Památky

Kaple sv. Viléma (Purkyňovo náměstí)

Na místě někdejšího popraviště zvaného „Na stínadlech“ nechal vystavět v letech 1726-1728 majitel roudnického panství Filip Hyacint z Lobkowicz a jeho druhá žena Anna Maria Vilemína, kněžna z Althanu, kapli sv. Viléma (patrona všech odsouzených). Stavbou byl pověřen tehdy nejvýznamnější severočeský stavitel vrcholného baroka Octavio Broggio, který v té době vedl rekonstrukci kostela Narození Panny Marie v augustiniánském klášteře. Stavba se vyznačuje obdélníkovým půdorysem s dynamicky prohnutým průčelím, s postranními pilastry nesoucími kladí s bohatě profilovanou římsou. Architektonicky prostý vzhled interiéru je zvýrazněn freskami Václava Vavřince Reinera. V rozích na pandantivech jsou vyobrazeny čtyři hlavní ctnosti (Víra, Naděje, Láska a Spravedlnost). Nad nimi se rozprostírá freska představující sv. Trojici s holubicí trůnící na oblacích, která je obklopena a nesena anděly. Velký kříž pak symbolizuje umučení páně. Hlavní oltář je dozdoben oltářním obrazem znázorňujícím patrona kaple, sv. Viléma. Díky dokonalému souznění všech malířských, sochařských i architektonických prvků se kaple řadí mezi skvosty českého vrcholného baroka.

Od 13. 6. do 28. 9. pouze o víkendy a o státní svátek od 10:00 do 17:00. Vstupné: 20 Kč; 5 Kč děti do 12 let, důchodci, student. Na požádání možno přejít s průvodcem do Kaple sv. Josefa.

Kratochvílova rozhledna

Rozhledna byla postavena u příležitosti 60. výročí založení „Roudnické záložny podřipské“. K tomuto účelu bylo vybráno vyvýšené místo nad městem blízko krabčické silnice. Roudnice se tak mohla pochlubit pěknou vyhlídkou a kvalitním architektonickým dílem. Projekt rozhledny byl zadán Vysoké škole technické v Praze a podle návrhu Ing. Otakara Štěpánka stavbu realizovala v roce 1934 roudnická stavitelská firma Hádl a Hájek. Jedná se o čistě funkcionalistickou stavbu, jejíž výhledová plocha je nesena šesti štíhlými sloupy. Středem stavby prochází sloup, který na svém horním konci nese kulatou plochou střechu. Podél tohoto středového sloupu se stáčí vřetenové schodiště. Na obvodu horní hrany plného zábradlí výhledové plochy byly připevněny měděné desky se schematicky vyrytým panoramatem okolní krajiny. V dolní části rozhledny je umístěna reliéfní deska s vyobrazením předního českého obrozence a průkopníka moderního hospodářství druhé poloviny 19. století, mimo jiné také zakladatele "Roudnické záložny podřipské“, Václava Kratochvíla. Kratochvílova rozhledna je společně s rozhlednou na litoměřické Mostné hoře nejníže položenou rozhlednou u nás (230 m. n. m.).

Otevřeno celoročně: denně 9:00 – 19:00, Vstupné: zdarma

Podřipské muzeum

Podřipské muzeum bylo založeno již v roce 1900, zaniklo na přelomu 50. a 60. let 20. století. V roce 2004 došlo k jeho obnově. Stálá expozice ve své současné podobě představuje celkový obraz dějin a osídlení města Roudnice nad Labem a roudnického regionu, počínaje pravěkým obdobím, které je reprezentováno četnými archeologickými nálezy, ale také např. modelem domu z mladší doby kamenné. Tato část expozice je doplněna sbírkou minerálů z celých Čech a Moravy a malou obrazovou galerií, dokumentující geologický vývoj hory Řípu od svého vzniku až do současnosti. Ve středověké části expozice dominuje mezi ostatními exponáty kamenný znak biskupa Jana IV. z Dražic, který býval původně součástí gotického mostu přes Labe, třetí nejstarší stavby svého druhu na území našeho státu. Součástí expozice jsou rovněž unikátní dřevěné konstrukční prvky tohoto mostu, stejně jako kamenné bloky, pocházející z různých mostních částí. V další části expozice se návštěvník seznámí s historií významného rodu Lobkowiczů, působícího v Roudnici od počátku 17. století. Ke zhlédnutí jsou rovněž četné exponáty z tohoto období, jako například dvanáctidílný dřevěný deskový betlém nebo obrazový cyklus Křížové cesty od malíře M. Künzla, který byl původně umístěn v kostele sv. Barbory v Ječovicích. Novodobé dějiny jsou zastoupeny dobovými fotografiemi a archiváliemi dokumentujícími život ve městě i jeho okolí v 19. a 1. polovině 20. století. Do této části stálé expozice náleží rovněž blok věnovaný roudnické firmě „Veselý“. Tato firma byla ve 20. letech 20. století významným reprezentantem hračkářského průmyslu na republikové úrovni a do povědomí veřejnosti se dostala díky výrobě dětských polytechnických stavebnic Archimedes či Edison. V této části nalezne návštěvník rovněž model hory Říp, jehož předlohou se stala známá historická pohlednice s futuristickou tématikou „Říp budoucnosti“. Zajímavostí modelu nazvaného „Mechanický Říp“ je to, že je celý vyroben ze součástek proslulé stavebnice Merkur. Samostatnou částí expozice je numismatická sbírka. Ta je tvořena mincemi ilustrujícími vývoj českého mincovnictví od 11. století až do období zániku Československa.

Otevírací doba: úterý - pátek 10:00 - 16:00, 12:00 - 12:30 polední přestávka. Červen navíc v sobotu od 13:00 do 17:00, červenec až září také v neděli od 13:00 do 17:00. Základní vstupné: 40 Kč, snížené vstupné: 30 Kč (děti nad 6 let a mládež do 18 let, důchodci, studenti, držitelé slevových karet); Volné vstupné: držitelé karet AMG, děti do 6 let. Komentované prohlídky muzejních expozic a dalších objektů: Základní vstupné: 40 Kč, snížené vstupné: 30 Kč (děti – všechny věkové skupiny, důchodci, studenti, držitelé slevových karet).

Zámecká jízdárna (Galerie moderního umění)

Stavba zámecké jízdárny z druhé poloviny 17. století je dílem stavitele roudnického zámku Antonia Porty. Prostorný interiér má protáhlý půdorys a je zaklenut valenou klenbou. V letech 1960 – 1965 byl prostor přizpůsoben pro galerijní účely. Během rekonstrukce byl mimo jiné proražen nový vstup. Je osazen kamenným portálem z původního Portova domu, který stával na náměstí. Portálu dominuje stavitelův znak, probodnuté srdce a tři květy. Galerie moderního umění, která zde dnes sídlí, se může chlubit mnoha hodnotnými díly českých umělců přelomu 19. a 20. století (např. Antonína Slavíčka, Emila Filly, Jana Zrzavého, Václava Špály). Základ kolekce tvoří díla ze sbírky místního mecenáše Augusta Švagrovského.

úterý, čtvrtek – neděle: 10–12 a 13–17 hodin; středa: 10–12 a 13–19 hodin; zavírací den: pondělí; VSTUPNÉ: plné: 60 Kč (dospělí); snížené I: 30 Kč (děti, studenti, důchodci); snížené II: 10 Kč (školní skupiny s pedagogickým doprovodem). VOLNÝ VSTUP: Děti do 6 let, pedagogický doprovod, studenti a pedagogové uměleckých škol a dějin umění, novináři, držitelé průkazů ZTP a ZTP/P, ICOM, RGČR, AMG, ZMS, AICA, UHS, NPÚ, AVP, rodinných pasů (1 člen rodiny zdarma, ostatní snížené vstupné). Vstup zdarma každou 1. neděli a každý 2. čtvrtek v měsíci.

Hora Říp

Dominanta zdejšího kraje doslova vybízí k výletům. Podle legendy na Říp vystoupil praotec Čech se svou družinou. Dnes místo patří mezi základní symboly české státnosti. Archeologické nálezy však svědčí o tom, že Říp přitahoval pozornost již mnohem dříve. Na samém vrcholu, v nadmořské výšce 456 m. n. m., stojí románská rotunda sv. Jiří a sv. Vojtěcha. Stavba byla v roce 1126 obnovena českým knížetem Soběslavem I. na oslavu jeho vítězství nad německým králem Lotharem III. ve slavné bitvě u Chlumce. Její současná podoba je ale výsledkem několika rekonstrukcí z 19. až 21. století. Uvnitř je umístěna pískovcová deska s reliéfním ztvárněním boje sv. Jiří s drakem od Bernarda Otto Seelinga z roku 1870 a socha sv. Jiří, kterou vytvořil v roce 1881 sochař Eduard Veselý. Na výzdobě interiéru se významně podílel akademický sochař Stanislav Hanzík. Každoročně se zde koná Svatojiřská pouť. Více na www.hora-rip.cz/rotunda-sv-jiri.php

Roudnický hrad

Na skalnatém ostrohu nad řekou Labe byl v 2. polovině 12. století zbudován masivní kamenný hrad. Místo stavby zajisté nebylo zvoleno náhodně, jednalo o strategicky velmi výhodnou lokalitu, s možností kontroly vodní cesty, přechodu přes řeku Labe a okolo probíhajícího dálkového obchodního spojení, tzv. Lužické cesty. Románský hrad zřejmě nevznikl na „zelené louce“. Pravděpodobně zde již od 10. století stálo strážní přemyslovské hradiště. Z původního paláce románského hradu se pod severozápadní terasou zámku do dnešní doby dochovalo obvodové zdivo zpevněné několika věžicemi a velký přízemní, částečně podsklepený, sál, umístěný zhruba v úrovni dnešního dvora. Tento dvoulodní sál byl uzavřen deseti poli křížových kleneb sklenutých na střední sloupky. Součástí paláce byla i drobná kaple, umístěná v jedné z věžic. Díky dochovaným plánům ze 16. století je známo, že palác pokračoval dále k východu a byl zakončen mohutnou okrouhlou věží. Není však jasné, zda vznikla současně s palácem nebo je mladší. Stejně tak není nic známo o další možné zástavbě hradu ani o způsobu jeho opevnění. I z těchto pozůstatků je patrné, že šlo o pozoruhodnou stavbu, hodnou svých stavitelů - pražských biskupů, kterým tehdy Roudnice patřila. Dosud však nejsme schopni jednoznačně určit, který z nich byl zakladatelem hradu. Obvykle jsou uváděni dva kandidáti, kteří patřili k nejvýznamnějším pražským biskupům vůbec: Daniel (1148-1167) a Jindřich Břetislav (1182-1197). Hrad byl oblíbeným sídlem většiny pražských biskupů a později arcibiskupů. Na kněze zde měl být vysvěcen také Jan Hus. Přestože za husitských válek hrad vojensky obstál a při jeho obléhání neuspěli ani táborité a sirotci v roce 1425, ani Pražané v roce 1428, přiměly ekonomické důsledky válek arcibiskupa Konráda z Vechty roudnické panství prodat. Jan Smiřický byl prvním z dlouhé řady světských pánů, kteří později hrad přestavovali, doplňovali a upravovali.

Otevírací doba: duben, květen sobota, neděle 11:00 – 15:30; sobota, neděle 10:30 - 16:30; červenec, srpen úterý – neděle 10:30 – 16:30; září, říjen sobota, neděle, 28. 9., 11:00 – 15:30. Vstupné: 60 Kč; důchodci, studenti 45Kč; děti do 18 let 25 Kč; děti do 6 let zdarma. Vstupné: 60 Kč; důchodci, studenti 45Kč; děti do 18 let 25 Kč; děti do 6 let zdarma.

Radnice

Pseudorenesanční radnice byla postavena na místě dvou středověkých domů v roce 1869 podle projektu stavitele Kuželovského. Původní renesanční radnice se nacházela v místech dnešní městské knihovny. Přístavba radnice, dům č.p. 22, je z let 1899-1900. Fasádu domu navrhl Alois Samohrd a fresky provedl Láďa Novák. Po stranách trojdílného okna vidíme alegorické ženské postavy znázorňující vlevo „Samosprávu vlasti“ a vpravo „Spravedlnost“.

Špýchar a socha sv. Jana Nepomuckého

Stavitelská huť Antonia Porty po dokončení zámku pokračovala i na výstavbě okolních hospodářských budov. Špýchar, neboli sýpka, byl vystavěn v barokním slohu v poslední čtvrtině 17. století. Před budovou je umístěn sloup z roku 1721 se sochou sv. Jana Nepomuckého (patrona uchování zpovědního tajemství a šťastného návratu).

Roudnické mosty

Kamenný roudnický most byl třetím nejstarším kamenným mostem v Čechách (po Juditině mostě v Praze a mostě v Písku). Byl vystavěn na náklady pražského biskupa Jana IV. z Dražic, který pojal myšlenku spojit oba labské břehy zřejmě při svém pobytu v jihofrancouzském Avignonu u papežského dvora, ne-li dříve. Stavba mostu byla dovršena v roce 1340. Za stavitele je označován mistr Vilém, za jehož působení byly v roce 1333 dokončeny dva pilíře a jedna klenba. Poté se mistr Vilém vrátil do své vlasti a ve stavbě pokračovali již domácí stavitelé. První zkoušku zažil most nedlouho po svém dokončení. Při povodni na jaře roku 1342 došlo k přívalu ledových ker, které například pobořily most Juditin v Praze. Roudnický most povodeň přestál, ale následujících 200 let o něm máme jen velmi nejasné informace. Víme, že přes něj táhly voje Jana Žižky z Trocnova nebo Jiřího z Poděbrad. První konkrétnější zpráva je z roku 1540, kdy byl most pravděpodobně již značně zchátralý, a přistoupilo se k rekonstrukci, kterou vedl Karel Dubanský z Duban. Další zprávy o opravách mostu jsou z let 1575-1592, kdy zde působil Viléma z Rožmberka. Později by most opravován v letech 1621-1623, kdy majitel roudnického panství, Zdeněk Vojtěch z Lobkowicz, pobývající v té době ve Vídni, důrazně ve své korespondenci nabádá roudnického hejtmana, aby se důkladně postaral o znovuzřízení této důležité komunikace. Prameny se zmiňují o další rozsáhlé jarní povodni z roku 1625. I tu přestál roudnický most bez úhony. Přesto vidíme, že během necelého sta let musel být most kvůli následkům povodní, které byly na tehdy neregulovaném toku Labe jistě četnější, než je tomu dnes, opravován nejméně třikrát. V této době byla pravděpodobně část mostu již dřevěná. V dalších letech hrál most nezanedbatelnou roli, během třicetileté války byl považován za jeden z nejdůležitějších strategických bodů v Čechách. Nakonec se také stal obětí svého vojenského významu. Nejprve byly během saského vpádu roku 1631 spáleny dřevěné části mostu a dílo zkázy pak bylo dovršeno v roce 1634 švédským maršálem Bannérem, kdy byl most zcela zničen. Nový roudnický most byl postaven až v letech 1906-1910. Zároveň byla provedena vodohospodářská úprava řeky, došlo k úpravám předmostí, které na levém břehu významným způsobem zasáhly do vzhledu města. Pod zámkem byla vybudována nájezdová rampa, na které stojí domek pro výběrčího poplatků, a byly sem umístěny pamětní desky. Naproti domku byla vztyčena socha Čechie a Českého lva, symbolizující tehdejší postavení Roudnice na národnostní česko-německé hranici.

Zvonice

Nová zvonice, vybudovaná v roce 1715 ze společných prostředků rodu Lobkowiczů a města Roudnice byla postavena způsobem zajišťujícím značnou stabilitu celého objektu. Zvony jsou zavěšeny na trámové konstrukci, stojící samostatně na zděných pilířích uvnitř pláště věže. Údery zvonů se tak nepřenášejí na zdi stavby a nenarušují ji otřesy. Zvony z let 1541, 1586 a 1619 z dílny roudnických zvonařů rodu Fričů pochází z původní zvonice, která shořela roku 1676. O záchranu zvonů se za 1. světové války zasloužil významný historik umění dr. Max Dvořák.

Socha sv. Vojtěcha

Dílo sochaře Stanislava Hanzíka bylo odhaleno v roce 1996 v dolní části Karlova náměstí. Socha je umístěna tak, jakoby světec mířil k bývalému brodu přes řeku Labe na své cestě do Pomořanska. Sv. Vojtěch byl českým biskupem, který zemřel v roce 997 mučednickou smrtí na své misijní cestě. Dnes bývá nazýván prvním českým Evropanem.

Morový sloup a socha sv. Vavřince

Sloup se sochou svatého Vavřince (patrona vína) byl na roudnickém náměstí vztyčen v roce 1738 jako výraz díků za odvrácení morové epidemie.

Pomník Mistra Jana Husa

V roce 1925 byl v Roudnici na popud učitele Antonína Herynka založen „Spolek pro postavení historických pomníků“. Jeho cílem bylo vybudování několika pomníků význačných osobností, jako byl např. J. A. Komenský nebo Jan Hus. Za dobu činnosti spolku však byla odhalena pouze jediná socha, a to v roce 1928 socha Jana Husa. Její výtvarné zpracování bylo zadáno žáku Stanislava Suchardy, akademickému sochaři Rudolfu Březovi. Samotná plastika je odlita z bronzu a postavena na hranolovitě členěném žulovém soklu, jehož boční východní strana je osazena bronzovým reliéfem, znázorňujícím husitského kněze.

Roudnické židovské hřbitovy

První židovský hřbitov snad býval na místě zahrady bývalého kapucínského kláštera, jihovýchodně od zámku. Nevíme, kdy byl založen; k jeho likvidaci došlo po r. 1613. Několik náhrobků bylo přeneseno na druhý hřbitov. Ten se nachází v Třebízského ulici v severozápadní části města. Založen byl v roce 1613 a užíván do konce 19. století. Na ploše 4473 m2 se dochovalo téměř 1700 náhrobních kamenů, nejstarší z roku 1611 (přenesený) a nejmladší z r. 1896. Tento hřbitov představuje nesmírně cennou lokalitu s mnoha náhrobky barokního, ale také ještě renesančního charakteru. Bývalý hrobnický dům sloužil dříve k bydlení, dnes je opuštěn a vozovna je využívána jako garáž. V horní části byl postaven v r. 1999 nový vchod, počátkem r. 2002 byl celý areál zbaven husté náletové vegetace. Třetí hřbitov je situován 600 metrů západně od druhého, na konci cesty vedoucí ke komunálnímu hřbitovu. Založen byl zřejmě v r. 1890. Po II. světové válce byl zdevastován, hřbitovní zeď byla téměř rozebrána a většina náhrobních kamenů zmizela (1985). Obřadní síň v maurském slohu s kopulí a českými a hebrejskými texty na stěnách interiéru vyhořela. V areálu o velikosti 4.679 m2 se dochovalo necelých deset náhrobků z let 1899 - 1943.

Kaple sv. Rozálie (Terezínská ulice)

Na volném prostranství za židovskou čtvrtí při cestě na Hrobce, Židovice a Doksany byla v roce 1718 vystavěna kaple, která měla být připomínkou morové rány v Roudnici z roku 1713. Tehdy z původních 1672 obyvatel (bez osadníků židovského původu) zbylo 994 občanů. Co se týče občanů židovského původu, lze předpokládat, že jich v Roudnici pobývalo kolem 250 (podle počtu 51 domů, které vlastnili). Projekt kaple si objednalo roudnické měšťanstvo u knížecího architekta Antonína Ritze. Samotná stavba byla realizována v daleko prostší formě než architektovy původní plány. Kaple byla vysvěcena až v roce 1926.

Muzeum čs. opevnění Roudnice n. L.

V předválečném Československu bylo započato s výstavbou polního opevnění. Součástí pevnostního systému byly rovněž lehká opevnění vzor 37, lidově zvané „řopík”. V Roudnici se začalo stavět v roce 1937, stavbu prováděla firma R. V. Svoboda. Zadáno a vybetonováno bylo 81 objektů úseku C 10 Roudnice n L. Tento úsek měl bránit přechodu nepřítele přes řeku Ohři a dále pak postupu na Roudnici a Prahu. V roce 1998 byl založen Klub přátel čs. opevnění Roudnice n. L. Členové klubu započali s vyčištěním, opravou a vystrojením bunkru na křižovatce poblíž kaple sv. Václava. Jde o typ A-160 číslo ŘOP 16, který byl dostavěn 18. 6. 1937. V současnosti je bunkr po rekonstrukci a je uveden do podoby z roku 1938. Příležitostně, například o státních svátcích, je přístupný pro veřejnost.

Kino Sokol

Původní myšlenka vybudovat kinosál byla spojena se záměrem tělocvičné Jednoty Sokol získat stabilní zdroj příjmů pro výstavbu vlastního sálu tělocvičny. Tato myšlenka se začala postupně realizovat od roku 1926, kdy Jednota zažádala o koncesi na provozování biografu. V lednu 1927 na valné hromadě Sokola byla zamýšlená stavba schválena. Projektovou dokumentací byl pověřen jeden z průkopníků české moderní architektury, žák prof. Jana Kotěry, akad. arch. Kamil Roškot. Díky osvícenosti tehdejších Sokolů se tak dnešní Roudnice může pyšnit naprosto ojedinělou, slohově čistou, funkcionalistickou stavbou. K realizaci monumentální, téměř 117 metrů dlouhé přístavby tělocvičny však nikdy nedošlo. Zůstala pouze ve fázi studie, opět od arch. Kamila Roškota.

Chrám Českobratrské církve evangelické

V roce 1900 evangelický sbor v Roudnici n. L. začal zvažovat výstavbu vlastního chrámu na základě finančních příslibů a darů především z Německa. Velmi se v této věci angažoval farář Zimmermann z Porýní. Organizoval sbírky v Německu a zprostředkoval kontakt s dárkyněmi z Porýní, jež se rozhodly věnovat na stavbu chrámu 10 000 Marek. Jediným požadavkem bylo, aby byl chrám vystavěn dle německých plánů. To nakonec vedlo rozhodnutí, že architektem bude němec Otto Kuhlmann. Stavitelem chrámu byla firma Kohlík-Plechatý z Roudnice a stavební dohled byl svěřen Ing. Josefu Záleskému. Z finančních důvodů bylo upuštěno od plánované přístavby věže a fary. Rozpočet byl vyčíslen na 45 000 korun. Stavba chrámu započala 8. srpna 1908. Pod dohledem Ing. Záleského byla stavba dokončena ještě do zimy téhož roku! V červenci 1909 byl přijat návrh, aby byl chrám pojmenován na upomínku Jana Husa „Chrámem Betlémským”. Slavnostní shromáždění a vysvěcení chrámu se konalo 10. října 1909. V červnu roku 1938 bylo rozhodnuto přistavit ke kostelu věž se třemi zvony. Věž byla postavena dle plánů architekta Kozáka a stavba zadána firmě Hádl-Hájek z Roudnice. Zvony odlila firma Matoušek z Brna. Věž i se zvony měla být hotova k 20. výročí republiky tj. 28. října roku 1938, ale v souvislosti s okupací došlo k prodlevám, takže zvony byly dodány a vytaženy až 21. prosince 1938. To však stačilo, aby se ještě toho roku poprvé rozezněly z nové věže na vánoční svátky. Během války však věž o své dva zvony přišla. Musely být sborem odevzdány pro potřeby válečného úsilí nacistického Německa. Po skončení 2. světové války se podařilo zachránit menší zvon (s vyznačeným věnováním k 20. výročí republiky), který ve věži chrámu zvoní dodnes.