Letošní dvanáctý soundtracking přinesl jednu zásadní změnu. Změnili jsme totiž místo konání našeho srazu. Poté co nám několik let jako útočiště sloužil kulturní dům Zahrada, jsme se přesunuli do centra města do budovy evangelické teologické fakulty poblíž Karlova náměstí.Poněkud stísněné prostory malého sálu v Zahradě nahradila přeci jen rozlehlejší přednášková místnost. Díky důstojnějším prostorám jsme se nemuseli stydět na sraz pozvat opět i zajímavé hosty. Zatímco tedy minulé dva srazy jsme se museli bez hostů obejít a program byl hodně volný, nyní se objevily hned dvě velmi zajímavé osobnosti – Ondřej Soukup a Miloš Bok.
 

Autogramiáda.	Zkapa zajištuje příští SCDC release.	Vysmátí Rocketeer a Advokát u Rocketeerova bazaru.

Bylo zajímavé poslouchat dva velmi rozdílné přístupy nejen k hudbě ale i k životu obecně. Ondřej Soukup byl pozván na jedenáctou hodinu dopolední a my jsme tudíž měli jen něco kolem hodiny rozebrat nové přírůstky do edice Soundtracking Clubu, které tentokrát s velkou pečlivostí dodali pepak a E-Wan. Jak pepakův 4CD komplet výběru herní hudby, tak E-Wanova pocta Bernardu Herrmannovi na 2CD byly velmi povedené na pohled a v mnoha kupujících vyvolávaly při pohledu na track listing zcela zaplněných disků pocit intenzivní natěšenosti také na poslech těchto kompilací. 

Pepakův Herní SCDC nášup...	I Hana'an podlehla nákupním orgiím.	E-Wanův SCDC Hermann.

ZIAsystems, Wolodja, IPRO na obhlídce pověstného dealerova kufříku.	Dealerovo právo první zpovědi.	Host č. 2 Miloš Bok není žádná dvojka.

Po druhé hodině došlo ke střídání hostů. Přišel Miloš Bok, autor spíše duchovních děl, který teprve před nedávnem dokončil svou první filmovou hudbu k filmu Jiřího Stracha Anděl Páně. Podobně jako Ondřej Soukup byl i Miloš Bok velmi otevřený. Již od prvních slov ale bylo znát, že je před námi člověk zcela jiného ražení, což nám nezapomněl na konci zdůraznit. Zatímco Ondřej Soukup se bez problémů pohybuje i v jiných oborech než je symfonická hudba a na poznámku „kromě filmové hudby děláte i komerci“ opáčí „filmová hudba je přece taky komerce“, Miloš Bok mluví naopak o tom, že se „komercí nechce nechat převálcovat“. Člověk, který žije na venkovské faře, má pět dětí, nedívá se na televizi a v podstatě se dobrovolně uzavřel před světem, neskrýval svůj silně kritický postoj k současné produkci české filmové hudby i současným českým filmům obecně. Pro mnohé bylo možná překvapující slyšet, jaká nevraživost panuje v oblasti vážné hudby, kde není rozhodující úspěch u posluchačů, ale známosti, které vám přinesou státní dotace. Bokův pohled na hudbu byl chvílemi poněkud svérázný: syntezátory znamenají úpadek v hudbě, když si skladatel nedělá sám i orchestrace, neměl by být pod dílem podepsán atd. 
 

Klavírní recitál Miloše Boka.	Dosud nejkontroverznější host Miloš Bok.	Morituri te salutant!

Slova chvály měl jen pro Pána prstenů Howarda Shorea, který pro něj znamenal návrat k wagnerovskému pojetí skládání. Většina dalších skladatelů ovšem skládá příliš kýčovitě, jednoduše, nezajímavě, nudně. Svou představu o tom, jak má vypadat kvalitní filmová hudba nám pak ukázal v rozsáhlých ukázkách ze svého nedávno dokončeného soundtracku k filmu Anděl Páně (viz video - *.avi, 2:59, 54 MB). Rozhodně jde svou monumentalitou o nebývalý počin v českých podmínkách. S panem skladatelem jsme se rozloučili až kolem šesté hodiny večerní. Program byl tedy naplněný prakticky od začátku až do konce. Myslím, a podle prvních ohlasů nejsem sám, že dvanáctý soundtracking byl jeden z nejpovedenějších.

Takže již nyní se můžeme těšit na setkání na jaře 2006, kdy možná přijde i Jaroslav Uhlíř nebo Petr Hapka. 

ANTHONY