, asi 4. – 5. stol., staroindický básník a dramatik; o jeho životě se traduje mnoho legend. Autor lyrických sbírek (Šest ročních období, Méghadút čili Oblak poslem lásky) a epických skladeb, jejichž náměty čerpal z mytologie, líčení zázraků a nadpřirozených sil. Největšího uznání dosáhl dramatickou tvorbou (Abhidžňánašakuntala, česky upravil F. Hrubín pod názvem Ztracený prsten, dále milostná veselohra Malávika a Agnimitra nebo hra na námět starých bájí Vikramórvašíja – Vikrama a Urvaší o lásce smrtelníka a víly). Kálidásova dramata vynikají formální dokonalostí a žánrovou pestrostí.
Kálidás (Kálidása), slavný básník indický. O jeho žití nezachovalo se hrubě zpráv mimo tradici, že byl jedním z »9 drahokamů« dvora kr. Vikramáditjova v Udždžajiní (dnes Ujjain); podle toho i jiných indicií žil v VI. stol. po Kr. Básní zachovalo se po něm několik. Nejslavnější jsou jeho 3 dramata, Malaviká a Agnimitras (překl. Zubatého v »Sbor. Akademie«), Śakuntalá (př. Vyhnisův v »Světové poesiį) a Urvśíí (př. téhož v rp.). Mimo to pochází od něho báseň »o narození Kumáræ, syna Śivova (Kumárasambhava), vypsání dějin »královského rodu Slunce« (Raghuvanśa), básnické vylíčení počasí ročních (Rtusanhára) a j. Po dramatech nejvyšší ceny je báseň »Oblak poslem« (Méghadúta): duch, pro přestupek jakýsi vypovězený od dvora Kubérova (boha bohatství), posílá oblak se vzkazy ke své mladé ženě. Význam Kálidásův leží ve vřelosti citu a spojené s ní lahodě slova, zdržující se m. j. přílišného bombastu a hledanosti slohové, které jiné básníky pozdější literatury indické často činí nezáživnými; za to nedostává se jeho dramatům i výpravným básním pravého dějového ruchu a života. Ztý.