Obce
Obec Jedlová
Obec Jedlová vznikla ze tří místních částí, které navzájem splynuly. Jméno obec dostala podle ztepilých jedlí, které obec obklopovaly. Rozkládá se v délce 6 km podél Zlatého potoka, jihovýchodně od Poličky s nadmořskou výškou 599 m n.m..
Obec byla založena za vlády krále Přemysla Otakara II.(1253-1278) jako pohraniční ves na českomoravském pomezí. V současné době má obec 1024 trvale žijících obyvatel, 274 trvale obydlených domů,75 rekreačních chalup a 13 chat.
Mezi kulturní památky je zařazen farní kostel Navštívení Panny Marie jako raně gotická stavba z konce 13.století se zvonicí a přilehlým hřbitovem.
Se jménem obce je spojena historie minerálních lázní Balda či Zlatá studně, ležících v katastrálním území Jedlová, v nadmořské výšce 654 m n.m. Lázeňské objekty dnes již neexistují. Dochovala se jen kaplička, myslivna a studně s pramenem vody. V blízkosti obce se nachází mnoho rybníků. Okolí Jedlové láká k procházkám, pohybu na čerstvém vzduchu v zachovalé přírodě.
Obec Nedvězí
Obec se nachází ve svahovitém údolí na okraji severovýchodní části Českomoravské vrchoviny, přibližně 10 kilometrů severně od města Poličky. Katastr, tvořený dvěma místními částmi Nedvězí a Nedvězíčko se rozprostírá po obou březích Trhonického potoka. První zmínky o vesnici Nedvězí jsou uvedeny ve znění listu krále Vladislava II. Jagelonského z 25. února roku 1474, kde král potvrzuje purkmistru a konšelům města Poličky všechna práva a privilegia již dříve městu udělená králem Václavem IV., a to včetně držení vesnic městu podléhajících. Vyjmenována je i ves Nedvězí – viz Privilegia královských měst venkovských v království českém z let 1420 – 1526, čís. 356 a 651. Ověřený přepis z roku 1508 je uložen v archivu města Poličky.
Obec Pomezí
Historie obce Pomezí se začala psát před staletími a její vznik je zřejmě těstě spjat se založením města Poličky. Lokátor a zakladatel Poličky Konrád z Leevendorfu zřejmě dle dochovaných historických materiálů nezakládal jen Poličku ale i okolní obce. Obec Pomezí/v době vzniku Leevendorf/ dostala svůj název po svém lokátorovi. Zde obdržel rychtu se šenkem. První písemné zmínky o obci pocházejí ze 13. století. Podruhé se o obci dovídáme v souvislosti se vznikem litomyšlské diecézi, kde je jmenován kostel v Laubendorfu, to se psal rok 1349. Zřejmě k také k tomuto datu patří vybudování kostela v gotickém slohu. Historie kostela sv. Jiří dlouhá a zajímavá. Svoji současnou podobu kostel získal v roce 1727. Během svého vývoje obec obec náležela k svojanovskému a bysterskému panství. V roce 1578 bylo v obci vybudováno sídlo, které nechal postavit bratr Jana Bezdružického Zdislav Abdon. Tady již nalezneme nový název obce Limberk. V roce 1712 nalezneme první zmínky o vzniku školy, která ještě neměla svoji budovu. Teprve v letech 1874-1875 byla vybudována budova školy. Vyučování bylo německé. První česká menšinová škola byla otevřena až v roce 1921 v provizorních prostorách. Nové budovy se česká nenšinová škola dočkala v roce 1938. Obec Pomezí má typickou zástavbu lánové lesní vsi. Usedlosti jsou postaveny podél hlavní komunikace a Bílého potoka. Průměrná nadmořská výška je 560 metrů - nejvyšší bod 692 m – Findejsův vrch, nejnižší Pomezský rybník – 559 m. Nachází se v jihozápadním cípu žitavského okresu a východním cípem navazuje na Poličku. Obec má na délku necelých 6 km. Z hydrologického hlediska je významný Bílý potok, který pramení ve výšce 655 m nad mořem a teče přes Poličku k jihozápadu, kde se vlévá do Svratky a patří k úmoří Černého moře. Klimatické podmínky řadí obec do mírně teplé oblasti č. 3 republikové klasifikace.
Jedlovské rybníky
Výstavba rybníků v územích obcí Jedlová a Stašov byla zahájena v roce 1997 a to akcí Revitalizace Baldovského potoka, kdy došlo ke zřízení nových rybníků s názvy Baldovský, Kmotříček a Polníček a rozšíření rybníka Polní včetně navazujících opatření spočívajících ve vytvoření několika tůní pro obojživelníky, úpravou vinutí vlastního Baldovskiého potoka, či výsadbou vhodné doprovodné zeleně.
Byl to první počin v oblasti akce k zahájení rozsáhlé konstrukce několika rybničních soustav, které jsou v současnosti plně funkční a dotváří citlivým způsobem okolí obce. Postupně následovala z významnějších rybníků výstavba Lesního, Lučního a Pachovského. Na Dolní Jedlové rybníků Skalního a Jordánka.
Zajímavostí je, že společně AOPK byl v oblasti podpořen záchranný program odchovu raka říčního a to vytvořením rybničních biotopů v podobě vodních ploch s názvy Ráček I, Ráček II, Kamenáč a u Stašova rybník Březový. Zde úspěšně uskutečňujeme reprodukci a odchov raka říčního a za uplynulé roky bylo z těchto lokalit distribuováno desítky tisíc násady raků do vhodných volných vod v rámci celé ČR. Vedle tohoto zajímavého živočicha jsou v menších rybnících chovány chráněné druhy ryb, jako je mník, jelen jesen, lipan, ostroretka či jelec tloušť, bolen a další a tak přispíváme ke zvýšení druhové pestrosti rybích společenstev ve volných vodách, kam tyto druhy ve stádiu násad putují.
Jedním z pozdějších větších rybníků je Dubovec, který je položený nejblíže obci, má katastrální výměru 7 ha a plní rovněž dočišťovací funkci na Zlatém potoce, částečně protipovodňovou ochranu níže ležícího území a je rovněž zajímavý pro rozsáhlé rákosiny i ornitologicky.
V současné době je v území Jedlové a Stašova celkem 39 rybníků (včetně 4 původních) ve vlastnictví Rybářství Litomyšl o celkové katastrální vodní ploše více jak 70 ha. Největším rybníkem je Polní o výměře 8 ha, následuje Dubovec se 7,78 ha, Luční 6,5 ha a Kmotr 4,4 ha. Tyto vodní plochy plní zejména rybochovné funkce ale významně se podílí na retenci vody v území, zvláště nyní, kdy nás trápí několik let deficit vody v krajině. Jejich existencí se výrazně zvýšila biodiverzita území, ale v letním období i rekreační využití, které není zanedbatelné. Rybníky se začlenily přirozeně do okolí obce a málokdo z návštěvníků by neuvěřil, že ještě před několika lety zde tyto vodní plochy vůbec neexistovaly.
Mimo praktické efekty krajina v okolí obce Jedlová výstavbou rybniční soustavy mimořádně získala na atraktivnosti, což dokládají letecké snímky, kde rybníky jako modrá oka efektně dokreslují členitou a pestrou krajinu Vysočiny.
Obce
Obec Jedlová vznikla ze tří místních částí, které navzájem splynuly. Jméno obec dostala podle ztepilých jedlí, které obec obklopovaly. Rozkládá se v délce 6 km podél Zlatého potoka, jihovýchodně od Poličky s nadmořskou výškou 599 m n.m..
Obec byla založena za vlády krále Přemysla Otakara II.(1253-1278) jako pohraniční ves na českomoravském pomezí. V současné době má obec 1024 trvale žijících obyvatel, 274 trvale obydlených domů,75 rekreačních chalup a 13 chat.
Mezi kulturní památky je zařazen farní kostel Navštívení Panny Marie jako raně gotická stavba z konce 13.století se zvonicí a přilehlým hřbitovem.
Se jménem obce je spojena historie minerálních lázní Balda či Zlatá studně, ležících v katastrálním území Jedlová, v nadmořské výšce 654 m n.m. Lázeňské objekty dnes již neexistují. Dochovala se jen kaplička, myslivna a studně s pramenem vody. V blízkosti obce se nachází mnoho rybníků. Okolí Jedlové láká k procházkám, pohybu na čerstvém vzduchu v zachovalé přírodě.
Obec se nachází ve svahovitém údolí na okraji severovýchodní části Českomoravské vrchoviny, přibližně 10 kilometrů severně od města Poličky. Katastr, tvořený dvěma místními částmi Nedvězí a Nedvězíčko se rozprostírá po obou březích Trhonického potoka. První zmínky o vesnici Nedvězí jsou uvedeny ve znění listu krále Vladislava II. Jagelonského z 25. února roku 1474, kde král potvrzuje purkmistru a konšelům města Poličky všechna práva a privilegia již dříve městu udělená králem Václavem IV., a to včetně držení vesnic městu podléhajících. Vyjmenována je i ves Nedvězí – viz Privilegia královských měst venkovských v království českém z let 1420 – 1526, čís. 356 a 651. Ověřený přepis z roku 1508 je uložen v archivu města Poličky.
Historie obce Pomezí se začala psát před staletími a její vznik je zřejmě těstě spjat se založením města Poličky. Lokátor a zakladatel Poličky Konrád z Leevendorfu zřejmě dle dochovaných historických materiálů nezakládal jen Poličku ale i okolní obce. Obec Pomezí/v době vzniku Leevendorf/ dostala svůj název po svém lokátorovi. Zde obdržel rychtu se šenkem. První písemné zmínky o obci pocházejí ze 13. století. Podruhé se o obci dovídáme v souvislosti se vznikem litomyšlské diecézi, kde je jmenován kostel v Laubendorfu, to se psal rok 1349. Zřejmě k také k tomuto datu patří vybudování kostela v gotickém slohu. Historie kostela sv. Jiří dlouhá a zajímavá. Svoji současnou podobu kostel získal v roce 1727. Během svého vývoje obec obec náležela k svojanovskému a bysterskému panství. V roce 1578 bylo v obci vybudováno sídlo, které nechal postavit bratr Jana Bezdružického Zdislav Abdon. Tady již nalezneme nový název obce Limberk. V roce 1712 nalezneme první zmínky o vzniku školy, která ještě neměla svoji budovu. Teprve v letech 1874-1875 byla vybudována budova školy. Vyučování bylo německé. První česká menšinová škola byla otevřena až v roce 1921 v provizorních prostorách. Nové budovy se česká nenšinová škola dočkala v roce 1938. Obec Pomezí má typickou zástavbu lánové lesní vsi. Usedlosti jsou postaveny podél hlavní komunikace a Bílého potoka. Průměrná nadmořská výška je 560 metrů - nejvyšší bod 692 m – Findejsův vrch, nejnižší Pomezský rybník – 559 m. Nachází se v jihozápadním cípu žitavského okresu a východním cípem navazuje na Poličku. Obec má na délku necelých 6 km. Z hydrologického hlediska je významný Bílý potok, který pramení ve výšce 655 m nad mořem a teče přes Poličku k jihozápadu, kde se vlévá do Svratky a patří k úmoří Černého moře. Klimatické podmínky řadí obec do mírně teplé oblasti č. 3 republikové klasifikace.
Výstavba rybníků v územích obcí Jedlová a Stašov byla zahájena v roce 1997 a to akcí Revitalizace Baldovského potoka, kdy došlo ke zřízení nových rybníků s názvy Baldovský, Kmotříček a Polníček a rozšíření rybníka Polní včetně navazujících opatření spočívajících ve vytvoření několika tůní pro obojživelníky, úpravou vinutí vlastního Baldovskiého potoka, či výsadbou vhodné doprovodné zeleně.
Byl to první počin v oblasti akce k zahájení rozsáhlé konstrukce několika rybničních soustav, které jsou v současnosti plně funkční a dotváří citlivým způsobem okolí obce. Postupně následovala z významnějších rybníků výstavba Lesního, Lučního a Pachovského. Na Dolní Jedlové rybníků Skalního a Jordánka.
Zajímavostí je, že společně AOPK byl v oblasti podpořen záchranný program odchovu raka říčního a to vytvořením rybničních biotopů v podobě vodních ploch s názvy Ráček I, Ráček II, Kamenáč a u Stašova rybník Březový. Zde úspěšně uskutečňujeme reprodukci a odchov raka říčního a za uplynulé roky bylo z těchto lokalit distribuováno desítky tisíc násady raků do vhodných volných vod v rámci celé ČR. Vedle tohoto zajímavého živočicha jsou v menších rybnících chovány chráněné druhy ryb, jako je mník, jelen jesen, lipan, ostroretka či jelec tloušť, bolen a další a tak přispíváme ke zvýšení druhové pestrosti rybích společenstev ve volných vodách, kam tyto druhy ve stádiu násad putují.
Jedním z pozdějších větších rybníků je Dubovec, který je položený nejblíže obci, má katastrální výměru 7 ha a plní rovněž dočišťovací funkci na Zlatém potoce, částečně protipovodňovou ochranu níže ležícího území a je rovněž zajímavý pro rozsáhlé rákosiny i ornitologicky.
V současné době je v území Jedlové a Stašova celkem 39 rybníků (včetně 4 původních) ve vlastnictví Rybářství Litomyšl o celkové katastrální vodní ploše více jak 70 ha. Největším rybníkem je Polní o výměře 8 ha, následuje Dubovec se 7,78 ha, Luční 6,5 ha a Kmotr 4,4 ha. Tyto vodní plochy plní zejména rybochovné funkce ale významně se podílí na retenci vody v území, zvláště nyní, kdy nás trápí několik let deficit vody v krajině. Jejich existencí se výrazně zvýšila biodiverzita území, ale v letním období i rekreační využití, které není zanedbatelné. Rybníky se začlenily přirozeně do okolí obce a málokdo z návštěvníků by neuvěřil, že ještě před několika lety zde tyto vodní plochy vůbec neexistovaly.
Mimo praktické efekty krajina v okolí obce Jedlová výstavbou rybniční soustavy mimořádně získala na atraktivnosti, což dokládají letecké snímky, kde rybníky jako modrá oka efektně dokreslují členitou a pestrou krajinu Vysočiny.