Brzy po skončení první světové války nastalo několikaleté období prosperity českého sklářství a zejména jabloneckého zboží. Především v USA byla velká poptávka po všech druzích bižuterie, krystalerie a dekorovaného dutého skla. Ale ani v této době se všem sklářským výrobcům nedařilo stejně. S problémy se potýkali například výrobci užitkového lisovaného skla. Na podzim roku 1922 byly nečinné hutě firmy Josef Rindskopf´s Söhne v Duchcově, Mstišově a Košťaněch a na pouhých čtyřicet osm hodin týdně omezen provoz ve sklárnách podniku Sklárny a rafinerie Josef Inwald Praha. Jedním z důvodů bylo i - v porovnání s evropskou konkurencí - velké daňové zatížení československého sklářství (daň z uhlí, dopravní daň aj.), které neúměrně zvyšovalo výrobní náklady.

Hospodářský útlum po roce 1923, způsobený také špatnou obchodní taktikou a morálkou vývozců, pak již zasáhl všechny. Již v tomto roce museli čelit propadu prodejních cen i výrobci krystalerie v Jizerských horách. Na konci dvacátých let zde pracovalo kolem 250 rafinerií krystalerie s 2 250 zaměstnanci a domácími dělníky. Přibyly též nové hutě. Drobné sklo se od dvacátých let 20. století lisovalo i ve sklárnách firem Eduard Redelhammer & Söhne v Jablonci nad Nisou a Josef Preibsch ve Mšeně. Výhradně k výrobě lisovaného skla a polotovarů sloužila třetí rýnovická sklárna uvedená do provozu Ing. Karlem Riedelem roku 1927. V Mnichově Hradišti zhotovoval v tomto období lisované sklo Petr Kopal.

V oboru užitkového lisovaného skla si po celou první republiku udržely výsostné postavení firmy Sklárny a rafinerie Josef Inwald Praha (Praha-Zlíchov, do 1933; Dubí u Teplic - Rudolfova huť), Samuel Reich & Co. Praha (Krásno nad Bečvou; později Českomoravské sklárny, dříve Samuel Reich & Co.), Sklárny, dříve Josef Schreiber & Neffen Praha (Rapotín, Lednické Rovné) a Carl Stölzle´s Söhne Praha (Heřmanova Huť). Na významu stále nabývala produkce technického, obalového a stavebního skla, jejíž počátky spadají do posledního dvacetiletí 19. století.

Vzorování lisovaného užitkového skla věnovala velkou pozornost zejména pražská firma Josef Inwald, která v roce 1922 uvedla na trh stolní soubor LORD interního návrháře firmy "s mimořádným citem a invencí" Rudolfa Schröttera, jenž se vyráběl ještě po druhé světové válce a dočkal se i kopírování v zahraničí. Schrötterovy soubory z dvacátých a třicátých let zařadila Alena Adlerová mezi "závažné průkopnické práce našeho sklářského designu, vzniklé bezprostředně pod vlivem funkcionalismu."

České sklářství se představilo v plném lesku na Mezinárodní výstavě moderních a dekorativních umění v Paříži roku 1925. Československý pavilon obložený lisovanými destičkami ze speciálního rubínového skla vyvinutého firmou Josef Riedel Polubný v sobě ukrýval též sklářskou expozici. K vidění zde byla například fontána "z lisovaného a přebroušeného skla, s mnoha profilovanými tyčemi a oblouky, ukončená lisovanou soškou. Hlavním magnetem výstavy však byla expozice francouzská, již - podle některých sklářských odborníků - dominovalo umělecké lisované sklo René Laliquea. Návštěvníky si získala například FONTÁNA VŮNÍ v podobě několik metrů vysokého květu z lisovaného, ohýbaného a matovaného světle zeleného skla či lisované stolní soupravy, vázy, dózy a v neposlední řadě toaletní sklo. Rozdíl mezi výrobou René Laliquea a československým lisovaným sklem pregnantně pojmenoval Otakar Webr: "Jeho práce nemá nic společného s naším lisovaným sklem, napodobujícím broušené zboží." Na závěr své zprávy o pařížské výstavě přidal ještě doušku: "V těsné spolupráci technika, ovládajícího zdokonalenou výrobu a nové procesy, s umělcem sklářsky tvořícím - tam leží budoucnost a zdar sklářství, tam musí spěti také snaha všech našich činitelů sklářských, máme-li obstáti v příštích závodech mezinárodních ve skle."

Postřehy zpravodaje Sklářských rozhledů jen dokládají skutečnost, že podoba lisovaného skla a krystalerie se do poloviny 20. století v podstatě nezměnila a v dekoru a tvaru těžila z odkazu předválečných let (empír, biedermeier, historismy, secese). "Nemodernost" a diskutabilní výtvarná hodnota přitom samozřejmě nebyly výsadou československých výrobců lisovaného skla a krystalerie. Ti se pouze přizpůsobovali světovému trendu.

                              * * *

Text je krácenou a upravenou verzí kapitol z knihy LISOVANĚ SKLO A KRYSTALERIE V JIZERSKÝCH HORÁCH (Historie výroby - Sklárny - Rafinerie - Export) vydané firmou Ornela a. s. a


















Váza - série MARIGOLD, po 1925
Josef Inwald Praha
MSB Jablonec nad Nisou



















Flakón ve stylu Lalique, po 1924
Josef Schmidt Příchovice
reprodukce ze vzorníku
MSB Jablonec nad Nisou