowa, N. Kobrinská, K. Kulikowska, M. a O. Milcová, S. Moraczewska, A. Mudrovčić, M. Nadlišek, M. a V. Pogačić, Š. Radič, J. Sedlaczkówna, Skenderbegević, V. Vidulovićeva, M. Vlahušić, W. Weryho aj.). Dochovaly se i jednotlivé dopisy slovenských autorů, J. Francisciho, S. Hurbana Vajanského, A. H. Krčméryho, M. Maliakové-Ormisové, M. a V. Markovičových, T. Vansové aj.

V korespondenci odeslané jsou cenné soubory korespondence A. Řehákové (688 ks) a E. Šoltésové-Maróthy (98 ks). Z korespondence rodinné a cizí zůstalo jen torzo, stejně tak i z rukopisů vlastních, tisků a výstřižků.

Písemná pozůstalost V. Sokolové-Seidlové je uložena v 11 archivních kartónech pod přírůstkovými čísly v rozmezí 33/40 - 81/60 a zahrnuje období 1876 – 1941.