Rádi bychom čtenářům Brdské stopy v následujících odstavcích a řádcích přiblížili jakýsi průřez zaznamenané historie měření sněhu na Brdech. Tímto tak přinášíme náš druhý článek, který volně navazuje na Charakteristiku brdských lyžařských tras a rozšiřuje tím pomyslnou „ knihovničku “ Horské služby Brdy. Ačkoliv jsou celé Brdy ve srážkovém stínu našich příhraničních hor, zejména Šumavy, není to v zimních měsících se sněhem na brdských hřebenech úplně špatné. A to dozajista i díky příznivé nadmořské výšce, která je v nejvyšších místech nad úrovní 800 m n. m. V úvodu se však stručně podíváme na počátky zaznamenávání počasí v Čechách. Z těchto několika let Romanových záznamů navíc vycházejí následující průměry :Počátek zaznamenávání počasí v Čechách Počátky zaznamenávání počasí v Čechách datujeme přibližně do přelomu 17. a 18. století. V prvopočátcích se rozhodně nejednalo o systematické přístrojové měření a zaznamenávání hodnot, ale spíše o soukromá měření, která mnohdy nebyla publikována. Záznamy o těchto datech najdeme tedy v soukromé korespondenci, v kalendářích nebo farních kronikách. Pravidelná meteorologická měření na pražské klementinské hvězdárně byla zahájena v roce 1752. Přesto jsou však do roku 1774 data z této instituce značně neúplná. Dochovány jsou záznamy o nejvyšších a nejnižších teplotách a tlaku vzduchu z jednotlivých měsíců roku 1752, měsíční extrémy a průměry barometrického tlaku z let 1752, 1769 – 1763, součty ranní a odpolední teploty a průměrné měsíční teploty v období 1771 – 1793 a rovněž průměrné měsíční teploty pro vybrané měsíce v období 1769 – 1774. Za počátek klementinské řady se považuje rok 1775. Přesto jsou až do roku 1783 v řadě mezery buď celých jednotlivých dní nebo pozorovacích termínů, ale od 1. ledna 1784 je řada z hlediska moderních kritérií souvislá a bez mezer. Už v roce 1752 byly rovněž měřeny atmosférické srážky, tedy déšť a pro nás tak zajímavý sníh. Pravidelná a spolehlivá srážková měření začínají v Čechách až od 1. května 1804. Měření teploty a tlaku vzduchu probíhala zpočátku dvakrát denně: ráno (při východu slunce, v létě dvě hodiny po východu) a odpoledne kolem 15. hodiny. Od roku 1800 až do konce roku 1839 byla prováděna pozorování a měření každé dvě hodiny, počínaje od východu slunce až do 22 hodin. Základní pozorovací termíny byly v tzv. "mannheimské hodiny" (7, 14 a 21 hodin), které se udržely dodnes. Po roce 1840 se pozorovalo každou hodinu 10–20x denně, později však v 19. století s poklesem významu Klementina jako astronomické observatoře došlo i k omezení meteorologických pozorování. Na konci 19. století se pozorovalo jen 3× denně v mezinárodních termínech v 7, 14 a 21 hodin. Úpadek observatoře v Klementinu vyvrcholil na počátku 20. století. I přes veškeré nesnáze se ovšem podařilo udržet chod meteorologických pozorování. Ve 30. letech 20. století počali meteorologové na celém světě věnovat zvýšenou pozornost kolísání klimatu, a tak vzrostl i zájem o dlouhodobá historická měření jako např. klementinská. Meteorologická pozorování pokračují v Klementinu dodnes, již více než 250 let. Ačkoliv klementinská měření byla a jsou ovlivněna a zkreslena řadou faktorů (např. kvůli umístění měřících přístrojů v areálu Klementina nebo kvůli jeho poloze v samém středu města), představují pro moderní vědu značně ojedinělý a nesmírně cenný zdroj informací o stavu počasí a podnebí v novodobé historii. Nejstarší lidové záznamy měření sněhu na Brdech Při vyhledávání nejstarších měření sněhu na Brdech musíme logicky sáhnout po starých kronikách obcí, poutních míst, kostelů, far apod. Určitě není v našich možnostech v relativně krátké době projít všechny tyto zdroje na území celého pohoří Brdy. Proto se zaměříme především na místa, která se nacházejí v Brdech středních, a to i z toho důvodu, že tyto polohy jsou odnepaměti pro lyžování nejvhodnější. Nejzajímavější jsou pro nás kroniky zaniklých obcí v okolí Padrťských rybníků, tedy Kolvína, Padrtě a Záběhlých. V těchto letopisech najdeme řadu zmínek. Opomenout také nesmíme historii rozsáhlé lesní louky v blízkosti vrcholu Toku, totiž výběžku Hořovické Baštiny. Z deníku příbramského učitele Ladislava Malého : Příbramský učitel a rovněž také zakladatel příbramského muzea Ladislav Malý byl proslulý jako významný propagátor turistiky v Brdech. Ve svém deníku píše o nejvýše osídleném místě ve středních Brdech, tedy hájovně Carvánce, která se svojí nadmořskou výškou 850 m n. m., jak sám uvádí, působila zimních měsících lidem dosti krušný život. V jeho zápisku z 8. prosince 1893 najdeme: „V okolí Příbrami není dosud sníh, ale v okolí Carvánky se brodíme v závějích vysokých po kolena.“ Dále se v deníku píše: „ Všude dole byla sychravá mlha, ale tady (na Carvánce) nad mraky oslnivě svítilo slunce z modrého nebe.“ (Zdroj: J. Čáka, Střední Brdy) „Hájovna je uprostřed rozsáhlých lesů,“ čteme dále v deníku, „a obyvatelé její jsou tu v zimě takřka zakleti. Již v říjnu musí být hajný zásoben potravinami až do května. Hajná, nynější i předešlá, zcela případně říká, že jsou tu „na Sibiři". Před rokem kupříkladu, šli jsme s kolegou Dvořáčkem na Tok v květnu a nalezli jsme borůvky zralé, z loňského roku konzervované přirozeně v sněhu a ledu.“ (Zdroj: J. Čáka, Střední Brdy)  Kresba J.Čáky : „ původní Carvánka, z jedné strany roubená a z druhé strany kamenná skromná chalupa." (Zdroj: J.Čáka, Střední Brdy) Na nelehký, možná až krušný život na Carvánce, také vzpomíná její poslední obyvatelka Růžena Bučková. Rodina Bučkových odešla z tohoto nejvýše obydleného místa v létě roku 1931. Pro nás jsou zajímavá její vyprávění ze zimních cest za nákupy do Obecnice: „V zimě jsem tu cestu dělala na lyžích. To bývalo tenkrát sněhu, že ani složené metry dřeva nebyly vidět. Zrovna na tohle si vzpomínám proto, že mi jednou uvázla lyže ve spince, co ten metr dřeva nahoře svírá. Venkovní dveře hájovny někdy tak zapadly a zavály, že jsme se jen pracně dostávali ven. Tenkrát přijíždívali na Carvánku lyžaři, hlavně z Příbrami. Nejčastějšími hosty byla skupinka lékařů a sester z tamní nemocnice. A tak jsem vždy, kdy se čekala pěkná neděle, upekla velkou třenou bábovku a navařila čaj, a ono jim to moc přišlo k chuti. Tam nahoře svítilo vždycky slunce silněji než jinde v kraji, tak si lyžaři vylezli po žebříku na střechu kůlny, svlékli si košile a opalovali se tam. “ (Zdroj: J. Čáka, Střední Brdy)  Kresba J.Čáky : „ Po I.světové válce byla přistavěna k původní hájovně nová budova. Vedle bytu hajného byl zde i byt pro hosty se zvláštním vchodem. V roce 1931 byla hájovna rozebrána a odvezena do Strašic." (Zdroj: J.Čáka, Střední Brdy)   Z kroniky obce Padrť
: Roku 1936 se v kronice píše o lidových zvycích obyvatel Padrtě. Vzpomíná pan Václav Herbolt: „Zimy začínaly v polovině listopadu a většinou trvaly až do začátku března, kdy se rychle oteplovalo. Počasí bylo podle dnešní doby stálejší. V dlouhých zimách nebyla vzácností 80-ti centimetrová vrstva sněhu, závěje až jeden a půl metru vysoké, mrazy -20 °C a více. Život na vesnici jakoby ustal, lesní dělníci se těžko dostávali do práce. Udržovala se hlavně sjízdnost silnic, aby obec nebyla odříznuta od "světa" a zásobování. V této době nastávalo draní peří.“ Další zmínka o zimním počasí z kroniky je až z roku 1943. Tehdy byla zima mírná, první sníh padnul 13. listopadu, ale celou zimu se dobře jezdilo na kole, teprve k jaru nastaly vánice a 22. března se prohazovalo, léto bylo krásné, suché.  „ Lokalita bývalého Preisova mlýna na Padrti." : foto J.Vlček Zimy na Záběhlých : Nový rok 1929 přinesl nečekaně tuhou zimu, jaká se vyskytla ojediněle a v celém století jí není pamětníka. Sněhové vánice doprovázely silné mrazy, které vyvrcholily v únoru a dosahovaly -30 až - 40 °C. V této zimě, která byla velmi krutá a která způsobila mnoho škod na porostech a lesní zvěři, se mezi lidem rozšířilo hojně nemocí. (…) Na škole byly vyhlášeny mimořádné školní prázdniny a to do 1. března 1929. V kronice obce Záběhlé nalezneme vzpomínky z dětství jednoho z pamětníků (blíže neurčeno, ale časově popis spadá nejpravděpodobněji do meziválečné doby): „Lyžovat jsme chodili na vrch "Palcíř" a někdy na "Vršek" nad "Hlinišťama", kde vedla lesem "šlajsna" (lesní průsek), rozdělující jednotlivá oddělení porostů a byla vždy přímá, i několik kilometrů dlouhá.“ Pozn. Vršek nad „Hlinišťama“ se nachází na úbočí Kočky nad rybníčkem na Zadní Záběhlé Zimy na Kolvíně : Nejpodrobnější záznam o zimním počasí najdeme v kronice obce Kolvín, a to z roku 1929, kde se píše: „Není pamětníka tak tuhých mrazů, jaké byly tuto zimu. Začaly již na Štědrý den, ale byly téměř do konce ledna ještě snesitelné, ač u nás bývají mrazy dosti veliké, byly tyto citelné. Po celý leden ukazoval teploměr -14 až -18 °C. Koncem ledna mrazy neobyčejně zesílily a v únoru vůbec neklesly pod -20 °C. Největší mrazy u nás byly kolem 12. až 15. února, -36 °C! Již v lednu počaly veliké vánice a napadly ohromné spousty sněhu. Ve dnech 22. až 27. února se nepřetržitě sypal sníh, jehož napadlo na 150 cm, a kde byly naváty závěje, bylo ho na 2 m. Denně musila býti prohazována cesta, aby se dítky dostaly do školy, a to se vždy dětem ze severní části „Pod Palcířem“ ani nepodařilo. Cestování do naší obce i z ní bylo úplně přerušeno. Nebylo vody. Velké škody způsobily mrazy v polích i lesích. Ptactvo, zvěř a srnčí hladem hynula. Stav zvěře poklesl na 60 %. Zajíci přibíhali až do stavení, odkud se nedali odehnati ani zuřivým štěkotem psů. Následky mrazů byly nedozírné. Jenom ve školní zahradě bylo zničeno na 50 stromků ovocných a 10 stromů úplně zmrzlo. Dlouho se na tuto zimu bude vzpomínat!“ Zima letošního roku, 1930, byla dosti citelná, jak tu obyčejně bývá. V noci ze 3. na 4. ledna byla náhlá obleva, všechen sníh roztál a byla hojnost vody. Na počátku března napadla ještě spousta sněhu, místy až naváto na 100 cm, jež poleželo do 24. března. V noci bývaly silné mrazy, průměrně -5 až -6 °C. V roce 1933 se v kronice dočteme o lyžařích, kteří se po Kolvíně pohybovali. Ukázalo se jich totiž „slušné množství“. Tímto naši exkurzi po pravděpodobně nejstarších záznamech povětrnostních podmínek na Brdech musíme ukončit. Ne snad, že bychom chtěli, ale jak je obecně známo, osud brdských obcí se po druhé světové válce definitivně naplnil. Ty tak byly doslova smazány z povrchu zemského. V našem pátrání po dalších nejstarších zmínkách o lyžování ve středních Brdech jsme zatím nebyli moc úspěšní. Jeden střípek ale přeci jen máme. Je to stará fotografie turistů z Hořovic ze 13. ledna roku 1935. Ti se na svých lyžích, kterým se tehdy říkalo ski, pohybovali na hřebeni mezi vrcholy Černé skály, Brdy a Slonovce. Ve starých regionálních turistických průvodcích se dá vyhledat i zmínka o vhodnosti Brd pro lyžování. Doslova se praví: „Celková nadmořská výška a klimatické podmínky způsobují, že sněhová pokrývka je většinou trvalá a dosti vysoká. Proto lze i z níže položených míst podnikat v zimě lyžařské túry do brdského jádra oblasti, která je spolehlivým lyžařským terénem. Nejvyhledávanějším cílem je Třemšín (z Rožmitálu p. Tř., Nepomuku, Blovic apod.) a některé vrcholky Hřebenů (Stožec, Písky atd.). Také pro cvičné lyžování je tu mnoho vhodných míst - zejména na Rožmitálsku, Příbramsku, u Nového Knína, u Kamýka n. Vlt. atd. (zvlněné hřebeny a louky)." Určitě jste si také všimli, že v textu jsou úplně vynechány Brdy střední. Pravděpodobně záměrně. V roce 1958, kdy byl tento příbramský průvodce vydán, už vládla na Brdech totalita a s ní zároveň i přísné střežení tamního vojenského prostoru.  „ Hořovičtí turisté na hřebeni Slonovce u vojenské pozorovací věže 13.1.1935." foto poskytl p.Petr Ježek z Vojenského historického sdružení Brdy Měření sněhu porevoluční Sněhoměřič Martin Douša (roky 1988 až 2010) : Výběr nejzajímavějších dat z Martinových záznamů :
Jarní lyžování - nejzazší termín byl 9. 4. 2003 na hřebeni Prahy na 12-ti cm sněhu. Výňatek ze zimních záznamů Romana Poustky (roky 1993 až 2007) :
Sněhové zpravodajství „neoficiální“ Horské služby Brdy : Vznik Horské služby Brdy (dále jen HSB) je do kronik zaknihován v roce 1998. U zrodu této organizace stojí především rodina Fialů z Hluboše. Samotný sníh je v rámci HSB evidován od zimy na přelomu let 2004 a 2005, a to především díky sněhoměřiči Martinovi Doušovi, zakladateli tohoto odvětví u HSB. Na webových stránkách se tak objevují informace o výšce sněhové vrstvy v nejvyšších polohách brdského pohoří. Jak tomu bývá, časem se počet pravidelných sněhoměřičů zvýšil, a tím také vzrostla četnost sněhových informací na webu HSB. V dnešní době přispívají do sněhového zpravodajství pravidelně tři měřiči, navíc se velmi výrazně zapojuje redakce brdského webového portálu Brdy.org. V posledních letech také sledujeme sjízdnost nejpopulárnějších brdských běžkařských tras. Od letošní zimy (2011/2012) byl navíc spuštěn nový sněhový portál Brdská stopa, který se snaží přinášet komplexní sněhové informace z celých Brd. Za ta léta se nám podařilo nasbírat relativně velké množství dat. Některá zajímavá čísla naleznete v tomto článku. Zajímavá měření z archivu HSB :
Pro Brdskou stopu : Jiří Vlček
|
Brdská stopa na facebooku |
|