Res militaris na Blog.cz

"Tempori serviendum est" ("Je třeba sloužit době."), (Cicero, Dopisy Attikovi).

V roce 1962 nebo 1963 (přesné datum si nepamatuji) jsem byl na jednom z vojenských cvičení svědkem scény, jež se mi vryla do paměti. Poznamenávám, že vše, co se týkalo onoho cvičení, podléhalo v oné době režimu utajení a k veřejnosti Československa se nedostalo. Aktéry oné scény byl ministr obrany Československé lidové armády (ČSLA) generál Lomský a jeho náměstek generál Janko.

Generál Vladimír Janko tehdy v roli cvičícího velitele "Československého frontu", přednáší rozhodčímu, který v té chvíli vystupoval v roli válečného jeho nadřízeného, a představoval Spojené velení Varšavské smlouvy, návrh rozhodnutí na zahájení bojové činnosti. Podle scénáře cvičení měla být v daném okamžiku přijata klíčová rozhodnutí; jejich realizace představovala v podstatě zahájení preventivní války s použitím jaderných zbraní. Tyto zbraně byly československému veliteli autory scénáře cvičení "přiděleny" na počátku cvičení, aby se, spolu se svým štábem, mohl procvičovat v rozhodování o jejich použití. O způsobu zahájení války, třeba s použitím jaderných zbraní, měl tedy rozhodnout československý generál, tedy příslušník armády země, která jaderné zbraně nevlastnila. Už to samo o sobě potvrzovalo, že se jednalo o válečnou hru. Ač neznám plány autorů scénáře cvičení domnívám se, že jedním z cílů bylo ověřit míru rizika, se kterým by bylo spojeno to, jestliže by jediný stát, účastník Varšavské smlouvy, vlastnící jaderné zbraně, tyto poskytl jako bojový prostředek jednomu z dalších členů Varšavské smlouvy a dal mu právo o použití těchto zbraní rozhodovat.

Generál Janko tedy v onom okamžiku, který si připomínám, prezentuje svému nadřízenému návrh svého rozhodnutí, tedy rozhodnutí velitele "Čs. frontu". Podle tehdejší metodiky, která stanovila pravidla přípravy a přijímání rozhodnutí, musel být návrh rozhodnutí předložen nadřízenému veliteli a jím musel být schválen, než by se bylo přistoupilo k jeho realizaci. Generál Janko dospěl se svým štábem k názoru, že akce "protivníka" natolik ohrožují náš stát. i naše spojence, že jim musí být předejito provedením preventivního hromadného jaderného úderu; údery jaderným prostředky byly cíleny na armády protivníka; jimi byli "modří", v podstatě tedy armády NATO.

A teď se odehrála výměna názorů, jejichž znění si přesně pamatuji i po tolika letech. Generál Lomský se ptá generála Janka: "To chcete, soudruhu generále, zahájit atomovou válku?" "Ano, soudruhu ministře!" odpovídá generál Janko bez zaváhání. Generál Lomský chvíli váhá s odpovědí a pak praví: "Váš návrh neschvaluji. O použití jaderných zbraní bude použito později". "Válka" tedy měla být zahájena bez použití atomových zbraní.

Od oné chvíle uplynulo více než padesát let. Oba aktéři oné situace už dávno odpočívají "na pravdě Boží". Generál Janko spáchal sebevraždu 14.3.1968, generál Lomský zemřel 14.6.1982. Po jejich smrti bylo mezinárodní postavení Československa, a tedy i jeho armády, transformováno zcela zásadním způsobem. Oba českoslovenští generálové, aktéři oné epizody, kteří ve Druhé světové válce, ve svazku s Rudou armádou, nasazovali své životy i za osvobození své vlasti, by se jistě divili, jak se ono bojové spojenectví z války transformovalo pod vedením jen malé části národa a aniž tato malá část dostala od svého národa k takové transformaci mandát. Ze spojenectví s Ruskem, potažmo Sovětským svazem, spojenectví, které bylo, řečeno metaforicky, posvěceno i společně prolitou krví ve válce s Německem, se stal, jestli ne vyloženě vztah nepřátelský, tako jistě vztah ne-přátelský. To se promítlo i do uvažování současné české generality; byť by ji představovali muži, kteří byli rovněž částečně odchovanci oné ČSLA. Ti, kdo ony generály přecvičovali a přeučovali, se náležitě postarali o to, aby se změnila nejen jejich rétorika, ale i jejich postoje k historii vlastního národa a jeho armády. Jejich současné diskontinuitní postoje k historii vlastního národa projevil názorně jeden ze současných, vysoce postavených českých generálů.

28. 5. 2015 se v elektronických médiích objevila zpráva, že generál Petr Pavel, odchovanec to také ČSLA , bývalý náčelník Generálního štábu České armády, dnes, na Západě přeškolený a přecvičený, funkcionář NATO, prohlásil údajně na konferenci, jež se konala v Praze, že Aliance, které je český stát členem, by ve válce s Ruskem použila jaderné zbraně v případě, jak on říká, že by musela čelit agresi Ruska vůči baltickým zemím. Své vyjádření upřesnil tak, že by se jednalo o taktické jaderné zbraně. Za předehru tohoto vystoupení obrovského historického dosahu bych považoval roky na přelomu tisíciletí, kdy jeden za spojenců z Druhé světové války, spoluzakladatel OSN, Jugoslávie, byl v rámci války proti "komunismu" nemilosrdně bombardován svými bývalými válečnými spojenci. Byla to svérázná "odměna" za oběti, které bratrské slovanské národy Balkánu přinesly na oltář boje za společné vítězství proti německému nacismu. Generál Pavel se tak přidružuje k těm činitelům rakousko-uherské monarchie, kteří v první světové válce hnali české vojáky na ruskou frontu, či k těm klerofašistům "Slovenského štátu", kteří obdobně postupovali ve válce druhé. Pisatele těchto řádků jen nezbavuje optimizmu pohled do historie obou válek, když vidí, jak se nakonec tito čeští vojáci, nahnaní do války proti Rusku, zachovali.

Generálovi Pavlovi přizvučila poslankyně, místopředsedkyně TOP 09 Helena Langšádlová, která údajně prohlásila, že by NATO "mělo jít případně kvůli obsazenému Pobaltí do války s Ruskem, i do války jaderné". Ona dáma se tak přiřadila k bývalé předsedkyni ukrajinské vlády Julii Tymošenkové a k nositeli Nobelovy ceny míru (!) Lechu Walensovi. Ti volají po něčem podobném. Hodnocením jejich postojů se však zabývat nechci: jedná se u nich, v mých očích, jako o lidi "chudé v duchu", kteří aspirují na vstup do "Království nebeského" (Evangelium podle Matouše, 5.3). Přenechávám tedy Nejvyššímu, aby nakonec zvážil jejich skutky a pokud je neshledá "lehkými", tak jim do svého království vstup umožnil.

Tím, co prohlásil profesionální voják, generál Pavel, se však zabývat chci. Především tím, zda existuje shoda mezi tím, co navrhoval v roce 1962 generál Janko svému ministrovi na onom cvičení a tím, jak o použití zbraní hromadného ničení uvažuje současný funkcionář NATO. Shoda je v tom, že oba generálové podávají své návrhy už poté, kdy Valné shromáždění OSN ve své rezoluci číslo 1653 z 21. listopadu 1961 prohlásilo, že použití jaderných a termojaderných zbraní "odporuje duchu, liteře a cílům Organizace spojených národů a proto přímo porušuje Stanovy Organizace spojených národů". Jestli je jejich použití takto mezinárodním společenstvím hodnoceno, nemělo by to znamenat, že i hrozba jejich použitím, či plánování jejich použití, je rovněž porušením Stanov OSN?

Podstatný rozdíl je však v tom, že generál Janko přednáší své návrhy ministrovi na cvičení, jehož průběh se konal v režimu utajení a byl v podstatě vnitřní záležitostí cvičící armády, zatímco slova generála Pavla byla pronesena na veřejné konferenci a poté rozšiřována při nejmenším prostředky v celosvětové web-síti. Rozšiřování jeho slov mělo bezesporu za cíl ovlivňovat veřejné mínění a lze je tedy bez zveličování označit za šíření poplašné zprávy a za spoluvytváření atmosféry války v Evropě. Ke které se, mimochodem, v posledních dnech kriticky vyjádřil i současný římský papež. Tato atmosféra, která je soustavně sofistikovaně v Evropě vytvářena, nemá daleko od atmosféry, kdy jsou v evropských národech pěstovány vášně, které jsou, podle teoretika války Carl von Clausewitze, nutnou podmínkou vedení války. K takovým vášním jistě patří i vášeň, zvaná "nenávist".

Současně se však generál Pavel pokouší "uklidnit" veřejnost prohlášením, že by ve válce s Ruskem byly použity "jen" taktické jaderné zbraně. Což je samozřejmě nonsens. V praxi by snad toto "uklidnění" mělo pro českého občana znamenat, že by jejich použití se odehrálo někde daleko na severovýchodě, ve vzdálenosti stovek či tisíců kilometrů od našeho území a že by některé z účinků jaderných explozí, hlavně pak vyvolaná radiace, nemusela naše území zasáhnout. Implicitně lze z tvrzení generála Pavla dedukovat, že by naší zemi nehrozilo to, co jí hrozilo v éře Vladimíra Janka; kdy nad naší zemí visela hrozba, že ji strategické letectvo USA v krátké době několika týdnů změní v "radioaktivní dýmající trosky" (uvozuji slova velitele strategického letectva USA generála Curtis LeMaye). Či perspektiva, na kterou politické činitele v šedesátých letech minulého století upozorňoval Pavlův předchůdce, náčelník tehdejšího Generálního štábu, generál Rytíř, že budou muset být činěna státem rozhodná opatření k zachování "prosté existence národa"!

Generál Pavel se vůbec neobtěžuje vysvětlit, jakými nástroji disponuje aliance, v níž zastává významnou vojenskou funkci, které pomohou zabránit, aby konflikt, v jehož průběhu budou použity ony "taktické" jaderné zbraně, nepřerostl v konflikt širší, kde dojde i k použití zbraní strategického rozsahu. To, že rezoluce OSN, kterou výše cituji, vůbec nerozlišuje jakési "taktické" jaderné zbraně od zbraní strategických, či že se onou rezolucí nepřipouští jejich použití v zájmu jakési "taktiky", to nestojí pro generála Pavla za povšimnutí? Od vojenského profesionála, za jakého generál Pavel je jistě považován, bych očekával, že dokáže domyslit, že i použití "taktických" jaderných zbraní či jejich použití v zájmu jakési "taktiky", bude mít účinky, na které ve své rezoluci upozorňuje OSN; že totiž "použití jaderných a termojaderných zbraní představuje válku namířenou nejen proti tomu či onomu protivníkovi nebo proti těm či oněm protivníkům, ale proti lidstvu jako celku, protože i národy světa, které se dané války nezúčastní, budou vystaveny všem útrapám, které použitím takových zbraní budou vyvolány".

Generál Pavel nedokáže domyslit, že i použití "taktických" jaderných zbraní ve válce s Ruskem, pro kterou pleduje, by se neuskutečnilo na jakémsi vojenském cvičišti, kde nebudou žádná lidská obydlí, ale, že by se uskutečnilo tam, kde "přebývají lidské bytosti, které zde dobývají chléb vezdejší pro sebe i pro své rodiny, kde horníci vyvážejí z lůna země na povrch suroviny potřebné pro soudobou civilizaci, kde rolníci pěstují obilí i dobytek a kultivují krajinu do dnešní podoby, kde po staletí přetrvávají statisíce architektonických památek, aby ze století do staletí nesly poselství minulých věků", (cituji ze své knihy "Letcem ve studené válce, Erika, Praha, 2003).

Je mimo rámec uvažování českého generála to, že jaderné a termojaderné zbraně (i poslední jsou jistě v arzenálech tak zvaných "taktických" zbraní) jsou v podstatě zbraněmi hromadného ničení, zbraněmi teroru? Při jejich použití nejsou, a vzhledem k jejich účinkům ani nemohou být, rozlišeny vojenské cíle a vojáci držící v rukách zbraň od civilních obyvatel; ti se jistě budou v oblasti bojové činnosti nacházet. Mám si myslet, po přečtení názorů generála Pavla, že se tento český generál chce přiřadit k lidem typu W. Churchilla, který, podle slov britského historika J.F.C.Fullera "tak nenáviděl nepřítele, že se vrátil k takovým metodám vedení války, které už civilizované národy dávno odvrhly" (J.F.C.Fuller, The Second World War 1939- 1945, London, 1948)?

Co napsat závěrem? Jen toto stručné: generále Pavle, a vy všichni, kteří jeho slovům tleskáte: vzpamatujte se, dokud není pozdě! Tady není žádný "bych", kterého by bylo možno dohánět!