- abiotická poškození
- antropogenní poškození
- hálkotvorní škůdci
- listoví škůdci
- bekyně velkohlavá
- bekyně zlatořitná
- štětconoš ořechový
- štětconoš trnkový
- obaleč dubový
- píďalka podzimní
- tmavoskvrnáč zhoubný
- vztyčnořitka lipová
- bázlivec olšový
- bázlivec vrbový
- chroust obecný
- bourovec prsténčitý
- bourovec březový
- předivka brslenová
- mandelinka dvacetitečná
- mandelinka topolová
- lalokonosec rýhovaný
- pilatka vrbová
- stromovnice buková
- dutilka jasanová
- mera olšová
- zdobnatka ořechová
- síťnatka platanová
- klíněnka jírovcová
- klíněnka lipová
- klíněnka platanová
- škůdci jehličí a letorostů
- škůdci kmene a větví listnáčů
- škůdci kmene a větví jehličnanů
- parazitické rostliny
- dřevokazné houby v budovách
- houbové choroby plodů a semen
- houbové choroby listů, letorostů a pupenů
- houbové choroby jehličí, letorostů a pupenů
- houbové choroby kmene a větví
- houbové choroby kořenů a báze kmene
- poškození obratlovci
- jiná poškození a poruchy
Atlas poškození dřevin
lalokonosec rýhovaný
Otiorhynchus sulcatus (Denis et Schiffermüller, 1775) – lalokonosec rýhovaný
Taxonomické zařazení:
Řád: brouci (Coleoptera)
Čeleď: nosatcovití (Curculionidae)
Hostitelské dřeviny: pěnišník (Rhododendron spp.), tis (Taxus spp.), růže (Rosa spp.) a mnoho dalších.
Popis druhu: asi 10 mm velký, tmavý, hnědočerný až černý, bezkřídlý nosatec, s malými shluky žlutavých chloupků na hrubě zrnitých krovkách. Hlava je protáhlá v široký, ne příliš dlouhý nosec, osazený lomenými tykadly. Vajíčka jsou 0,7 mm velká, víceméně kulovitá. Čerstvá jsou bílá, avšak brzy hnědnou. Larvy jsou rohlíčkovité, beznohé, krémově hnědavě bílé, 8–10 mm velké, s červenavě hnědou hlavou. Kukla je bílá, 7–10 mm velká.
Ekologie druhu: brouci se líhnou v květnu a červnu. Během noci okusují nadzemní části, zejména listy, mnoha druhů rostlin. Během dne jsou zpravidla v různých úkrytech, čímž unikají pozornosti. Od července kladou partenogenetické samičky do půdy, v blízkosti hostitelské rostliny, vajíčka. Rhizofágní larvy se líhnou asi po 2–3 týdnech. Jejich vývoj je poměrně dlouhý; následujícího jara se kuklí v zemní komůrce. Někteří brouci žijí 2 a i více let. Přezimují v různých úkrytech. Ve sklenících se mohou brouci vylíhnout i na podzim nebo koncem zimy.
Význam druhu: brouci vykusují na okrajích listů charakteristická, obloukovitá poškození. Mohou poškozovat i květy a stonky, které kroužkují. Velkým problémem jsou však jejich larvy, ožírající nejen jemné kořínky, ale i silné kořeny, a to až na dřevní část. V měkkých hlízách vyžírají otvory. Napadené rostliny, krní, vadnou a odumírají. Nebezpečí představují především pro skleníkové substráty či krytokořennou sadbu.