120. Bylo by možné vyhledat údaje o počtech sovětské letecké techniky, která se podílela na invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968? (10. 7. 2002 – odpovídá Pavel Minařík)
Veškeré údaje o sovětském invazním letectvu jsou pouze odhady různých složek generálního štábu čs. armády, více či méně nepřesné. Podle prvotní zprávy GŠ čs. armády se v souhrnu mělo jednat o 600 až 750 letadel, zařazených v rámci tří stíhacích leteckých divizí a dvou stíhacích bombardovacích divizí, společně s dvěmi vrtulníkovými pluky. Svazky a útvary měly být podřízeny blíže nezjištěné letecké armádě s velitelstvím v Milovicích. Velitelství leteckých divizí byla identifikována v Brně (11. sld), Přerově (blíže nezjištěná sbold), Plzni, Pardubicích a Ostravě. Podle jiných odhadů se mělo jednat o 490 bojových letounů, z toho 325 stíhacích, 240 stíhacích bombardovacích a 80 průzkumných.
Podle údajů zpravodajské správy GŠ čs. armády se na jednotlivých letištích, využívaných čs. vojenským letectvem, pravděpodobně nacházelo:
| – Bechyně: | 25 MiG-21, 19 MiG-19, 12 An-12 |
| – Plzeň: | 12 MiG-21, 10 MiG-17 |
| – Pardubice: | 44 MiG-21, 8 An-12 |
| – Náměšť nad Oslavou: | 30 Su-7 |
| – Přerov: | 20 MiG-21 |
| – Čáslav: | 40 MiG-19 |
| – Hradčany: | 44 MiG-21, 8 An-12 |
| – Hradec Králové: | 40 MiG-21 |
| – Milovice: | 37 MiG-21 |
| – Žatec: | 31 MiG-21, 37 Jak-25 |
| – České Budějovice: | 41 MiG-21 |
| – Mošnov: | 30 Su-7, 10 Jak-28 |
| – Olomouc: | neuvedeno |
| – Brno: | 20 MiG-21, 6 An-12 |
| – Košice: | 40 MiG-21 |
| – Zvolen: | 30 MiG-21 |
| – Piešťany: | 45 MiG-21 |
| – Bratislava: | nezjištěný počet An-12 |
| – Praha-Ruzyň: | nezjištěný počet An-12 |
| – Praha-Kbely: | neuvedeno |
V souhrnu by se mělo jednat o 639 letounů, z toho 429 MiG-21, 59 MiG-19, 10 MiG-17, 60 Su-7, 37 Jak-25, 10 Jak-28 a minimálně 34 An-12, společně s blíže neuvedeným počtem vrtulníků.
119. Zajímalo by mě, jaké útvary naší a sovětské armády se nacházely v místě Milíře u Tachova. (7. 7. 2002 – odpovídá Pavel Minařík)
V obou případech se jednalo o vidové pozorovací hlásky protivzdušné obrany státu.
118. Jsou známy údaje o počtech odsunovaných sovětských vojsk z území Československa po listopadu 1989? Jaké byly další osudy odsunutých divizí a brigád? (15. 8. 2002 – odpovídá Pavel Minařík)
Snižování počtů osob a techniky Střední skupiny sovětských vojsk rozmístěné na území bývalé Československé socialistické republiky bylo zahájeno již počátkem roku 1989. Stalo se tak vzhledem k rozhodnutí tehdejšího Ústředního výboru KSSS a Nejvyššího sovětu SSSR, zveřejněného 7. 12. 1988 na zasedání Valného shromáždění OSN v New Yorku Michailem Gorbačovem. Na základě výše uvedeného rozhodnutí se měly počty sovětských ozbrojených sil v letech 1989-1990 snížit o 500.000 osob, 10.000 tanků, 8.500 dělostřeleckých systémů, 800 bojových letadel, 73 válečných lodí a 38 ponorek. Kromě jiného se předpokládalo stáhnout z území střední Evropy 50.000 vojáků a 5.000 tanků. V případě Československa se mělo jednat o odsunutí jedné tankové divize (pravděpodobně 31. td z Bruntálu) a čtyř samostatných praporů, společně s reorganizací zbývajících divizí na tzv. obrannou strukturu, což by v souhrnu reprezentovalo snížení početních stavů skupiny vojsk o 5.300 osob, 708 tanků a 20 bojových letadel.
Snižování stavů Střední skupiny sovětských vojsk bylo zahájeno v dubnu 1989, když byl z posádky Zvolen odsunut vzdušný výsadkový prapor. Dále následovaly samostatný automobilní prapor (květen) a samostatný ženijní prapor (červen) z Olomouce. Současně započala reorganizace vševojskových divizí na tzv. obrannou strukturu, spojená s redukcí počtů tankové techniky u tankových divizí o 20 % a u motostřeleckých divizí o 40 %. U tankových divizí se poměr tankových a motostřeleckých pluků měl postupně změnit z 3+1 na 2+2 a v případě motostřeleckých divizí se předpokládala reorganizace tankového pluku na pluk motostřelecký a u divize měl působit pouze samostatný tankový prapor. V roce 1989 byly na uvedenou strukturu převedeny dvě divize (15. gtd a 18. gmsd). Kromě toho byly ze složení všech divizí vyjmuty oddíly taktických raket, které se staly součástí nově vytvořené 442. raketové brigády. V průběhu letních měsíců vyčleněné jednotky postupně opouštěly naše území. Např. šlo o tankový prapor vyzbrojený 23 středními tanky T-72, který 23. 5. po železnici odjel z Krupky v severních Čechách. Posledním útvarem, který roce 1989 opustil Československo, byl samostatný prapor chemické ochrany. Celkem se stav skupiny vojsk v uvedeném roce snížil o 1.500 vojáků, 192 tanků a 20 bojových letadel. V roce 1990 měla být stažena výše zmíněná tanková divize a dokončen přechod zbývajících divizí na tzv. obrannou strukturu.
V rámci procesu společenských změn, které v Československu proběhly po 17. 11. 1989, byla v Moskvě 26. 2. 1990 ministry zahraničních věcí podepsána „Smlouva mezi vládami ČSSR a SSSR o odchodu sovětských vojsk z území ČSSR“. Smlouva předpokládala následující průběh odsunování osob a techniky Střední skupiny vojsk:
| Etapa / Odsunované svazky | Termín odchodu | Osob | Tanků | Děl | Letadel |
| 1. etapa | 26.2.1990-31.5.1990 | 25.800 | 535 | 432+30 OZ | 16 |
| 31. tanková divize Bruntál | Květen 1990 | 6.200 | 285 | 132 | |
| 48. motostřelecká divize Vysoké Mýto | Květen 1990 | 10.400 | 250 | 210 | |
| 185. raketová brigáda Turnov | Květen 1990 | 1.000 | 12 OZ | ||
| 442. raketová brigáda Hvězdov | Květen 1990 | 600 | 18 OZ | ||
| Část 131. smíšené letecké divize (kromě jiného 1 vrtulníkový pluk a 2 letky BPPzP) | 1.700 | 16 | |||
| Ostatní svazky a útvary | 5.900 | 90 | |||
| 2. etapa | 1.6.1990-31.12.1990 | 18.300 | 252 | 288 | 32 |
| 15. tanková divize Milovice | Říjen 1990 | 10.800 | 252 | 192 | |
| 211. dělostřelecká brigáda Jeseník | Srpen 1990 | 1.400 | 96 | ||
| 5.protiletadlová raketová brigáda Kuřivody | Červen 1990 | 900 | |||
| Část 131. smíšené letecké divize (2 letecké pluky) | 1.400 | 32 | |||
| Ostatní svazky a útvary | 3.800 | ||||
| 3. etapa | 1.1.1991-30.6.1991 | 29.400 | 433 | 498 | 28 |
| 18. motostřelecká divize Mladá Boleslav | Červen 1991 | 12.700 | 164 | 252 | |
| 30. motostřelecká divize Zvolen | Červen 1991 | 10.400 | 255 | 246 | |
| Část 131. smíšená letecká divize | 2.900 | 28 | |||
| Ostatní svazky a útvary | 3.400 | 14 | |||
| Celkem | 26.2.1990-30.6.1991 | 73.500 | 1.220 | 1.218+30 OZ | 76 |
Podle veřejně dostupných informací v rámci 1. etapy odsunu území Československa opustilo 26.184 vojáků a 11.609 jejich rodinných příslušníků. Dále v rámci 340 vlakových a 18 automobilních transportů bylo odvezeno 30 odpalovacích zařízení operačně-taktických a taktických raket, 551 tanků, 459 bojových vozidel pěchoty, 406 obrněných transportérů, 476 děl a minometů, 391 kusů speciální techniky, 6.665 automobilů a 8 bezpilotních průzkumných prostředků. V téže době z našeho území odletělo 19 bojových letadel a 92 vrtulníků. Celkem bylo uvolněno 9 posádek (Bruntál, Krnov, Frenštát, Libavá, Česká Třebová, Červená Voda, Klášterec nad Orlicí, Kozlov, Turnov) a 2.820 bytů. V průběhu 2. etapy odsunu se nejprve předpokládalo z čs. území stáhnout dalších 252 tanků, 490 bojových vozidel pěchoty a obrněných transportérů, 288 děl a minometů, 5.092 automobilů a 32 bojových letadel. Odsun měl zahrnout 18.300 vojáků. Na jednání zmocněnců obou vlád bylo přijato rozhodnutí o urychlení odsunu. Z 3. do 2.etapy byla převedena 30. motostřelecká divize, jejíž odsun začal v říjnu 1990. Tímto se počet stahovaných vojáků zvýšil na 24.700 a v případě techniky na 481 tanků, 836 bojových vozidel pěchoty a obrněných transportérů, 496 děl a minometů, společně s 39 bojovými letouny a 60 vrtulníky, což bylo spojeno s uvolněním 15 posádek (Jeseník, Zvolen, Ružomberok, Komárno, Rožňava, Nové Zámky, Sliač, Neratovice a další). Celkem Československo k 30.6.1991 v 925 transportech opustilo 73.500 vojáků a 39.000 rodinných příslušníků, 1.220 tanků, 2.500 bojových vozidel pěchoty a obrněných transportérů, 105 letadel, 175 vrtulníků a 95.000 tun munice. Poslední železniční transport překročil čs. hranici 21.6.1991. Velitel skupiny vojsk genplk. Vorobjov odletěl 27.6.1991. Střední skupina vojsk uvolnila 355 objektů, z toho 286 v ČR a 69 v SR. K civilnímu využití bylo předáno 65 objektů, převážně na území České republiky.
Osudy vševojskových divizí a brigád druhů vojsk byly po návratu do Sovětského svazu následující:
– 31. tanková Viselská divize, vyznamenaná řádem Rudého praporu, Kutuzova a Suvorova: přesunuta do Dzeržinska a podřízena 13. gardovému armádnímu sboru Moskevského vojenského okruhu,
– 48. motostřelecká divize: rozformována,
– 15. gardová Mozyrská tanková divize, vyznamenaná řádem Rudého praporu a Suvorova: přesunuta do Povolžsko-Uralského vojenského okruhu,
– 18. gardová motostřelecká Insterburgská divize, vyznamenaná řádem Rudého praporu a Suvorova: přesunuta do Kalinigradské oblasti a podřízena 11. gardové vševojskové armádě Pobaltského vojenského okruhu,
– 30. gardová Ikrutsko-Pinská motostřelecká divize Nejvyššího sovětu RSFSR, vyznamenaná Leninovým řádem, řádem Říjnové revoluce, třemi řády Rudého praporu a řádem Suvorova: přesunuta do Marino Gorky a podřízena 5. gardové tankové armádě Běloruského vojenského okruhu,
– 185. raketová brigáda: rozformována,
– 442. raketová brigáda: podřízena Moskevskému vojenskému okruhu,
– 211. dělostřelecká brigáda: podřízena Moskevskému vojenskému okruhu,
– 5. protiletadlová raketová brigáda: podřízena 13. gardovému armádnímu sboru Moskevského vojenského okruhu.
117. Zajímá mě dislokace raketových útvarů PVOS v letech cca 1960-1990. Kolem Prahy jsou pozůstatky raketových útvarů, vyzbrojených PLRK Něva S-125 (Miškovice, Bratronice, Včelník). Předpokládám, že zde musely být rozmístěny i PLRK S-75 Volchov. Jediný mě známý útvar byl dislokován v Dobříši-Staré Huti. Jistě existovaly i další. Mohl bych získat informaci, kde všude byly rozmístěny PLRK kolem Prahy a komu podléhaly po stránce velení? (27. 5. 2002 – odpovídá Pavel Minařík)
Všechny útvary protiletadlového raketového vojska, zajišťující v letech 1959 až 1989 protivzdušnou obranu Prahy, podléhaly velitelství 71. protiletadlové raketové brigády. Postupně byly vybudovány následující útvary:
– 1. protiletadlový raketový oddíl Přestavlky (VÚ 2504), vytvořen 1959, vyzbrojen nejprve PLRK SA-75 M Dvina, od roku 1965 PLRK S-75 M Volchov
– 2. protiletadlový raketový oddíl Kačice (VÚ 6876), vytvořen 1959, vyzbrojen nejprve PLRK SA-75 M Dvina, od roku 1965 PLRK S-75 M Volchov
– 3. protiletadlový raketový oddíl Zdejcina (VÚ 2072), vytvořen 1959, vyzbrojen nejprve PLRK SA-75 M Dvina, od roku 1965 PLRK S-75 M Volchov
– 4. protiletadlový raketový oddíl Stará Huť (VÚ 8729), vytvořen 1959, vyzbrojen nejprve PLRK SA-75 M Dvina, od roku 1965 PLRK S-75 M Volchov
– 5. protiletadlový raketový oddíl Buková Lhota (VÚ 8853), vytvořen 1960, vyzbrojen nejprve PLRK SA-75 M Dvina, od roku 1971 PLRK S-75 M Volchov
– 6. protiletadlový raketový oddíl Přehvozdí (VÚ 5995), vytvořen 1960, vyzbrojen nejprve PLRK SA-75 M Dvina, od roku 1971 PLRK S-75 M Volchov
– 7. protiletadlový raketový oddíl Vlkava (VÚ 9732), vytvořen 1960, vyzbrojen nejprve PLRK SA-75 M Dvina, od roku 1976 PLRK S-75 M Volchov
– 8. protiletadlový raketový oddíl Byšice (VÚ 3113), vytvořen 1960, vyzbrojen nejprve PLRK SA-75 M Dvina, od roku 1976 PLRK S-75 M Volchov
– 9. protiletadlový raketový oddíl Miškovice (VÚ 6251), vytvořen 1972, vyzbrojen PLRK S-125M Něva
– 10. protiletadlový raketový oddíl Jeneč (VÚ 6370), vytvořen 1972, vyzbrojen PLRK S-125M Něva
– 11. protiletadlový raketový oddíl Točná (VÚ 3910), vytvořen 1973, vyzbrojen PLRK S-125M Něva
– 12. protiletadlový raketový oddíl Velké Přílepy (VÚ 7053), vytvořen 1973, vyzbrojen PLRK S-125M Něva
– 13. protiletadlový raketový oddíl Přelíc (VÚ 2989), vytvořen 1978, vyzbrojen PLRK S-125M Něva
– 14. protiletadlový raketový oddíl Bratronice (VÚ 3010), vytvořen 1977, vyzbrojen PLRK S-125M Něva
– 15. protiletadlový raketový oddíl Mořina (VÚ 6216), vytvořen 1977, vyzbrojen PLRK S-125M Něva
– 16. protiletadlový raketový oddíl Mníšek (VÚ 7239), vytvořen 1978, vyzbrojen PLRK S-125M Něva
– protiletadlová raketová skupina Dobříš (VÚ 5180), zřízena 1985:
* 17. protiletadlový raketový oddíl Dobříš, vyzbrojen PLRK S-200 Vega
* 18. protiletadlový raketový oddíl Dobříš, vyzbrojen PLRK S-200 Vega
* 19. protiletadlový raketový oddíl Dobříš, vyzbrojen PLRK S-200 Vega
* technický oddíl Dobříš
– protiletadlový raketový oddíl Kačice (používal krycí číslo 71.plrb, tj. VÚ 2516), vytvořen 1990, vyzbrojen PLRK S-300 PMU
– I. technický oddíl Chyňava (VÚ 5966), vytvořen 1959
– II. technický oddíl Stará Boleslav (VÚ 3581), vytvořen 1960
Máte-li zájem blíže se seznámit s historií pražské protiletadlové raketové brigády, doporučuji Vám navštívit výstavu „Vojenství ve Slaném“, která je instalována v prostorách Vlastivědného muzea ve Slaném (Masarykovo náměstí č.p. 159).
116. Jaká jednotka a rakety byly umístněny v prostoru Pernarec-Krukanice před rokem 1990? (28. 5. 2002 – odpovídá Pavel Minařík)
Jednalo se o 3. protiletadlový raketový oddíl Pernarec 185. protiletadlové raketové brigády (viz odpověď na dotaz č. 106). Výzbroj oddílu představovaly protiletadlové raketové komplety S-75 M Volchov.
115. Zajímalo by mě, které útvary se nacházely po 2. světové válce ve Frýdku-Místku a jak byly vyzbrojeny. (12. 6. 2002 – odpovídá Pavel Minařík)
V posádce Frýdek-Místek se v letech 1945 až 1992 nacházely následující útvary čs. armády:
| – Dělostřelecký pluk 3 | červen 1945 až červenec 1945 |
| (vyzbrojen 122 mm houfnicemi vz. 38) | |
| – Pěší pluk 8 (87. střelecký pluk) | květen 1945 až srpen 1958 |
| – Škola důstojníků pěchoty v záloze | leden 1951 až říjen 1951 |
| – 188. protiletadlový dělostřelecký pluk | září 1958 až srpen 1961 |
| (vyzbrojen 85 mm PLK vz. 44S) | |
| – 3. protiletadlový raketový oddíl 77. protiletadlového raketového pluku | 1961 až konec 80. let |
| (nejprve vyzbrojen PLRK SA-75 M Dvina, později přezbrojen na PLRK S-75 M Volchov) | |
| – technický oddíl 77. protiletadlového raketového pluku | od 1961 |
| – Starší zástupce vojenské správy u závodu 65 „Mostárna“ VŽKG n.p. | 1951 až 1977 |
| – Okresní vojenské velitelství (Okresní vojenská správa) | od března 1951 |
| – Posádková správa | od ledna 1951 |
114. Jaké byly poválečné osudy Pěšího pluku 8 „Slezského“, jehož příslušníci byli jediní, kteří se v noci z 14. na 15.3.1939 pod velením velitele kulometné roty kpt. Karla Pavlíka se zbraní v ruce postavili v Místku proti německým okupantům? (16. 7. 2002 – odpovídá Pavel Minařík)
Pěší pluk 8 byl obnoven již krátce po ukončení 2. světové války. Na základě nařízení Oblastního velitelství Morava bylo dne 24. 5. 1945 vytvořeno Vojenské okresní velitelství ve Frýdku, jemuž podléhaly I. výcvikový prapor v Místku, II. výcvikový prapor ve Frenštátě pod Radhoštěm, III. výcvikový prapor ve Frýdku a výcvikový dělostřelecký oddíl v Místku, který se 11. 6. přesunul do Frenštátu pod Radhoštěm. Po svém přemístění do Místku byl II. výcvikový prapor 12. 6. zrušen a jeho místo v zaujal nový prapor, vytvořený v Moravské Ostravě. Dnem 13. 6. bylo Vojenské okresní velitelství přejmenováno na Pěší pluk 8, náležející do složení 8. divize. Z I. výcvikového praporu v Místku se stal III. pěší prapor a z III. výcvikového praporu ve Frýdku II. pěší prapor, přesunutý 16. 6. do Koblova. I. pěším praporem se stal dosavadní II. výcvikový prapor, přesunutý z Moravské Ostravy do Hlučína. Na základě dosavadního výcvikového dělostřeleckého oddílu vznikly baterie 45 mm kanonů, baterie 76 mm kanonů a baterie 120 mm minometů. Na přelomu září a října 1945 pluk přešel do podřízenosti 7. divize. V souvislosti s její reorganizací na brigádu byl k 1. 10. 1947 reorganizován na Pěší prapor 8. Dne 3. 3. 1948 útvar dostal historický název „Slezský“. Zpětná reorganizace praporu na pěší pluk proběhla na podzim 1949, při přeměně 7. brigády na divizi. K 1. 11. 1954 byl pluk přejmenován na 8. střelecký pluk a 7. pěší divize na 7. střeleckou divizi. V květnu 1955 došlo k přečíslování a přejmenování útvaru na 87. střelecký pluk „Místecký“, přičemž ze 7. střelecké divize se stala 17. střelecká divize. Ke zrušení pluku došlo k 15. 8. 1958, při zániku nadřízeného divizního velitelství. Číslo a název předal 69. mechanizovanému pluku v Opavě jako 87. motostřeleckému pluku „Místeckému“.
113. Můžete mi poskytnout informace o 4. provozním pluku. U tohoto útvaru jsem vykonával vojenskou základní službu. Zajímala by mě i historie celé posádky Stará Boleslav. (1. 6. 2002 – odpovídá Pavel Minařík)
4. provozní pluk (VÚ 6164) ve Staré Boleslavi navazuje na zabezpečovací útvary vytvořené v průběhu první poloviny 50. let minulého století. Pro potřeby zajištění spojení u Velitelství protiletadlové obrany státního území se k 1.10.1951 v Praze vytvořila jeho spojovací rota (VÚ 6164), rozšířená 1.12.1952 na spojovací prapor. K zabezpečení činnosti reorganizovaného velitelství (k 1.11.1954 bylo přejmenováno na Velitelství PVOS) se dnem 1.3.1955 místo uvedeného praporu vytvořil 1. provozní pluk (VÚ 6164). K 1. 10. 1957 pluk zanikl a na jeho základě byly nově zformovány 2. spojovací letecký pluk Praha (dnešní 4. základna komunikačních a informačních systémů) a 1. provozní prapor Praha (VÚ 6164). Dnem 1. 10. 1958 byl útvar rozšířen na 1. provozní pluk a předán do podřízenosti nově vytvořeného velitelství 7. armády PVOS a letectva. K 1.9.1961 došlo k vyjmutí frontového letectva ze složení 7. armády, která nadále působila jako jednotypový operační svaz PVOS. Dosavadní 1. provozní pluk byl zrušen a činnost armádního velitelství nadále zabezpečoval 7. provozní prapor (VÚ 6164). V nezměněné podobě armáda setrvala až do konce roku 1975, když prvním dnem roku 1976 došlo k jejímu přejmenování na Velitelství PVOS. V návaznosti na redislokaci nadřízeného velitelství se 7. provozní prapor v květnu 1981 přestěhoval do posádky Stará Boleslav. V květnu 1990 došlo k vytvoření tzv. integrovaného druhu ozbrojených sil formou sloučení PVOS, vojskové PVO a frontového letectva. Velitelství ve Staré Boleslavi se stalo Velitelstvím letectva a PVO, jemuž byla podřízena i 10. letecká armáda (v říjnu téhož roku reorganizovaná na 1. smíšený letecký sbor) a protiletadlové raketové útvary vojskové PVO. Dnem 1. 3. 1992 byl 7. provozní prapor přečíslován na 4. provozní prapor. V následujícím roce prodělalo další organizační změnu i jeho nadřízené velitelství, které se 1. 11. 1993 přejmenovalo na 4. sbor PVO. Na 4. provozní pluk byl útvar reorganizován k 31. 12. 1993, kdy se jeho součástí jako 2. a 3. prapor staly i dosavadní 22. a 3. provozní prapor v Brně a Větrušicích, vytvořené v roce 1969 pro potřeby velitelství 2. a 3. divize PVOS. Na základě 4. sboru PVO se dnem 1. 7. 1997 konstituovalo Velitelství vzdušných sil. Po zrušení nadřízeného velitelství zanikl i 4. provozní pluk dnem 31.12.2003.
V posádce Brandýs nad Labem-Stará Boleslav se nacházely následující útvary čs. armády:
| a) období 1918 až 1939 | |
| – Posádkové velitelství | říjen 1918 až červenec 1939 |
| – náhradní prapor Pěšího pluku 72 | červenec 1919 až srpen 1919 |
| – náhradní eskadrona Dragounského pluku 7 | říjen 1918 až říjen 1920 |
| – Dělostřelecký pluk 51 | říjen 1920 až červenec 1939 |
| – II. korouhev Jezdeckého pluku 8 | října 1920 až září 1936 |
| – Dragounský pluk 5 | září 1936 až červenec 1939 |
| b) období 1945 až 1992 | |
| – velitelství 1. protitankové brigády | květen 1945 až září 1945 |
| – Dělostřelecký pluk 101 | květen 1945 až září 1945 |
| – Dělostřelecký pluk 102 | květen 1945 až září 1945 |
| – Dělostřelecký oddíl 301 | září 1945 |
| – Dělostřelecký pluk 301 | říjen 1945 až září 1947 |
| – Dělostřelecký oddíl 302 | září 1945 |
| – Dělostřelecký pluk 302 | říjen 1945 až září 1947 |
| – Dělostřelecký oddíl 302 | říjen 1947 až září 1949 |
| – Dělostřelecký pluk 330 | říjen 1949 až listopad 1950 |
| – Velitelství 2. dělostřelecké brigády | říjen 1947 až září 1949 |
| – Velitelství 23. dělostřelecké brigády | říjen 1949 až listopad 1950 |
| – Velitelství a I. oddíl 23. těžké dělostřelecké brigády | prosinec 1950 až září 1956 |
| – Okresní vojenské velitelství (Okresní vojenská správa) | březen 1951 až květen 1960 |
| – Velitelství 72. protiletadlové dělostřelecké divize | září 1956 až červenec 1958 |
| – 161. protiletadlový dělostřelecký pluk | říjen 1956 až srpen 1962 |
| – Velitelství 311. těžké dělostřelecké brigády | září 1962 až srpen 1980 |
| – 11. těžký dělostřelecký oddíl | září 1962 až srpen 1980 |
| – 12. těžký dělostřelecký oddíl | září 1962 až srpen 1980 |
| – 13. těžký dělostřelecký oddíl | leden 1964 až srpen 1980 |
| – 310. ženijní strojní prapor | září 1967 až srpen 1976 |
| – 109. silniční stavební prapor | září 1977 až květen 1991 |
| – Velitelství PVOS | od května 1981 |
| – Ústřední velitelské stanoviště PVOS | od května 1981 |
| – 17. spojovací pluk | květen 1981 až 1989 |
| – 7. provozní prapor | od května 1981 |
| – 7. armádní spojovací a radiotechnické opravny | květen 1981 až duben 1990 |
| – 7. výpočetní středisko | od května 1981 |
Po vzniku AČR byla ve Staré Boleslavi vytvořena celá řada dalších útvarů, z nichž nejvýznamnější je Velitelství logistiky.
112. Zajímala by mě délka řádné dovolené vojáků základní služby, možnosti vycházek a „opušťáků“ v roce 1938 a jak tomu bylo například v 50. nebo 70. letech. (10. 4. 2002 – odpovídá Pavel Minařík)
a) čs. branná moc v roce 1938
V roce 1938 měli podle ustanovení předpisu A-VIII-1 vojáci prezenční služby nárok na řádnou dovolenou v rozsahu 8 dnů v jednom kalendářním roce. Řádná dovolená se zásadně udělovala najednou, hlavně o vánočních a velikonočních svátcích, vždy tak, aby polovina mužstva staršího ročníku s polovinou mužstva mladšího ročníku zůstala u útvaru. K řádné dovolené se připojovaly tzv. cestovní dny. Bylo-li hlavní místo pobytu vzdálené od 150 do 400 km dva dny, od 400 do 600 km tři dny a nad 600 km čtyři dny pro jízdu tam a zpět dohromady. Na vycházku mohlo mužstvo podle vojenského služebního řádu A-I-1 odejít až po vyhlášení denního rozkazu. Dopoledne mělo mužstvo vycházky pouze v neděli a ve státní svátky. Vycházku mimo okruh posádky povolovali velitelé setnin (rot, baterií, letek). Zvlášť ukázněnému mužstvu mohla být na neděle a sváteční dny udělována tzv. jednodenní propuštěná, která se nezapočítávala do řádné dovolené. Souhrn osob, které na vycházce a propuštěné opustily posádku, nesměl překročit 25 % z počtu stravovaných osob u setniny. Na dovolenou, vycházku i propuštěnou odcházelo mužstvo předpisově oblečeno, vždy s opaskem a bodákem. Návrat z dovolené a propuštěné byl stanoven nejpozději do 24.00, u vycházek zpravidla do večerky, nejpozději však do 24.00.
b) čs. lidová armáda 1950 až 1989
Od roku 1950, kdy byl zrušen předpis A-VIII-1, byla pravidla pro udělování dovolených zásadně změněna. Nově je určoval předpis Zákl-I-3 Kázeňský řád čs. branné moci (platný od 1.10.1950) a dovolená byla definována jako kázeňská odměna, udělovaná za mimořádné úspěchy v bojové pohotovosti, při výkonu služby a za zvláštní činy. Čerpání 10 dnů dovolené nebylo nárokové a vojákovi nemusela být udělena. Situace zůstala stejná i po vydání nového Kázeňského řádu ozbrojených sil ČSR, platného od 1.12.1953. Pouze se v příslušném ustanovení připouštělo udělení doby na cestu do místa dovolené a zpět, nezapočítávané do výměry dovolené. Zásadní změna v udělování dovolených nastala až v roce 1960. Řádná dovolená přestala být chápána jako forma kázeňské odměny a opětně se stala nárokovou. Nová pravidla stanovoval zákon č. 76/1959 Sb. o některých služebních poměrech vojáků, který vstoupil v platnost od 1.5.1960. Vojáci základní služby měli nadále nárok na řádnou dovolenou ve výměře 10 dnů v každém roce vojenské základní služby. Délka dovolené mohla být se zřetelem na náročnost služby prodloužena orgánem zmocněným ministrem národní obrany až o 5 dnů.
Pokud se týká volna k opuštění kasáren, pravidla pro jeho udělování po zrušení předpisu A-I-1 od roku 1950 stanovoval Kázeňský řád. Zákl-I-3 hovořil o udělení volna k opuštění kasáren nebo ubytovacích prostorů útvaru v trvání do 2 dnů, za mimořádné úspěchy v bojové pohotovosti, při výkonu služby a za zvláštní činy. Na těchto pravidlech nic nezměnil ani novelizovaný předpis z roku 1953. V předpisu Zákl-1-3, platném od 1.5.1960, se kromě toho připouštělo při udělení volna k opuštění posádky poskytnutí volna nezbytného na cestu, nejvýše však v rozsahu 24 hodin. Nový Zákl-1-3, platný od 1.9.1961, o udělování tohoto volna již nehovořil.
Pravidla pro udělování vycházek vojáků základní služby byla po zrušení předpisu A-I-1 stanovena novým předpisem Zákl-I-1 (z roku 1950 a 1953). Vycházku z ubytovacího prostoru vojskového tělesa povoloval velitel setniny (roty), a to zpravidla ve dny a hodiny stanovené velitelem vojskového tělesa a způsobem jím určeným. Vojínům prvního ročníku se povolovala teprve po uplynutí dvou měsíců po zařazení do vojskového tělesa. Nový předpis Zákl-1-1 (z roku 1961) umožňoval udělování vycházek podle požadavků na udržování nepřetržité vysoké bojové pohotovosti útvarů a jednotek, které měly být stanoveny zvláštními směrnicemi. Vojíni a poddůstojníci, kterým nebyly při bojovém rozdílení určeny úkoly, mohli na vycházku s vědomím velitele roty. Rozsah a místo vycházky měl stanovit velitel útvaru podle konkrétních podmínek. Desátníkům, četařům, vzorným vojákům, třídním specialistům II. a vyšší třídy bylo povoleno zůstat na vycházce jednu hodinu po večerce. Vojákům 1. ročníku se vycházky povolovaly teprve po uplynutí jednoho měsíce od nástupu do základní služby.
c) Armáda České republiky
V současné době jsou pravidla na opuštění ubytovacího prostoru stanovená zákonem č. 220/1999 Sb. a na něj navazujícím předpisem Zákl-1 v případě vojáků základní služby mnohem benevolentnější. Voják má nárok na řádnou dovolenou v délce 28 kalendářních dnů za 12 měsíců služby. Řádnou dovolenou lze čerpat nejdříve po výkonu třech měsíců služby, a to i po částech. Krátkodobé volno k opuštění útvaru na dva kalendářní dny, které nezahrnují stanovené dny nepřetržitého odpočinku, se uděluje jako forma kázeňské odměny. Nárok na vycházku má voják po skončení zaměstnání, nebrání-li tomu služební úkoly. Voják o vycházku nežádá, pouze je povinen odchod na vycházku ohlásit. Nárok na vycházku vzniká po třech týdnech vojenské základní služby. V průběhu vycházky mohou vojáci základní služby opouštět okruh posádky bez omezení.
111. Několikrát jsem se dočetl o rozkazu prezidenta republiky, kterým letos propůjčil historický název „Albrechta z Valdštejna“ 1. mechanizované divizi. Ví někdo z historiků, kterým útvarům jiných armád byl stejný název v minulosti propůjčen? Můžete odpověď na tento dotaz zveřejnit a okomentovat? (29. 6. 2002 – odpovídá Pavel Minařík)
Jméno frýdlantského vévody nesl „bojový svazek SS Wallenstein“ („SS-Kampfverband“ případně „SS-Gefechtsverband“), někdy uváděný jako „44. divize tankových granátníku SS“ ve výstavbě. Jednalo se o souborné označení pro jednotky SS, které postupovaly od 5. května 1945 proti Pražskému povstání od jihu, všeobecně z cvičiště SS „Böhmen“ na Neveklovsku. Postup z jihu byl veden dvěmi bojovými skupinami. „Západní“ z Hradištka přes Zbraslav na Smíchov (SS-Kampfgruppe „Moldauthal“, v literatuře též jako „Klein“ nebo „Emil“ či „Hradischko“) a „východní“ proti Krči a Pankráci (SS-Kampfgruppe „Joerchel“ či „Barbara“). K výše uvedeným skupinám se měly připojit i jednotky rozbité 2. tankové divize, postupující po plzeňské silnici a navagónované na nádraží v Hořovicích. Ty ale byly napadeny Vlasovci a stáhly se na západ směrem k Američanům. Ve svazku Wallenstein jsou dokumentovány i tři prapory Hlinkovy gardy, není ale zřejmé, zda byly bojově nasazeny. SS-Kampfverband Wallenstein bojoval v Praze na Smíchově až do 9. května. Následně byl francouzskými zpravodajci od 5. americké pěší divize odveden přes Řevnice k demarkační čáře v prostoru Čimelice. Část jednotek stačila přejít do amerického zajetí, část nikoliv a je velmi pravděpodobné, že se zúčastnily i bojů u Milína a v Březnici 11. a 12. května. (Při zpracování odpovědi bylo využito podkladovým materiálů poskytnutých Mgr. Tomášem Jaklem). Transkripci svého příjmení jako Wallenstein používal Valdštejn od počátku 20. let 17. století.
Dnem 8.5.2002 byl rozkazem prezidenta republiky 1. mechanizované divizi propůjčen historický název „Albrechta z Valdštejna“. Divize nese jméno jednoho z největších evropských vojevůdců 17. století, avšak osobnosti problematické a vnitřně rozporuplné. Valdštejn byl skutečně jedním z nejvýznamnějších vojevůdců třicetileté války. O tom není pochyb. Jde však o to, zda jeho odkaz odpovídá etickým hodnotám, které by měl naplňovat příslušník naší reformující se armády. Nemůžeme jeho osobu posuzovat jen z hlediska vojenského, nýbrž i z pohledu mravního. Jako vojenský profesionál se bezesporu osvědčil. Dokázal vybudovat, řídit a zásobovat mohutnou armádu.
Během své třicetileté vojenské služby se ale dopustil i mnoha morálních poklesků, které nám rozhodně nejsou vzorem. Především dvakrát zradil svého vrchního velitele. Nejprve v roce 1619 dezertoval z vojska moravských stavů, přičemž ukradl i stavovskou pokladnu a zabil vrchního strážmistra, který s dezercí pluku nesouhlasil. Podruhé v roce 1634 zradil římského císaře Ferdinanda II. Po nespravedlivě vznesených obviněních o snaze získat českou královskou korunu místo toho, aby se hájil na císařském dvoře, vydal se na útěk k protivníkovi. Dokonce dvakrát přinutil podřízené velitele složit přísahu osobní poslušnosti, i když nominálním vrchním velitelem byl panovník. Vše za situace, kdy odmítl uposlechnout přímý rozkaz císaře nařizující vyrazit na pomoc ohroženému spojenci. V mezidobí obou přeběhnutí se mu podařilo vybudovat největší pozemkové panství v Čechách. Ovšem na jakém základě? Díky lacino získaným konfiskacím po české šlechtě, která byla nucena uprchnout do exilu. Mimo jiné se obohatil i na téměř kriminální devalvaci měny (86 až 98 %), která skončila státním bankrotem (1623). Mohutnou armádu sice pro císaře vybudoval na vlastní náklady, ale za své pohledávky si nechal udělit Meklenbursko, jehož suverénní vládcové byli ze země vyhnáni (1628). Navíc armádu zásoboval zbrojí a výstrojí ze svých vlastních statků, takže vlastně platil sám sobě, aniž by to mělo vliv na jeho rozsáhlé pohledávky vůči císaři. Do povědomí českého národa se kromě bezohledného vypálení předměstí města Louny (1620) zapsal i zatknutím jednoho z později popravených vůdců stavovského povstání Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic (1621). Vzhledem k předchozímu je již jen maličkostí prospěchářská změna náboženského vyznání (1606 z evangelického na katolické) a získání pohlavní choroby na jednom z evropských kolbišť (Uhersko 1604). Jako geniální vojevůdce v době svého největšího ohrožení, při útěku před císařem do Chebu (1634), nechal tisícovku vojáků před městem a jeho dům hlídali jen čtyři členové městské stráže.
Kodex příslušníka budoucí profesionální armády vyžaduje dodržování takových základních vojenských hodnot jako je čest, loajalita, nezištnost a obětavost, k čemuž se budou vojenští profesionálové zavazovat složením „Slibu vojáka“. Vzorem pro jejich jednání je řada historických osobností našich dějin. Domnívám se však, že generalissimus vévoda Albrecht z Valdštejna mezi ně nepatří. Nebo snad má být vzorem příslušníka naší profesionální armády člověk, který zrazuje své nadřízené, krade, mění vyznání, obohacuje se na úrok druhých, z bojišť si přináší pohlavní choroby, neposkytne pomoc spojencům, odmítá plnit rozkazy nadřízených a zabíjí své podřízené? Domnívám se, že ne. V minulosti jeho jméno nesla v letech 2. světové války jen jedna divize, která příslušela k organizaci označené Norimberským procesem za zločineckou. Etické hodnoty 17. století byly poněkud jiné než dnes. Co bylo kdysi běžné, nemá v moderní profesionální armádě demokratického státu místo. (Komentář k udělení historického názvu „Albrechta z Valdštejna“ 1. mechanizované divizi byl publikován v časopisu A-report, 2002, č. 13, s. 29).
Stručný životopis frýdlantského vévody můžete na našich stránkách najít v části „Armáda/Poválečná/Představujeme útvary AČR/Albrecht z Valdštejna“.
110. Ve Vaší odpovědi k dotazu č. 61 sdělujete, že v Lešanech je umístěn systém R-11M. Podle fotografií z muzea jsem předpokládal, že se jedná o systém R-17, který má proti R-11M s raketou 8K11 prodloužené zvedací zařízení pro delší raketu 8K14 a na nástavbě dvě dvojice tlakových lahví. Prosím o sdělení jak systém R-17 rozpoznat a dále o informaci, zda se v archivu vyskytuje fotografická dokumentace k tomuto typu a zda je přístupná. (2. 7. 2002 – odpovídá Pavel Minařík)
Při zpracovávání odpovědi na dotaz č. 61 jsem využil seznam exponátů Vojenského technického muzea v Lešanech, zveřejněný pracovníkem HÚ AČR mjr. Alešem Knížkem (viz časopis HPM, roč. 1997, č. 4, str. 27 až 28). Podle tohoto seznamu se ve VTM mají nacházet následující operačně-taktické a taktické raketové komplety: 8K11 (systém R-11M neboli R-170), 9K52 (systém R-60 „Luna-M“), 9K72 (systém R-300 „Elbrus“) a 9K714 (systém „Oka“). Po vyhledání technické dokumentace uložené u I. odboru Vojenského ústředního archivu – Vojenského historického archivu v Praze bylo zjištěno, že Vaše identifikace zmíněného raketového kompletu je správná. Ve VTM Lešany se nenachází systém R-11M, ale systém R-17.
U I. odboru Vojenského ústředního archivu – Vojenského historického archivu v Praze jsou ve sbírce „Čs. vojenské předpisy po roce 1945“ kromě jiného uloženy následující předpisy:
– Děl/A-21/4 (inv. č. 1118), 1965, odpalovací zařízení 8U218, 1. díl – konstrukční popis
– Děl/C-21/22 (inv. č. 1339), 1964, raketa 8K14, 3. díl, konstrukce odpalovacího zařízení
Výše uvedené předpisy jsou volně přístupné badatelské veřejnosti. Stupeň utajení byl zrušen rozkazem MO ČR č. 22/1999. Obecné podmínky studia ve VÚA Praha byly zveřejněny v odpovědi na dotaz č. 103.
109. Zajímám se o historii leteckých útvarů na letišti v Žatci a chtěl bych upřesnit informace o 5. letecké spojovací rotě a jejím „následovníku“ od reorganizace v roce 1958 na 3. leteckou spojovací rotu. Pamětníci to „popírají“. Prosím o jména velitelů od roku 1952 do roku 1961. (4. 7. 2002 – odpovídá Pavel Minařík)
Historie 5. letecké spojovací roty:
– 1.4.1952: v rámci nově vzniklého velitelství 5. letecké stíhací divize – proudové byla vytvořena i letecká spojovací rota (viz. č.j. 00663-OMS-1952),
– 1.1.1953: rota vyčleněna z velitelství divize a osamostatněna jako 5. letecká spojovací rot (viz. č.j. 0055964-VL-1953),
– 1.10.1958: 5. letecká spojovací rota Žatec přečíslována na 3. leteckou spojovací rotu (viz. č.j. 0018887-VLPVOS-1958),
– 1.10.1960: 3. letecká spojovací rota včleněna do velitelství 3. stíhací letecké divize (viz. č.j. 004300-OMS-1960),
– 20.7.1961: 3. letecká spojovací rota vyčleněna z velitelství rušené 3. stíhací letecké divize, reorganizována na 23. spojovací prapor Žatec a podřízena velitelství 3. sboru PVOS (viz. č.j. 006190-OMS-1961),
– 31.12.1994: útvar zrušen.
Velitelé 5.(3.) letecké spojovací roty:
| – npor. Miloš Šlechta | do listopadu 1957 |
| – kpt. Jan Kovář | od listopadu 1957 do září 1958 |
| – npor. Václav Čáslavský | od září 1958 do ledna/března 1960 |
| – kpt. Václav Mervatr | od ledna/března 1960 |
(Přehled velitelů byl sestaven na základě domácích rozkazů 5.(3.) letecké spojovací roty, uložených ve Vojenském ústředním archivu ve fondu 5.(3.) stíhací letecké divize. Rozkazy jsou zachovány pouze z let 1958 až 1960. Vzhledem ke své nepravidelné periodicitě neumožňují stanovení přesných dat předání funkcí mezi jednotlivými veliteli. Dochované archivní materiály jednoznačně prokazují přečíslování 5. letecké spojovací roty na 3. leteckou spojovací rotu, jak to bylo stanoveno č.j. 0018887-VLPVOS-1958).
108. Mám problém se zkratkami z letecké oblasti a to v poválečných letech: LNP 1 – předpokládám, že se jedná o Letecký náhradní pluk. Zajímalo by mne, kde byl dislokován a jaké úkoly plnil. LZ 1 – rovněž by mne zajímalo, kde se tento útvar nacházel a jaký byl jeho účel. LSŠ – Letecká spojovací škola – opět účel a kde? Spojovací letka 1 – kde a k čemu sloužila, popřípadě vybavení? (5. 7. 2002 – odpovídá Pavel Minařík)
Úkoly a dislokace výše uvedených leteckých útvarů byly následující:
Letecký náhradní pluk 1 (LNP 1):
Letecké náhradní pluky zabezpečovaly tzv. kmenovou a evidenční agendu pro všechny letecké útvary, dislokované na teritoriu příslušné vojenské oblasti. Jednalo se především o registraci branců povolaných k výkonu vojenské základní služby a záložníky předurčené pro doplnění leteckých útvarů v případě branné pohotovosti státu. Kromě toho letecké náhradní pluky převzaly základní vojenský výcvik nováčků a přípravu poddůstojníků a příslušníků odborných kurzů. Pro každou oblast byl předurčen jeden letecký náhradní pluk. Celkem existovaly čtyři pluky. Organizaci útvaru kromě plukovního velitelství tvořily čtyři výcvikové perutě (každá o třech výcvikových letkách) a pomocná peruť, skládající se z pomocné letky (s 1. a 2. pomocnou četou, 3. a 4. strážní četou a ošetřovnou) a jedné náhradní letky (o třech četách).
LNP 1 vznikl v červnu 1945 v Praze-Karlíně jako „Náhradní letecké těleso 1. letecké oblasti“. V září 1945 došlo k jeho přejmenování na Letecký náhradní pluk 1. Od ledna 1946 byl LNP 1 podřízen „Velitelství leteckých základen 1. oblasti“ a od srpna 1947 se stal součástí I. leteckého okruhu. V červnu 1946 se útvar přemístil do Prahy-Kbel a v září 1947 do Vysokého Mýta. V květnu 1951 proběhla reorganizace pluku na 1. výcvikové středisko letectva, které svoji činnost ukončilo v prosinci 1952.
Letecká základna 1 (LZ 1):
Úkolem leteckých základen bylo všestranně zajišťovat pozemní činnost leteckých útvarů. Letecká základna se zpravidla vytvářela pro jedno letiště na němž mohl být dislokován jeden, ale i více leteckých pluků. Do složení letecké základny náležely velitelství se štábem, hospodářská správa (hospodářské oddělení, účtárna, intendanční sklad, technický sklad), letištní správa, technická letka (spojovací četa, dopravní četa, fotoroj), pomocná letka (ošetřovna, kuchyně, strážní a pomocné mužstvo) a dílny.
V červnu 1945 vznikla na letišti Praha-Kbely tzv. „Letištní peruť“, nacházející se nejprve v podřízenosti 1. letecké oblasti a od ledna 1946 „Velitelství leteckých základen 1. oblasti“. V březnu 1946 se uskutečnila reorganizace perutě na „Leteckou základnu 1“. V této podobě útvar setrval až do počátku 50. let, kdy v březnu 1951 proběhla jeho reorganizace na 1. letištní prapor. Od srpna 1947 se ovšem nacházel ve složení I. leteckého okruhu, který byl dnem 31. 12. 1950 reorganizován na 1. leteckou technickou divizi. V červnu 1952 se 1. letištní prapor přesunul na letiště v Českých Budějovicích. Svoji činnost ukončil 1. 6 .1992, když byl společně s 6. praporem radiotechnického zabezpečení včleněn do složení 1. letecké základny zrušené společně s 1. stíhacím leteckým plukem „Zvolenským“ dnem 31. 12. 1994.
Letecká spojovací škola (LSŠ):
Úkolem Letecké spojovací školy bylo zajišťovat výcvik spojovacích specialistů letectva, tj. leteckých spojovacích důstojníků, leteckých palubních radiotelegrafistů, radiomechaniků a pozemního personálu letištní kontroly. Škola se skládala z velitelství, pomocných orgánů, hospodářské skupiny, letištní správy, pomocné letky a výcvikové perutě o čtyřech letkách (1. – radiomechaniků, 2. – radiotelegrafistů, 3. – kursů, 4. – školní).
Letecká spojovací škola byla zřízena v srpnu 1945 v Pardubicích. O rok později se přesunula na letiště v Chrudimi. V září 1950 se na základě Letecké spojovací školy a Školní základny IX vytvořilo Letecké spojovací učiliště, které bylo v lednu 1953 přejmenováno na Šturmanské a spojovací učiliště. Uvedená škola svoji činnost ukončila v srpnu 1954, kdy přípravu spojovacích specialistů letectva převzalo Spojovací učiliště v Novom Meste nad Váhom.
Spojovací letka 1 (SPLT 1):
Spojovací letky byly předurčeny k zabezpečení spojení a sledování vzdušné situace u vyšších velitelství letectva. Spojovací letku tvořily četa operačního sálu, četa radiolokátorů, četa styčných hlídek, dopravní družstvo, kabelové udržovací družstvo, spojovací dílna a sklad. Do vybavení letky nepatřily žádné letouny.
Spojovací letka 1 vznikla v Praze-Kbely v září 1947 v podřízenosti I. leteckého sboru. V říjnu 1948 přešla do podřízenosti velitelství I. leteckého okruhu. V dubnu 1949 se na základě Spojovací letky 1 vytvořil Letecký spojovací pluk 1, jehož velitelství se nacházelo v Jičíně. Tento útvar se později transformoval na 10. spojovací pluk a po řadu desetiletí zajišťoval spojení pro potřeby velitelství 10. letecké armády a po něm následujících velitelství 1. smíšeného leteckého sboru a velitelství 3. sboru taktického letectva. Pluk zanikl v roce 1997 v posádce Hradec Králové (blíže viz odpověď na dotaz č. 84).
107. Prosím o sdělení dislokace 51., 52., 53., 54., 55., 56. rtpr a dále dislokace jejich radiotechnických rot. Zajímám se o historii žateckého svazku PVOS. (15. 7. 2002 – odpovídá Pavel Minařík)
Součástí 3. divize PVOS byla 3. radiotechnická brigáda vytvořená v roce 1977. Velitelství brigády bylo v době jejího vzniku podřízeno pět již dříve existujících radiotechnických praporů (51. – 55.) a jeden nově vytvořený (56.). Dislokace jednotlivých radiotechnických rot byla následující:
3. radiotechnická brigáda – Chomutov
51. radiotechnický prapor – Lažany
510. radiotechnická rota – Lažany
511. radiotechnická rota – Mikulášovice
512. radiotechnická rota – Martiněves
52. radiotechnický prapor – Stod
520. radiotechnická rota – Stod
521. radiotechnická rota – Poleň
522. radiotechnická rota – Zhůří
523. radiotechnická rota – Katovice
53. radiotechnický prapor – Třebotovice
530. radiotechnická rota – Třebotovice
531. radiotechnická rota – Třeboň
532. radiotechnická rota – Sv. Tomáš
533. radiotechnická rota – Horní Vltavice
534. radiotechnická rota – Nová Bystřice
54. radiotechnický prapor – Nepolisy
540. radiotechnická rota – Nepolisy
541. radiotechnická rota – Chrášťany
542. radiotechnická rota – Senožaty
543. radiotechnická rota – Adršpach
55. radiotechnický prapor – Kříženec
550. radiotechnická rota – Kříženec
551. radiotechnická rota – Aš
552. radiotechnická rota – Dřenice
56. radiotechnický prapor – Zličín
560. radiotechnická rota – Zličín
561. radiotechnická rota – Jesenice
562. radiotechnická rota – Třemošná
563. radiotechnická rota – Ratiboř
106. Zjistil jsem, že 185. plrp Kralovice měl 5 oddílů v posádkách Nové Mitrovice, Dnešice u Přeštic, Pernarec, Bochov u Karlových Varů a Hora sv. Šebestiána u Chomutova. Technický oddíl byl v Hadačce u Kralovic. Potřebuji získat co nejvíc informací a proto prosím zodpovědět tyto otázky: (13. 5. 2002 – odpovídá Pavel Minařík)
a) Jak se nazývaly vyjmenované útvary?
Jednalo se o 1. protiletadlový raketový oddíl Hora sv. Šebestiána (VÚ-5048), 2. protiletadlový raketový oddíl Bochov (VÚ-3365), 3. protiletadlový raketový oddíl Pernarec (VÚ-8707), 4. protiletadlový raketový oddíl Přeštice (VÚ-1752) a 5. protiletadlový raketový oddíl Nové Mitrovice (VÚ-8881). Technický oddíl se nacházel v Hadačce u Kralovic (VÚ-8192). Oddíly byly podřízeny 185. protiletadlové raketové brigádě (VÚ-2496), vytvořené v roce 1962 na základě původního 185. protiletadlového dělostřeleckého pluku. Velitelství svazku se nejprve nacházelo v Dobřanech u Plzně. V červnu 1963 bylo přemístěno do Kralovic. K 1.9.1969 došlo k reorganizaci brigády na pluk.
b) Ve kterém roce vznikly (byly zasazeny do bojové pohotovosti)?
Výstavba jednotlivých oddílů započala v průběhu roku 1962. Vzhledem ke skutečnosti, že se změnila plánovaná výzbroj a místo PLŘS SA-75 M Dvina byly vyzbrojeny PLŘS S-75 M Volchov, které se do Československa dodávány až od roku 1964, byl první palebný oddíl zasazen do bojové pohotovosti až 1.11.1964.
c) U pluku došlo v době jeho existence údajně k organizačním změnám a některé oddíly byly rušeny. V době zrušení pluku a jeho redislokace na Slovensko už neměl pět palebných oddílů.
V rámci pluky byly ve 2. polovině 80. let zrušeny dva palebné oddíly. První zanikl v průběhu roku 1985, druhý na přelomu 80. a 90. let. Jednalo se o 1. protiletadlový raketový oddíl Hora sv. Šebestiána a 2. protiletadlový raketový oddíl Bochov.