Osobnosti Karla a Josefa Čapka jistě netřeba představovat. Pojďme se ale podívat na dům, který si oba umělci nechali vystavět na samém okraji Královských Vinohrad, dům který byl svědkem schůzek legendárních pátečníků a ze kterého je dodnes cítit atmosféra první republiky. Ve dvacátých letech 20. století vznikla při okraji pražských Vinohrad na dosud nezastavěném místě někdejších usedlostí Horní Stromka a Dolní Stromka kolonie rodinných domků a vil Spolku žurnalistů, spisovatelů, umělců a úředníků.¹ Vystavěná byla, stejně jako například pražská Ořechovka nebo Hanspaulka, na principu zahradních měst. Právě zde, na tichém předměstí, si nechali v letech 1923–1924 vybudovat svou vilu se zahradou i bratři Čapkové.

Architektonický návrh vily je dílem Ladislava Machoně, který pro své klienty zvolil formu dvojdomku, jehož dvě poloviny jsou si vzájemně zrcadlovým obrazem. Poměrně rozlehlý dům jednoduchého objemu je zakončen valbovou střechou s vikýři. Oba vstupy, situované po stranách uličního průčelí, jsou kryty přístřešky z režných cihel, vedoucími až k chodníku na hranici pozemku. Na fasádách upoutá jednoduchý plastický dekor a okenní šambrány, které odkazují na „národní styl“, ovšem v daleko střízlivější podobě než jaké jsme byli svědky u Janákova Pardubického krematoria (viz článek této rubriky z listopadu 2011: Městské krematorium v Pardubicích).

Co se týče vnitřní dispozice objektu, i ta sestává ze dvou zrcadlově souměrných částí. Spisovatel Karel Čapek obýval pravou polovinu domu, levá část patřila Josefovi a jeho rodině. Obě poloviny měly dvě obytná podlaží a podkroví. V přízemí obou bytů se nacházela kuchyně a dva pokoje, v horním patře pak ložnice. Spolu s bratry se do vily nastěhoval i jejich otec, MUDr. Antonín Čapek, kterému Karel nechal upravit v přízemí svého bytu pokoj s výhledem do zahrady, na záhon růží. Rozsáhlá zahrada orientovaná směrem na jih byla důležitou součástí života ve vile. Rodina zde trávila slunné dny, za hezkého počasí se tu scházel i spolek pátečníků a pobíhala fenka Dášeňka. Oběma bratry opečovávaná zahrada, na jejíž podobě se podílel také architekt Karel Durych, vypadala podle slov Heleny Čapkové takto: „…alpina, suchá zídka s porostem, malý bazén obrostlý kosatci a v něm zlaté rybičky, skupinky keřů postupně kvetoucích, honosné záhonky se vzácnými floxy, exotické azalky…“². Vila je i dnes obklopena množstvím zeleně, ta přechází také na zdi domu, které jsou hustě porostlé popínavými rostlinami.

Ve třicátých letech, po sňatku Karla Čapka s Olgou Scheinpflugovou, známou herečkou Městského divadla na Král. Vinohradech a později Národního divadla, doznala vila dalších stavebních změn. Jelikož bylo potřeba rozšířit obytný prostor, nechali bratři upravit podkrovní patro. Karel Čapek si ve své části vybudoval pracovnu, Josef podkroví využíval jako malířský ateliér. Dodnes se částečně dochovalo původní interiérové vybavení vily, zejména díky příbuzným obou bratří, kteří po jejich smrti dům zdědili.

Ulice, ve které dům stojí, se v dobách první vilové zástavby jmenovala Úzká³, dnes však nese jméno svých slavných obyvatel. Dne 14. prosince 1983 byla na fasádě domu odhalena Josefu a Karlu Čapkovým pamětní deska, jejímž autorem je sochař Jan Vágner.⁴

Vila ve filmu

Samotná vila se zahradou se objevila v pozadí dobových fotografií i filmových šotů s Karlem a Josefem Čapkovými a jejich přáteli. V roce 1989 byl v prostředí domu a zahrady natáčen film Člověk proti zkáze režisérů Štěpána Skalského a Jaromíra Pleskota vyprávějící o událostech posledních let života spisovatele Karla Čapka a jeho blízkých.

Architekt Ladislav Machoň (1888–1973)

Kromě vily bratří Čapků navrhl architekt Ladislav Machoň v téže kolonii ještě několik dalších domů; i ty pojal v umírněném dekorativním stylu. Ve stejné době se tento žák Josefa Schulze a Josefa Fanty a dlouholetý spolupracovník Jana Kotěry zabýval také svým snad nejznámějším úkolem – přestavbou Klementina na Starém Městě pražském a přístavbou pavilonu pro katalogy Národní knihovny tamtéž. Z dalších projektů Ladislava Machoně jmenujme alespoň novostavbu poštovního úřadu na Letenském náměstí, úpravu Strakovy akademie, dokončení Právnické fakulty v Praze, kterou převzal po zemřelém Janu Kotěrovi, nebo realizaci několika staveb v Pardubicích – budovy pošt a telegrafu (dnešní magistrát města) či okresního soudu a finančních úřadů. Machoň svou tvorbou zasáhl také do vývoje naší scénografie, pracoval hlavně pro Divadlo umění v Hybernské ulici a pro Vinohradské divadlo.

Procházka kolem slavných vinohradských vil

Ve vilových čtvrtích na rozhraní Vinohrad a Vršovic stojí řada zajímavých domů, z nichž nejenom vila bratří Čapků stojí za zhlédnutí. Pokud bychom se z ulice Bratří Čapků vydali Vlašimskou a Benešovskou, narazíme na ústí ulice Hradešínské. Zde se nachází vlastní dům architekta Františka Libry (Hradešínská 32), jenž je autorem urbanistického konceptu a základního architektonického řešení celé okolní kolonie vilek, která se rozkládá na tomto úseku svažitého území mezi Vinohrady a Vršovicemi. Zdejší rodinné domky z let 1921–1924 jsou opět ovlivněny stylem dobově oblíbeného obloučkového dekorativismu s výrazným rámováním oken a širokými římsami. Když půjdeme ulicí dále, dostaneme se ke známé vile architekta Jana Kotěry (Hradešínská 6). Tato vila, postavená v letech 1908–1909, naopak postrádá množství dekorativních detailů na fasádě, vyznačuje se tvarovou jednoduchostí, použitím geometrických prvků a hrou s přiznanými povrchy jednotlivých materiálů.

Nedaleko od Kotěrovy vily, ve Slovenské ulici č.4, se nachází ateliér Ladislava Šalouna. Stavba byla zrealizována v roce 1910 podle vlastního návrhu slavného sochaře a v roce 1934 dále rozšířena dle projektu Šalounova zetě, architekta Josefa Černého. Krásný secesní objekt, na kterém lze vypozorovat i vlivy symbolismu, léta chátral. V roce 2007 však proběhla jeho rekonstrukce a stavbu nyní využívá Akademie výtvarných umění jako ateliér pro hostující zahraniční profesory. Za pozornost stojí i mnoho dalších vinohradských vil, vzpomeňme ještě například vlastní dům architekta Dryáka z roku 1899 (Dykova 6) nebo o něco vzdálenější Trmalovu vilu z let 1902–1903 (Vilová 11), jejímž autorem je již několikrát zmiňovaný Jan Kotěra.

Pokud by čtenáře zajímaly další informace a podrobnosti, doporučuji knihu Slavné stavby Prahy 10 (kolektiv autorů) nebo publikaci Emanuela Pocheho Prahou krok za krokem.

TEXT A FOTOGRAFIE: Klára Brůhová článek vznikl za podpory SGS ČVUT č.010-802140

¹ Emanuel POCHE (ed.): Prahou krok za krokem, Praha 2001, 377.
² Petr KRAJČI (ed.): Slavné stavby Prahy 10, Praha 2009, 109.
³ Dagmar BRONCOVÁ (ed.): Praha 10 křížem krážem, Praha 2006, 137.
⁴ web Společnosti bratří Čapků: www.bratri-capkove.cz, vyhledáno 4.12.2011.

FOTOGALERIE

Pro zobrazení fotogalerie klikněte na obrázek.